Takaru

Nízkému hodnocení nerozumím, tohle je zdařilý pohádkový příběh spíše pro ty odrostlejší. A to především díky zlu, které tady není ani pohádkově směšné, ani podané s odlehčující nadsázkou. Prostě opravdové temné lidské zlo, které vidíme všude kolem sebe, což ale nepovažuji za negativum, právě naopak. Vajdova postava lidské svině jakoby utekla z nějakého historického dramatu, skvěle zahrané, tyto role mu sedí. Několikrát jsem se sám sebe ptal, jestli sleduji opravdu pohádku (dramatické scény, ženský křik), každopádně silné positivum a pro odrostlejší děti otevřeně výchovné. Oba hlavní hrdinové pohlední a sympatičtí, chemie mezi nimi až nepohádková, další velké plus. Jitka Čvančarová výstavní, takhle nějak si představuji kojnou, která občas podrží pánovi, sakra ani tohle není pohádkové.  A pak to nejdůležitější, a to je příjemný kouzelný pocit, který jsem během sledování měl, neb se mi neustále asociovaly obrazy Jakubiskových děl, především jeho Tety, to asi nebude náhoda. Nádherná slovenská příroda, libozvučný slovenský jazyk, český dabing jako vždy zcela zbytečný paskvil kazící báječnou podívanou, nutno vidět s originálním zvukem, ČT naštěstí vysílala obě zvukové stopy. Suma sumárum poctivé čtyři, povedlo se. Rád se podívám někdy znovu a pátá hvězdička je schovaná v záloze.

Další z mnoha velmi smutných zamyšlení na téma lidské hlouposti, hrabivosti vydávané za pokrok a dobro pro všechny. O podobných stavbách by měli rozhodovat odborníci na životní prostředí, trvale udržitelný rozvoj krajiny spolu s těmi všemi ostatními, kteří umí použít selský rozum, a nemají žádný nebo mají jen zcela nepatrný ekonomický zájem na podobných pomnících "všehoschopných" jedinců, kteří mají jediné měřítko, a tím jsou peníze. Jak dlouho ještě potrvá, než naše společnost bude natolik vzdělaná a kultivovaná, abychom dokázali citlivě a přesně rozlišovat, co je skutečně smysluplné, nenahraditelné, krásné a co je jen lákavé zbytečné a setsakra drahé pozlátko, které přinese zisk jen betonářům, tunelářům a s nimi spojenými politickými kreaturami? Naučíme se někdy vidět a hlavně důsledně chránit ty opravdové, často nenahraditelné poklady, hodnoty, pestrou, stabilní, zdravou krajinu, ve které budou moci šťastně žít další generace. Bude to ještě dlouhá a klikatá cesta plná nástrah, ale dokumenty jako tento jsou těmi správnými ukazateli směru. Čtyři.

Trefa do černého, tohle beru všema deseti. Přesně ten typ programu, který chci v neděli večer vidět. Jednoduché, přímé, přitom díky vážným odbočkám (záběry z potratu) a hlavnímu tématu (spolupráce s režimem) to nespadá do kategorie pouhé všelidové "mrdkozábavy" pro dementy, ba právě naopak.  Ani se nedivím negativním reakcím, které určitě přijdou, neb tato nadstandartně zdařilá zábava nastavuje nejedno nelichotivé "zrcadílko" všem podobným zmrdečkům, kterých je všude stále plno a kterým se bohužel daří vždy a všude. Kritika lidských a společenských nešvarů v apartním a velmi lákavém kabátku. A "kozatky" všech věkových kategorií jako bonus, mňam. ŘEMESLNĚ PAK BEZ CHYB. Tak co bude dál.  Volha, give me more!!!

Bylo to "koukatelné". Navíc jsem se při odchodu z kina nezmohl, což jasně dokládá mé rozpaky a vlastně i zklamání z filmu. Komedie to určitě není. Srovnání filmu, některých zdejších, s hřejivými švédskými komediemi je také zcela mimo, možná tak podoba s islandskou tvorbou připadá v úvahu. Trochu divné, v podstatě velmi smutné, a přesto tak nějak bez emocí. Mnohem více pak unavující, otravné a nudné, pár "výbušných žertíků", to nezachrání. Závěrečných deset minut pak vyznívá zcela do prázdna, alespoň pro mě. A, že život stojí občas za hovno a přesto jej žijeme, tak nějak asi tušíme nebo dokonce víme všichni. Autor jakoby nevěděl, co chce vlastně natočit, čímž neříkám, že u svých krajanů nezabodoval. U mě slabé tři.

Uf, tohle nezachrání ani nějaký ten "věneček", rozuměj díra do prdele, některé z hlavních představitelek rozcapený přes celou televizní obrazovku. Zatím vůbec netuším Jane, co nám chceš sdělit a v neděli večer to vlastně ani vědět nechci.

Na Prince Mamánka jsem do kina nakonec nešel, a teď vidím, že to byla VELIKÁ ŠKODA, neb by to bylo to nejlepší, co bych tento rok v kině shlédl. Takto tleskám až po televizní premiéře. Netradiční pojetí pohádkového příběhu, odvaha jít daleko za hranu toho, co bude široká veřejnost ve své průměrnosti ochotná přijmout a ocenit, spolu s bezchybným hereckým obsazením, to všechno a ještě mnoho dalšího vykouzlilo na mé tváři nestrojený údiv a v mysli radost z překvapení, kterého se mi dostalo. O vhodnosti příběhu pro děti různých věkových skupin můžeme po právu dlouze diskutovat. Některým to otevře cestu k dalšímu rozvoji (existenciální téma spojené se smrtí a strachem z ní), některé to spíše jen vyděsí, to záleží na jejich povaze a také na rodičích a jejich schopnosti s dětmi mluvit a citlivě vysvětlovat. Já za sebe říkám, že takovou škálu emoci, od smíchu k slzám, jsem už dlouho nezažil.  Jane Budaři, jen tak dál.  Čtyři zářivé.

Čekal jsem těžkej "průser", ale vydržel jsem až do konce, tak mě to chytlo. Slušná práce, která rozhodně neudělá medvědí službu. ČTYŘI NA ROZJEZD.

Příjemné a milé prodloužení právě skončených prázdnin. Nebylo nic, co by mi vysloveně vadilo, snad jen arogantní postava policisty Majera, tedy hlavně to poslušné chování všech ostatních postav, shromáždění na povel atd., normální Čech by toho blba poslal do řiti, ale tak trochu si říkám, že to asi skutečný polda nebude a čekám nějaký překvapivý vývoj. Slušný rozjezd a uvidíme, kam se to celé bude ubírat. Čtyři hvězdy pro začátek

Proč jsem nešel na tenhle film do kina, a zhlédl jej až v televizi. Asi proto, že jej nedávali v klubovém kině, kam chodím. Možná i proto, že Patrik Hartl s jeho podivným smíchem mi nepřišel jako lákavá pozvánka. Upřímně, čekal jsem "kokotinku" ala Román pro muže nebo ještě hůře. Každopádně jsem se seknul jako už dlouho ne, pominu-li tedy dva měsíce starou hororovou story, kdy jsem po delší době (pár let) vyrazil na Piargy, lákala mě Judit, avšak v kině jsem byl jediný, to si nedělám legraci. V 87 minutě jsem pak musel tento luxus v podobě promítání pro jediného diváka opustit, tak se mi z filmu udělalo nevolno. Hartlův film bych si v kině ale užil, to teď můžu říct. Takhle má vypadat důstojný mainstream pro masy, žádné debilní "primonovotroškovo" hnědé mazlavé. Příběh čtveřice kamarádů mi sedl a já si ho užil. Film má hloubku a přesah, kterou jsem nečekal. 70% zaokrouhlím nahoru, na čtyři hvězdičky. A rád se někdy podívám znovu.

Slušně zpracováno. Ano, neziskovky k otevřené demokratické společnosti patří a je trochu děsivé kolik představitelů různých politických stran, dělá vše proto, aby z nich udělali toho nejnebezpečnějšího škodlivého strašáka. Bohužel u části populace, ať té "hloupé, nevzdělané, nebo té "vychcané, amorální a všeho schopné, se jim to celkem daří. Naštěstí je tu i ta část populace, mezi kterou se řadím i já, která význam neziskovek chápe a považuje za zcela normální a společensky přínosné, je podporovat, ať už finančně nebo vlastními silami. Klausovským zrůdám, Pitomiovým kašpárkům, Babišovým ovčanům zmar, všem slušným, vzdělaným lidem, stejně jako neziskovkám věčný zdar.