orkadimenza

Dlouho jsem se na novou "trilogii" básníků díval skrze prsty a byl jsem přesvědčen, že je to jen směšné dolování úspěchu ještě z původních trilogií. Něco pravdy na tom možná bude, nicméně v něčem jsem se hluboce zmýlil - i básníci po takřka 30 letech stále mají co nabídnout. Jelikož ani samotný život se neodehrává jen v našich mladických letech, stejně tak život našich milovaných postav jde dál. Nabízí nové strasti, problémy, na které by dvacetiletý student jakživ nepomyslel, a především nabízí nové lásky. Troufám si tvrdit, že nebýt Lindy Rybové vycházející ze svého bytu v jedné z prvních scén filmu, asi bych u sledování v pořadí už šestého dílu básníků nesetrval. Nicméně i v dalším průběhu jsem se neubránil potutelným úsměvům na tváři, protože na některé scény je opravdu radost koukat. Jediná škoda, že se mi nevyplnila prosba o návrat padesátníka Mirečka! Ač jsem neviděl čtvrtý a pátý díl básníků, ten šestý mi díky mé počáteční skepsi nadělil nečekané a milé překvapení. Pokud někdy funguje tvrzení "Nesuď knihu podle obalu", tak u mě to byl případ Básníků čekajících na zázrak.

Zhlédnuto v autobuse na výletu do Anglie. Přesně ten typ filmu, který někdo pustí z donucení pro ostatní, a jelikož během svého života viděl asi 10 filmů, nemá ani ponětí, jaký je rozdíl mezi dobrým a špatným filmem. Tohle je ten špatný. Nemá nic, čím by vynikal, až na mizerné zpracování. Přesně ten typ filmu, který ve druhé polovině dokoukávám už jen z povinnosti, abych mu zde mohl udělit hodnocení, jaké si zaslouží.

Dřív jsem MGK hrozně neměl rád za tenhle beef s Eminemem, ale albem "tickets to my downfall" a typickým 00s punk rockovým zvukem si získal mou přízeň. Nicméně Rap Devil zůstává stále sračkou, které můžeme vděčit jen za to, že Kells konečně našel svůj sound a začal vydávat perfektní hity.

Black Eyed Peas za zenitem. Některé songy potvrzují, že BEP i ve druhé vlně 2009-2010 stále mají co předvést (I Gotta Feeling, Just Can't Get Enough), ale na éru Elephunk to nestačí a Meet Me Halfway je jedna z těch, která tohle tvrzení potvrzuje. A když nezaujme song, ani kvalitně udělaný klip dojem nespraví.

Yungblud nemá hranice! Dokonce jsem uvažoval, že bych zašel na jeho koncert příští rok. Parents je dle mého jedna z jeho nejlepších písní, za samotný song bych napral 5*, ovšem ten klip je na mě trochu moc. Nevím, jestli se v některých momentech klipu odráží osobní zkušenost Yungbluda, ale raději preferuji samotné audio.

Milion+ se mi zažírají pod kůži už nějakou dobu. Kromě Melanže nevyprodukovali nic, co by se skutečně dalo dlouhodobě poslouchat. Prázdná hudba, bez myšlenky, o ničem. Prostě ne, sorry.

Po Psychu je Okno do dvora druhým Hitchcockovým filmem, který si dopřávám a abych řekl pravdu, ještě tomuto legendárnímu režisérovi musím přijít na kloub. Musím říct, že jsem fascinován (asi jako většina diváků), jak se Hitchcockovi podařilo natočit poutavý film de facto z jedné místnosti (resp. z jednoho okna), ovšem v této fázi mé poklony končí. Příběh podstatnou měrou zachraňují James Stewart, kterého jsem si po Život je krásný oblíbil (avšak zde není tak úchvatný), a nádherná Grace Kelly, neboť po čekání na nějaký ohromný zvrat přišel poměrně chabý závěr. Na thrillerech, hororech a akčních filmech se zub času podepisuje nejvíce, ale vzhledem k vysokému postavení Rear Window v celosvětových žebříčcích nejlepších filmů mne to zde trochu překvapilo a asi jsem čekal trochu víc. Slabší 4*, holt si na svého velkého Hitchocka musím ještě počkat.

Prušinovskému a Kolečkovi se povedlo něco, co se v našich končinách zadaří, jak by řekl doktor Chocholoušek, maximálně jednou za deset let - vytvořit nadčasový a neskutečně vtipný seriál, jehož postavy a děj se prakticky po odvysílání epizod stávají kultovními. Ta politika a myšlenka seriálu je zřejmá, ovšem nalézt přesně tu tenkou hranici mezi vtipem a trapností, obzvlášť v tématech, kterými se MOST! zabývá, je nesmírně těžké a proto před Prušinovským skláním poklonu, protože tohle se jen tak nevidí. Za mě osobně nejlepší český seriál vůbec!

Dávám si první dvě série podruhé během půl roku a musím přiznat, že mi tenhle seriál neskutečně nakládá. Perfektně promyšlená loupež královské mincovny v čele s dokonalým Profesorem, který téměř nechybuje a předvádí jeden geniální tah za druhým. S příměsí trochy romantiky, flashbacků, dramatických projevů a toho řekl bych typického španělského rozvášnění je to výjimečná a vyvážená směs, kterou charakterizuje označení "Přesně takhle by měl seriál vypadat." Mám trochu strach, že si zkazím dojem sledováním dalších sérií, ale loupež number one se mi zkrátka vepsala do srdce. Bravo, doporučuji všem!

Je radost vidět v tomto období český film, který není komedie s postavami ve středním věku a zároveň se nesnaží o již tradiční námět vzít nějakou historickou postavu z 20. století a zpracovat podle ní historické drama "podle skutečných událostí" (za posledních 5 let: Anthropoid, Lída Baarová, Masaryk, Jan Palach, Toman, Milada, Havel, Šarlatán...). Mantinely nižšího rozpočtu tak pomáhají filmu soustředit se na hlavní tématiku šikany, ale zároveň snímek neopomíjí všechny okolní faktory, které často právě v případech šikany hrají klíčovou roli. Ať už to je rivalita v hokejovém týmu, závist krásné přítelkyně, rozdílné poměry rodin obou hlavních postav a s tím související rodičovská protekce a korupce v prostředí českého hokeje, či konflikt matky a otce na poli zdraví vs. hokej, potažmo "kdo to udělal" vs. "musíš se jim postavit sám", díky všem těmto prvkům působí Smečka naprosto autenticky a i neznámé herecké tváře nevytváří ve svých rolích křečovitý dojem, což není na naše poměry úplně běžné. Ruku v ruce s autenticitou tak šel i můj zájem o děj - během sledování jsem se smál oběma způsoby, napjatě sledoval dramatické scény i vcítěně prožíval šikanu s hlavní postavou Davida - zkrátka jsem si průběh celého filmu užil a Smečka mě zkrátka a dobře bavila. Mám lehké podezření, že si režisér Polenský vzal příklad z Lajny, že i v našich končinách umíme udělat film nebo seriál ze sportovního prostředí, ale to nic nemění na faktu, že projekt Smečka se dá považovat za povedený a úspěšně tak splnil svůj účel.