Gelaos

Povedený detektivní díl. Řezníček si každou scénu krade pro sebe, Vaculík standardní a Čenský v poloze mačistického prasáka excelentní. Příběh bohužel tentokrát nedokázal vyplnit stopáž, ale to se podařilo částečně zpestřit Řezníčkem a pnutím mezi manžely Pelánovými. Rychlé záblesky z lyžáku mě navnadily a jsem zvědav, kam se to vyvine. Pokec ředitele - "vesničana" - a ombudsmana - "Pražáka" - před ministerstvem peckovní.

Na jednu stranu malý spratek, na druhou stranu výsledek nevhodného rodinného zázemí a nefunkčních vztahů matka-dítě, matka-rodiče, matka-škola či rodiče-škola. Závěr kýčovitý, nicméně třeba noční telefonní rozhovor matky a ombudsmanna pěkně napsaný a natočený. Především oceňuji, že díl nasvítil komplikované téma školní inkluze a nevydal se při tom cestou nejmenšího odporu.

Scénář se sice motá kolem velmi tragického tématu, ale jeho průběh je značně kostrbatý a vyústění možná zbytečně vsadilo na "shock-value". Ale cením si syrového vykreslení ústavu a nevděčnosti práce vychovatelů. Finální konfrontace Vaculíka a Plesla naprosto výtečně napsaná a zahraná. Řezníčkův řidič top!

Silný pilot seriálu. Postavy jsou sice především šablony, ale scénář se nebojí tnout do palčivých míst a z diváckého hlediska bylo skvělé sledovat, jak se škola rve zenvitř, k neradosti ministerstva a naopak k velké radosti bulváru. Akorát mi trochu vadil ten chladný modrý filtr obrazu, který se zbytečně snažil navodit depresivní atmosféru, přitom příběh to dokázal i sám o sobě.

K tomuto bizarnímu klenotu jsem se dostal až nyní. Úplně Jirku slyším: "Děléééj! Už jsi tady měl bejt dávno, ty magore!" Svatba Jiřího Káry je úžasně autentická a tragikomická sonda do života té skupiny lidí, kterou býváme strašeni v protidrogových brožurkách. Tahle svatba, v doprovodu zcela bezkonkurenčních hlášek, supervtipně boří snad všechny myslitelné související společenské konvence (např. pasáž s oddávajícím je naprosto luxusní). Po zásluze kult!

Come True hypnotizuje svojí unikátní atmosférou, chladným šedo-modrým vizuálem, skvělou kamerou a vynikající hudbou. Snové vize jsou výborně zpracované, ale příběh si udržuje zneklidňující mysteriózní nádech i mimo ně (všimněte si například jak je celé město podivně liduprázdné). Finále stojí za to a třešničkou na dortu je závěrečný twist, který zprvu působí prvoplánově, avšak ve skutečnosti je chytřešjí než jak se zprvu zdá. Filmů jako Come True není mnoho a o to více si jej cením, takže místo 4* dám rovnou 5*.

Prostinký příběh i postavy by si zasloužily více rozpracovat. Herci fajnoví, v čele s Jackmanem, který si vše očividně velmi užívá. Díky nim a díky chytlavým písničkám, úžasné choreagrafii, skvělé výpravě a celkově pohodové atmosféře je z Největšího showmana vynikající populárně orientovaný muzikál.

Slovania rozhodně měli potenciál, minimálně na slovenské poměry, a tvůrce chválím za pokus přijít na Slovensku s něčím novým. Veškerý potenciál a pozitiva jsou však bohužel zazděny neuvěřitelně hloupým a chaotickým scénářem, nezvládnutou gradací, příšernými dialogy a povětšinou i nudnou režií. Herci se snaží, ale nemají moc co hrát, jelikož většina postav se za celou sérii nijak nevyvine. Výprava naráží na limity televizního rozpočtu a hudba je mnohdy do scén špatně zvolená, ale některé pasáže se celkem povedly. Celkově je seriál zklamáním - kdyby se vypilovala režie a scénář, mohli Slovania být hrdou malou slovenskou "Hrou o trůny".

Hjem til jul jsem začal sledovat pouze abych si vylepšil norštinu, nicméně musím uznat že seriál se mi nakonec líbil. Děj je miloučce pitomý a místy téměř nesnesitelně cukrkandlový, nicméně najdou se i vážnější momenty a celá hromada vtipů různé kvality. Atmosféra norských Vánoc tempovaná povedeným soundtrackem je každopádně zcela bezkonkurenční. Postavy jsou různorodé, v čele se sympatickou Johanne v podání Idy Elise Broch. Druhá série je slabší a již trochu zbytečně nastavovaná kaše, nicméně stále milá a dohromady s první tvoří pevný celek s přeslazeným (hezkým?) koncem.

Pocta a zároveň i výsměch skutečné Eurovizi se vší její kýčovitostí, výstředností a uměleckou (ne)kvalitou. Příběh je šablonovitý, s hluchými místy a nemálo nepovedenými vtipy, ale film odzbrojuje právě záměrnou absurditou a optimistickou naivitou. Herci si to užívají - Ferrell je svůj, McAdams rozkošná, Brosnan zmateně charismatický a Stevens jako homo-rusák vynikající. Hudební čísla se také povedla (zejm. parodie na finské Lordi) a finální Húsavík je Oscarový favorit. Přestože film objektivně zázrak není, tak na truc vůči některým kritikům i přecitlivělým muzikálům typu Bla Bla Land si přisadím: 5 hvězdiček.