van Lumineux

Tohle je Gilliamova labutí píseň a já ji plně podporuju. Jsem extrémně rád, že je tento film lepší než všechno, co natočil od r. 1998 výš. Skoro to vypadá, jako že žijeme v té horší verzi alternativní historie: mám dojem, že kdyby se mu r. 2000 povedlo natočit původního Dona Quijota s Rochefortem, viděli bychom od něj za posledních 20 let podstatně lepší výsledky. Touto kouzelnou komedií ovšem svůj neblahý životní zlom vyrovnává a vrací se zpátky do filmařského nebe. Nový Don Quijot se přeměnil z původního záměru na komedii, těžkou nadsázku a sebe-vědomou metafikci. To může ve finále vadit i někomu ze zasvěcených podporovatelů režisérova díla. Myslím ale, že Gilliam právo reflektovat tímto filmem vlastní kariéru a pochopitelně i notoricky známé první natáčení určitě má. Rok 2000 se zkrátka nikdy nevrátí a smířit se s tím musí nejenom režisér, ale i diváci. Posun k humoru znamená získaný nadhled a způsob, jak se vysmát dřívější nepřízni štěstěny. Málo se tu zdůrazňuje, jak skvělý výkon podává Jonathan Pryce. Myslím, že jeho "záskok" za Rocheforta je pro nás ziskem. Navíc se tím opisuje oblouk zpátky k Brazilu. Pryce posouvá postavu od rytíře smutné postavy k rozpustilé oslavě maniakální fantazie, která sice opustila realitu, ale právě to ji šlechtí a povyšuje. Proto lze snad vytknout, že mohl klidně dostat ještě více prostoru. Film je vizuálně úžasný, hřejivý a zasněný. Kritika zde nemá význam - je spíše výrazem toho, jak plný je tento film nápadů, podobenství a chytrých odkazů, jak postupuje podle vlastních, samorostlých zákonů a jak tím pádem přehlcuje. Přitom si ale myslím, že v tomto případě velmi vkusně, což u Gilliama přestalo být v posledních letech samozřejmé. Kdyby měl děj jednodušší strukturu nebo vyváženější řazení klíčových momentů, také by to šlo považovat za chybu; tato podoba filmu je nejspíše to lepší tvůrčí rozhodnutí, odráží spíš divoce kmitající sinusovku než stabilitu a prediktabilitu. Proč od reflexe příjemného šílenství, kterou tento film bezesporu a vědomě je, očekávat dokumentární, přísně logickou koherenci? To už je chyba pouze na straně očekávajícího. Ono zde totiž není všechno dořečeno a divák proto musí dávat pozor, zapojit se, dovodit. Ale nijak razantní nároky kladeny nejsou, bez obav. Očekávání nebyla překročena, ale byla naplněna, a to zatraceně vůbec není málo. Při zvážení všech okolností buďme rádi, že tento film nakonec existuje a že se jako celek povedl. Nedostatky jsou pro mě zanedbatelné, protože výsledný pocit je výborný. Jako vždy ale toto dílko (skutečně nejde o nějakou megalomanskou výpravu) pro někoho může být až příliš divné - je proto určené jen pro souhlasně naladěné věčné snílky, kteří toto berou za jednoznačné pozitivum. Je z něho ale cítit, že se Terry Gilliam držel v mezích a ze všech sil se snažil nepřestřelit balanc mezi experimentem a konvencí. Potlesk ve stoje před začátkem na KVIFFu byl zasloužený.

Scéna u stožárů vysokého napětí je mistrovská. Skvělá role také pro Lohniského, což nepřekvapí. Nedostatky dané dobovými okolnostmi lze odpustit, nebo je dokonce vnímat i jako svérázné svědectví. I když jsem je během sledování viděl jako rušivé, po vstřebání celkového dojmu je odnesl vítr v hořkém dýmu na bramborových polích a ony se rozplynuly. Proto nakonec 5.

Úchylnější, tedy lepší, než jsem čekal.

Holé a nepříjemné, což jsou superlativy. V negativech lze hovořit jen o oficiálním českém názvu. Film, který existuje vlastně jen proto, aby vybudoval nájezd ke katarzi závěrečného, sedmého dne vyprávění. Umocňuje ji i silná minimalistická píseň v titulkách.

Film tíživý jako pohřbená, vyčkávající, v podzemí nepravidelně pulzující zimní krajina, pomalu zanášená popelem sněhu. Jaro v nedohlednu, zamlžený horizont se totiž, jak je mu vlastní, stále vzdaluje...

Fascinující práce s obrazem a hlavně s rozlitými paprsky světla, s potoky slunečního svitu. Jistě originální a nezatížené jakýmikoliv dobovými nebo lokálními klišé - už od pohledu výtvor filmaře evropského formátu, který neváhá ukázat vlastní, hluboký pohled. Sympaticky mlčenlivé, krotké a čímsi opravdové pokoukání. Ovšem při nepříznivém naladění je možné u něj i usnout, chce to tedy vychytat vhodný okamžik plný sil a být připraven sklidnit se na co možná nejsoustředěnější míru.

Překrásné a kouzelné převyprávění Selickova majstrštyku, které přitom vychází z původnějšího zdroje. Namísto loutek je zde použita kreslená animace jednoduchého střihu. Lee se jako tajemný vypravěč hodí a příjemné je i připomenout si první impuls k celé značce, Burtonovu základní a ještě nerozvětvenou črtu ve formě milé básně. Ledacos přibylo teprve v celovečeráku, naštěstí zde ale nechybí nemrtvý psík Zero, bez kterého si příběh neumím moc představit.

U tohoto "Orwellova létajícího cirkusu" skutečně mrzne úsměv na rtech.

Představa teen age jak jsme chtěli, aby ve skutečnosti vypadala - jako zkouřená flákačka v americkém předměstí. Tak to sice víceméně bylo, ale nebylo přítomno halloweenské dobrodružství se zabijáckou rukou a pokud vím, tak ani Jessica Alba v kostýmu zlobivého anděla - tohle jsem si neobjednal! Nezbyde tedy než opět zkouknout tento "kult pro ujeťáky"; přiznávám, že spíše soukromý kult, což mu pro mě jen těžko může ubrat na sympatiích. Taky kdo by neměl rád oslavu flákačství, záhrobního kamarádství a utržený skalp Bryana Hollanda, že.

Asi nejlepší postup je vytvořit si při četbě původní knihy nový film Duna. Ve středu záře reflektorů určitě zůstane starý známý agent Cooper jako Paul Atreides a i jiné kladné vlastnosti a povedená řešení přetrvají, ale zbytek si dotvořte, dokreslete, zrychlete, zpomalte a opravte podle libosti. Potom je toto vaše fantazijní dílko coby trvalý, byť nesdělitelný majetek za 5 hvězdiček.