Ještěřák

Velká Británie je pro motýly zcela zásadní zemí, protože právě tady a nikde jinde byli šupinokřídláci - ponejvíce rukama znuděných, zabezpečených modrokrevníků na vysoké noze - poprvé šířeji podrobeni bližšímu bádání. Zároveň se tady odehrála první dramata vymírání a ústupu druhů (k čemuž ani nepotřebovali kolektivizaci), tolerují se sračky jako Butterfly Weddings... Velmi se divím, že se před kameru nedostal na přetřes ohniváček Lycaena dispar, v Česku potenciálně přítomný na každé zahradě, který byl v UK pravděpodobně zničen dřív, než v ČR začali motýli vůbec ustupovat. Postupně se mapování a ochrana (nejen) motýlů v UK rozkošatila v cosi obrovského, jenž začalo přinášet velmi alarmující data, přičemž je nadmíru jasné, že situace u nás kopíruje po pár dekádách zhusta to samé. _____ Dokument je typicky precizně natočený, až by skoro slza ukápla, a zlubrikovala všechny zatvrdlé šrouby v úchytu entomologické síťky. Jistou popularizační roli skrze nápadné emoce zvládá de facto dokonale. Jestli si má ale nezkušený divák odnést informaci o tom, že UK je na motýly a přírodu obecně vlastně velmi bohatá země (což nikdy nebyla), že pomalu největším významem motýlů je "sexiness" daných tvorečků a hustá ispirace pro tetování nebo tanec, nebo ukazovat jako řešení zpackané přírody skrze každoroční přikrmování lokalit homemade housenkama, pak je s ním bohužel zároveň něco dost špatně. Mnohem lepším a racionálnějším příkladem v tomto byl ten chlapík, vedoucí prťata k osvětě. Někde mě tam prostě chyběla jedna kouzelná minuta s banálním ale naprosto platným tvrzením: motýli jsou významní opylovači a ještě důležitější součást (kořist) ekosystému a vytlačuje je dílem homogenizace a dílem zarůstání jakožto důsledek totální ztráty vztahu moderního člověka s přírodou. Já tyhle změny vídám rok co rok jako mapovatel, každý rok potkávám konkrétní druhy nebo i celá společenstva mizet často jen pouhou leností a zpupností, a přijde mi dobré o takových věcech mluvit, protože nechci jednoho dne vysvětlovat svým vnukům, že žluťásek byl motýl. Britská optika nebo ne, tato témata rozkrýval dokument jen málo. Abych tak parafrázoval Tanec s vlky: Chtěl jsem vidět Divoký západ, pane - než navždycky zmizí.

Grande Monza 1970. Kdo chce opravdu pomýšlet na vítězství, zadní křídlo jeho auta musí dolů. Má to ale jeden takový háček, nejde je pak skoro řídit. Daň za vítězství? Těžko říct... Jochen Rindt si to v posledních vteřinách svého života nejspíš nemyslel. _____ "Celou noc strávili v garáži, aby pak auto ve druhém kole rozbili. Pokud chcete být dobrou manželkou pilota Formule 1, musíte svého muže velmi milovat." _____ Silverstone 1973. Po chybě Jodyho Schecktera koliduje na startovní rovince 11 vozů. Všude je bordel, mizerní pořadatelé uskakují před kusy vzduchem rotujících plechů za úplně stejně mizerné barikády. Dvě manželky pilotů společně pláčou. Jako zázrakem se nikdo nezabil. V dalším závodě v Zantvoortu, v jedné z organizačně nejdiletantštějších, dnes už historických kulis F1, je ale se zázraky všechno jinak. Zaživa uhořel Roger Williamson, protože nikdo neměl po ruce pořádný hasák. Tak ho tam nechali doutnat i s vrakem do konce závodu - mimochodem nepřerušeného. _____ "Ronnie Peterson byl u mého prvního závodu Formule 1. Ostatní se ztratili. Budťo zemřeli, nebo skončili. Se smrtí Petersona skončila moje dětská éra Formule 1." _____ Můj fotr měl "Peteršuna" taky rád... _____ "Lidé o něm okamžitě mluvili v minulém čase. Byli jsme si jisti, že se v ranních zprávách dozvíme, že Lauda je mrtvý... Postavte vedle sebe dvě auta - jedno bezpečné a druhé nebezpečné, ale o 2 sekundy na kolo rychlejší. Všichni závodníci by bezmyšlenkovitě nastoupili do toho druhého auta."

Výtlem dekády "o partě policajtů, kteří nejenže jsou neschopní, ale místo boje s kriminalitou se sami věnují provádění kriminality nejhrubšího zrna". Nenechte si rozhodit šmak překvapivě opět pojebaným českým názvem či poněkud prcičkoidními plakáty s tlustoprdskejma ceckama, tento jemný film pro jemné diváky totiž vychrlilo samo nebe...

Film velmi vhodný, pokud chcete urychlit rozvod, nebo velmi nevhodný, pokud se chcete brát. Vyberte si. Lež má krátké nohy, ovšem lži paní Amy umí chodit na chůdách. Osobně už jsem jí ke konci nevěřil ani vaginu mezi nohama - jedná se o snad nejzkaženější čubku od filmu Bellflower, křivou jak Möbiova páska a presvedčivou ako červené Ferrari.

"If you want to avoid criticism, say nothing, do nothing, BE nothing." _____ Jak už to chodí, stála u zrodu extrému - katarze. Flyers dostali jednoho dnes už vcelku vousatého večera od St. Louis v souboji prvoročáků dost hnusně na budku. Uplyne pár let a zámořská, ale i evropská mužsta se děsí jmen, jako je třeba Bobby Clarke, "mimo led klasa a dokonalý gentleman," jak jednou napsal Wayne Gretzky; legendární bezzubý inzulinek, jehož toothless smile jsem nějakou dobu používal jako avatar, když jsem byl taky pyšně toothless. Co rozhodně nebylo bezzubé, byl jejich hokej, byť vyhráli "jen" dva Poháry, ale ten vliv na hru! Ještě Gretzky přiznával, že v době začátků "představovali vzor pro sestavení týmu NHL Flyers, urostlí kluci a hora svalů", dokud Freda Shera nevystřídal jiný vizionář puku, a sice Glen Sather, který si mimo jiné jistě ne náhodou také liboval v hláškách a jinotajích. ("Dnes nás čeká největší nerovnocenný zápas v dějinách hokeje. Možná nevyhrajeme, ale jsme na prohru lépe organizačně připraveni.") _____ Tehdy, mimo svět pojebaných platových stropů, odosobněných arén, bez pasti ve středním pásmu a extra trestů za odhození rukavic, se rodily skutečné dynastie. Není bez zajímavosti, že určité ledové buranství a vyšinutý zápal pro hru dodnes do velké míry žije v srdcích a očekáváních vždy náročných fanoušků Flyers, dodnes vzpomínajících na tyhle kluky, jakožto i na jejich nástupce, kteří se jim jistou cáklostí, zaujetím a přeháněním blížili. Mluvím tady o hráčích, jako je Eric Lindros, Chris Pronger, nebo Ron Hextall, plejerech, kteří v České republice s poněkud odlišnou hokejovou kulturou nejsou zrovna populární hráčský vzory. Oni by pro takové typy doslova chcípli, protože jim dali něco, co jejich ošklivý město nikdy nemělo, hrdost.

S drňou jako je Geraldine Chaplin, to se to kroutí horory. Tento je strašidelný a zakouleberoucí zhruba do poloviny, než vyčichne. Vzdor značným podivuhodnostem, jako když přijede vyšetřovat děcka stoletá sociální pracovnice, mimochodem nejzajímavější postava filmu, a nikomu to nepřijde divné:-) Žádnou převratnou pointu tam nevidím a styčnou plochu s racionálnem už vůbec ne, takže na rozdíl od (např.) LA CARA OCULTA jde o standardní žánrovou duchařinu, kde se v typických hororových kulisách dějí typické hororové věci, dobře natočenou, ke konci však vyměklou. (Pozn. je zajímavé, že vždycky po nějakém hororu honím v noci po baráku krámující myši.)

Někde na internetu jsem si před časem přečetl, že existuje jeden seriál, v němž nějaká mě neznámá ale ňam česká herečka vyplázne kundu, a tak jsem se šel s neskrývaným zájmem poohlédnout po nějakém linku na cuc. Jelikož šlo onu kundu celkem detailně shlédnout už z náhledů na Uložto, největším překvapením tedy zůstala kvalita daného dílu s tolik slizkou atmosférou, že se mi málem vykutálely voka! Všichni to zahráli tak přesvědčivě, jako by odmala měli doma jeden velký incestní pedofilinec.

Dvacetidílná ambivalentní krvavá šlamastyka, drsná jak hnusným mordem zacákané stěny Valhally. Po celkem silných Tudorovcích a trochu měkčích Borgiích vypilovala HBO sžití a držpalečkovství s charakterama k úplné dokonalosti, přičemž tradičně šoustá kámen cihlu, každý průběžně miluje každého, panovníci si dokola jakožto brusivo na svůj úd kutí nové a nové kočky, pohané si vyžvaňují anglicky atd. Každá postava v seriálu něco významně zkurvila a přesto ji divák jakožto stranící kokot musí mít rád, a to se mě líbilo. Akorát u té milé plicní scény "reversed Prometheus" jsem se trošku málem pogrcal, no. Come to the dark side, we have axes. Kdejaká fennoskandijská buchtice se ohání sekyrkama lépe než kdy já budu, jak by lakonicky prohlásil kouřový Béda, emancipace zasraná...

"Takhle jsem si tě vždycky představoval." - "To protože nemáš žádnou představivost, píčo blbá." Tak přinejmenšim jedno je jistý, někdo se na dialozích zhusta vyřádil.

Toho večera se rozhodl, že je vhodná doba pozvat mě k nim na večeři. Jenže já s tím mám problém. Myslím totiž na Martyho ženu a dvě holky, a že má moje dcera narozeniny a je mě to jasný. Nemůžu s tím nic dělat. Možná ne dneska, možná ne zítra, ale - určitě se napiju. • Absolutní žrádlo, vydlážděné absolutním herectvím Matthewa McConaugheyho, coby Rusta Cohlea (co hláška to perla), který se nehodí do Louisiany, nehodil se na Aljašku, do Texasu a pravděpodobně ani na svět jako takový, ale i dalších zúčastněných, navlečených do mírnějších nebo "hůře" napsaných rolí. Vychytaná kamera, která mě svými efekty proti světelným objektům často nutila odhadovat počet lamel clony, ruku v ruce se srdceryvnými černošskými songy, pozvedávají Louisianu na skoro mystickou úroveň, znepokojivou jak pomalované stěny Carcosy. Často jsem zpočátku myslel na Mlčení jehňátek, ale ta jsou vedle Temného případu jen takovou banální sluníčkovatou pohádečkou pro prťata. Jistá uondanost a přehnanej focus na postavy (hlavně Martyho, Rust žádný osobní život nemá) jako jistá oběť hodnověrnosti příběhu mi drobně vadily až napodruhé. Též disponuje možná nejpůvabnější seriálovou vražedkyní - čokoládovohnědookou Médeou z bažin! (Co fragla tři děcka.) • Díváte se jim do očí, i když jen na fotce. Je jedno, jestli jsou mrtví, nebo živí, pořád nim v nich čtete, a víte, co vidíte. Oni to uvítali. Ne hned, ale až v tý poslední chvíli, čiší z nich nezměrná úleva. Protože se báli, ale teď úplně poprvý uviděli, jak snadný je odejít. Uviděli to, v poslední nanosekundě uviděli, čím vlastně byli. Že vy, vaše já, celý tohle velký drama nebylo ničím jiným, než snůžkou myšlenek a přiblblý vůle. A že můžou klidně odejít. Konečně poznali, že tu nemusí na ničem tolik lpět. Uvědomili si, že celej jejich život, jejich láska, nenávist, vzpomínky, bolest, že to bylo všechno jedno a to samý. Všechno to byl sen, sen co se vám zdál uvnitř zamčenýho pokoje. Sen o tom, že jste... osoba. A stejně jako v mnoha jinejch snech byla na konci - nestvůra.