Gelaos

Na české poměry kvalitní thriller pracující v rámci žánru a stopáže vcelku obstojně s moderními tématy (bezpečnost na internetu, sociální sítě, dospívání, vztahy v rodině). Scénář je místy sice kostrbatý, ale díky struktuře vyprávění, efektivnímu střihu a práci s obrazem je film napínavý od začátku až do konce. Dílčím kladem jsou solidní herci, kde střední generaci snaživě doplňují mladí a myslím, že např. Alexandra Vostrejžová před sebou má nadějnou budoucnost. Zahraničním pohledem není #annaismissing ničím zajímavá, ale v rámci české tvorby jde o jednoznačný nadprůměr.

Taylor jsem znal jako populární zpěvačku, o kolo které se poslední dobou dělá "zbytečně" moc humbuku. Ale když ji Time vyhlásil osobností roku, udělal jsem si malou rešerši a s údivem zjistil že její The Eras Tour je nejvýdělečnější turné všech dob a že Taylor je velký kulturní fenomén. Tento film lze brát "jen" jako záznam z turné... Jenže je to opravdu velmi dobře natočený záznam z takového turné, jehož produkční kvality a umělecká režie budí respekt. Pár písniček mě nudilo, nějaké mě očekávaně nadchnuly (př. 22, All Too Well) a dost dalších mě k mému překvapení v koncertní podobě bavilo taky (př. LWYMMD, Cruel Summer, tolerate it). Swiftie nejsem a nebudu ani omylem, ale tenhle krátký exkurz do světa "swiftmánie" jsem si užil.

Po Endgame mě MCU prakticky přestalo zajímat a 4. fáze se moc nepovedla ale nakonec jsem se rozhoupal dát jí šanci. První na pásce je Black Widow, která patří ke slabším marvelovkám a kterou měli vydat ještě před Endgame, jelikož nyní je víceméně zbytečná. Ale přinejmenším tři věci se mi líbí: 1) dokreslení a uzavření postavy Černé vdovy; 2) akční pasáže v první půlce, které jsou bližší Bourneovkám/Bondovkám nežli typickému marvelímu superhero mlácení; 3) na poměry MCU nezvykle mrazivé úvodní titulky. Škoda že syrovost a špionážní styl se ve druhé půlce překlopily do klasické marvelí šablony.

Příběhově roztomile hloupoučká young adult romantická komedie, kterou nad průměr táhnou sympatické postavy, chemie ústředního páru (mimochdem super Cera a Dennings) a příjemná atmosféra v doprovodu bezva indie soundtracku. Noční New York je zde působivý a zaujal mě i McGuffin v podobě kapely Where's Fluffy?

Audiovizuálně nádherná multi-tématická konverzační biografie. Nolan si pohrává s nelineárním vyprávěním, s obrazem i žánry, a přesto zůstává film po celou dobu přehledený. Nolan by ale mohl svou burácivost krotit a nebát se komornosti. Děj se místy sune dopředu příliš prudce, neuškodilo by umírněnější užívání hudby a rád bych viděl víc fyziky namísto patosu. Každopádně Oppenheimer je po zásluze impozantní a nadčasový zážitek. Také oceňuji, že Nolan Oppenheimera neglorifikuje, nýbrž vykresluje jako člověka inteligentího i obyčejně lidsky chybujícího. Závěrečná scéna je, zejména v kontextu současného globálního pnutí, velmi silná.

Reklama roztažená do celovečerního filmu. Barbieland jako inverze reálného světa, s nímž je mentálně propojen, skýtal mnoho potenciálu. Barbie (panenka i film) je ale především korporátní produkt a je znát, že tvůrcům nebylo dopřáno pojmout materiál sofistikovaněji a odvážněji. Díky barevňoučké výpravě, over-the-top alegorii společenských témat, zručné režii a bezva hercům (Gosling jako Ken boží) však Barbie dokáže (absurdně) bavit. Přeci jen jsem ale od ní čekal víc.

Je úctyhodné, že Ford i v 80 letech dokázal ještě jednou zapráskat bičem. Přestože jde o (ponejspíš) nejslabší díl série, rozhodně to není špatný film, avšak skvělý rovněž ne. Je to slušné, zábavné řemeslo se všemi pro sérii typickými proprietami. Nejlepší jsou části, kdy Indiana zvážní, pak také opening ve vlaku a emocionální závěr. Je však znát absence Spielbergovy tvůrčí vize a pětka tak působí jako imitace, nežli jako "pravý" Indiana Jones. Celkově je pátý Indy důstojné, ač poněkud udýchané a "bezduché" rozloučení s touto ikonickou filmovou postavou.

Líbila se mi seversky syrová, resp. realistická atmosféra a chování postav. Jako bychom sledovali skutečné náctileté ze švédského zapadákova v 90. letech. Slušelo by se prodloužit stopáž a víc vypilovat postavy a příběh, protože celý film je odvyprávěn jakoby z rychlíku, což výsledný dojem trošku kazí. Nehledě na to mě Fucking Åmål nadchnul. Skvěle zahrané sympatické dvojici dívek nelze nefandit, humor je přirozený a nekřečovitý, z plátna dýchá atmosféra "zlatých devadesátek" (se super soundtrackem i obstaróžními technologiemi) a navrch film končí milým happy-endem a nemá potřebu nic zbytečně hrotit. P.S. Talentovaná Rebecca Liljeberg o pár let pozděii sekla s herectvím a stala se lékařkou. P.P.S. Plakát s Dominikem Haškem pobavil.

Povedená retro atmosféra, bizarně charismatický démon, fajn soundtrack. Téma imigrace, rasismu a ultra-pravice je nadčasové, avšak zpracováno s citlivostí kovářského kladiva, navíc zcela absentuje technologický element. Zápletka je i přes svou tuctovost zábavná a ústřední dvojice má fajn chemii. Celkově je Demon 79 příjemná žánrovka, vůči které mám však jednu naprosto zásadní výtku - je zcela mimo koncept Black Mirror.

Mazey Day je kontroverzní a problematická. Na jednu stranu kvituji snahu o symboličnost oproti mnohem názornějšímu přístupu klasického Black Mirror. Na druhou stranu je celá epizoda jen rutinní béčkový horor jak vytržený z úplně jiného seriálu, s nezajímavými postavami a dějem, který by stěží vystačil na 30 minut... SPOILER Tak jako tak, moje slabost pro vlkodlačí horory a přímočarý gore závěr tuto epizodu v mých očích táhnou o stupínek nahoru. P.S. Čeští policisté bizarně pobavili.