Ještěřák

Jelikož v mých kulackých žilách koluje panevropská krev německo-polsko-židovská po otci a částečně švédská po mamince, nosnému tématu filmu jsem velmi dobře rozuměl a proto se i "pobavil". Shodou okolností i náš nikoli mlýn, ale grunt, tzv.Southwork pod kaštanem, z útrob jehož masitých a stále nasáklých osmdesátkových zdí píšu všechny své bohulibé komentáře, stojí na severní Moravě a musel k tomu přečkat nejednu fašistickobolševickou kurvárnu (záměrně je píšu dohromady, svině jako svině). Tento náš grunt byl postaven v 60. letech 19. století jistou rodinou Kachlů jakožto jedna z vůbec prvních nedřevjanek ve vsi, kdy velmi jemný písek potřebný pro stavbu usedlosti vozili koňmi až z řek na Opavsku a před domem také zasadili kaštan. Kachel byl ve své době v podstatě drobný živnostník, který ale bezdětný onemocněl, a krátce předtím, než si vzal svoji vlastní velmi pohlednou čeládku (což byl tenkrát docela skandální krok, protože čeledínky se zpravidla pouze šoustávaly), zařval na souchotiny. Ta poté nezaváhala a vzala si jistého Weissmanna, mého prapraněcodědečka, jehož potomek logicky zdědil i grunt. Weissmannovi se postupně stali druhými nejvýznamnějšími kulaky ve vsi, když se do časů největší prosperity narodila moje prabába (1913). Právě v rámci poválečného odsunu Němců (má rodina byla v suchu, neb chodila do českých škol) skýtal grunt s kaštanem již plně rostlým útočiště odsunuté rodině, jejichž potomci hledali moji prababku ještě začátkem 90. let, aby jí poděkovali. (Jinak moje prababi moc proněmecká nebyla, jelikož se po ní na půdě našla ukradená německá cedule a i pytel s háknkrojcem po náccích.) Po vítězném únoru jsou samozřejmě grunty kulaků, jako byli ve vsi Řeha nebo Weissmann, naprostým trnem v oku, celá rodina je zdiskreditována, odmajetněna a potupena. Moje babka (1938) pracuje jako selka, praděda za směšný peníz v lese, (opakovaně) se pokouší o sebevraždu a rozchlastává se, což se v rodině nově tak nějak dědí po generaci (mě to sice mine, ale nechci proto děti). Lidé na gruntu a nejen našem postupně přestávají mít vztah k půdě, ostatně i proto, že to pod komáry vcelku nedává smysl. Nevím, jaké totalitní bláto přesně přinese 21. století, dost možná přivane směrem od olizovačů análu pouštního prasáka mohameda, ale vím, že můj grunt to ustojí!

Tuhle jsem INCEPTIONU tvrdě zalichotil tím, že je na něm nejlepší soundtrack. Na BOARDWALKU jsou to jednotlivé kreatůry a... titulky. _____ Řekněme si to na tvrdku, čsfďáci, BOARDWALK má houno děj, větví se, rád offtopicuje a celkově se tam nic směrodatnýho a prdel nakopávajícího neděje. Celkem dobrý je to díky hercům a postavám. Díky Buscemimu, který demonstruje, že i alfa samec a pářitel může mít zuby jak rozehraný šachy. Díky Buscemiho brunetce pelešnici, která demonstruje, že i s tágoidníma holkama se dá docela dobře zašukat. Díky válečnýmu hrdinovi, co má v levým očku parádní mušku a v pravým parádní důlek po nacistech. Díky nejlíp oblíkanýmu černochovi, co jsem kdy osobně viděl. Díky Lucky Lucianovi, co furt na svým malým Luciánkovi dole kontroluje, jak se má teta kapavka. A hlavně sakra díky tomu federálovi, kterýmu do sbírky sexuálních deviací a frustrací už chybí snad jen vyznávat pornofašismus. _____ Hodně seriálů z Ameru na tomhle fenoménu poslední dobou stojí - koncept kvalitní herci & lehké reálie & lehká erotika a ono to už nějak dopadne. (70%)

Letní krutonářez jak mraky, a snad ještě větší rokenrol, než loňský BOAT THAT ROCKED. Matthew Vaughn nechal papuče, Barbaru Streisand a normalitu doma, a natočil nejen kurewský nářez, ale díky cca dvěma souložím (z toho jedna na popelnici - to se u nás za hospodou dá dělat taky... just saying) a třem masturbacím taky kurewský nátěr. Klidně si zhňahňá dohromady supertvrďasy a supermamlasy, zvlhčovací scény a parodii zvlhčovacích scén, westernového Ennia Morriconeho a punkrockerku Joan Rettovou, a ono si to úplně kliďánko funguje. Podobný kulturní galimatyáš jsem si takto na plné kule užíval snad jen u Falloutích veleděl svého kamaráda Martina Brzáka, publikujícího pod přezdívkou Skaličan, v hodnotných a nadčasových povídkách "Felout" nebo "Teplometní granátníci" 1 a 2, kde se na scéně postupně objevil Vyvolený, heterosexuální Enklávani, homosexuální Enklávani, bukkake miny, gaykoni, Pamela Anderson, a Chuck Norris, tou dobou migrující do Mexika. _____ P.S. ta scéna, kdy 11ka likviduje barák s bossem (může to být v commentu komiksovýho filmu vůbec spoiler?), je největší masňárna, co jsem viděl za hodně hodně dlouhou dobu. _____ P.P.S. - a teď zvážněme - Chloe Moretz je veliký talent.

Všechno doopravdy interesantní, co se ve filmu stane, začíná v 28:10 a končí asi tak v 28:20. Zbytek je jakási transcendentní lyrická japonská onanie tři prdele mimo racionalitu a zápaďácké chápání. Skutečná řiť je, že ten film chce očividně býti strašně inteligentní, asi jako můj bývalý spolužák, mimochodem brilantně natvrdlý člověk, když se v lázeňské kolonádě pokoušel utopit žábu, a čekal za to od holek kladnou validaci. (Ale dokoukal jsem to - film i tu žábu.)

Nudný námět a nudné zpracování nemůže znamenat nic jinýho než velmi nudný film, který by mě možná jen možná bavil v sedmdesátých letech, a mě jako divákovi bylo sedmdesát. Přídavné jméno, který hledám, je "archaický"...

Když už nic jiného, nemůžu dát míň než tři hvězdičky filmu, kde si ženská vytahuje telefon z vlastní frndy, jako by se nechumelilo - jakkoli je násilí devalvující, amplifikovaný a totálně necivilní. MACHETE je jako krvavý biftek, který by mi měl sice papírově chutnat, ale v praxi mám z něj pořádnou sračku.

Něco pro fanoušky kanadsko-americké NHL: THE TOWN nabízí příběh maníka se storyline Alexandra Daiglea, Bernieparentovské masky, asi destileté budoucí spoluhráče nesmrtelného Marka Recchiho, a nějaký ten záběr na novou halu Boston Bruins. Nehledě na to, že jeden z hlavních federálů vypadá úplně jak Chris Chelios. _____ Jo a mimochodem taky po čertech zajímavý scénář & režii, doslova prosáklou všudypřítomnou Bostonskou atmosférou města zločinu, nedořešených osadnicko-přistěhovaleckých půtek, anglického klima, a Aerosmith.

Ňám, a ještě jednou veliké kinematografické ňááám. Na "Writerkovi" se mi nejvíc líbila ta nemodernost, přízemnost, a hromada náznaků, které obvykle skoro nijak nedopadly. (Chci ten uchcanej ostrov někam za barák a chci tam i to BMW!) Nadpřirozeno - absentuje. Efekty - Polanski na ně prdí. Vejbuchy - Polanski na ně rovnou kálí. Vlastně si natočil svůj vlastní SHUTTER ISLAND, který podle mě i překonal, přestože je GHOST WRITER tak nějak míň racionální a víc funguje jako pociťák. Přesto se oba fláky mají k sobě zhruba jako... Bob a Bobek.

Začalo to fakt bezproblémově: (1) V lokále vyhrává nikoli Kutálka, ale My Sharona. Ogulený to song! (2) Jsem háklivej na to, když se ve filmech násilně rozdělujou děcka. (3) Hilary Swank je výstavní hnědooká MILFkobrunetka a úplně mimochodem i suverénní herečka. (4) Hilary Swank pořád brečí. A když brunetky brečí, pak mám často chuť taky brečet. Sečteno podtrženo, nyní už víme, že Hilary Swank je výstavní hnědooká MILFí suverénní brečící brunetka. _____ Film jsem ale nesledoval úplně ptákem napřed. Takže vím například to, že za polovinou je v prdeli. Pointu ani průběh není kam schovat a ani to netočil Fincher. Stárnutí některých postav je prapodivně řešeno. Ale ona Hilary Swank už v MDB hrála pro Eastwooda skoro v telecích letech životem rozšlápnutou... paní. Paní Herečka to každopádně je! (70%)

Velke zklamani, s Band of Brothers se to neda vubec porovnavat, dilo pokulhava zejmena v hereckych vykonech a celkove charakterech a nudne naraci, co se vlece jak cesta do prace. Vlastne jsem si zapamatoval pouze "pragmatika" Ramiho Maleka, lootujiciho zlate zuby. Shodou okolnosti jsem se v dobe koukani na serial vice zajimal o samuraie, seppuku, historii japonskeho remesla apod., v serialu jsem se o Japoncich dozvedel jen to, ze velmi radi nabihali pred americke kulomety. 2* pouze za par silnych scen v kazdem dile (tedy nejde o kompletni zoufalost, ci kompletni nudu).