van Lumineux

Opravdová paráda, která vyvrací představu o slasherech coby "nižším žánru". Při srovnání např. s nesrovnatelně horším a zastaralejším "The Fog" (přitom o dva roky mladším) vysvitne, jak skvělý a nadčasový klenot tu vznikl a v jaké neopakovatelné formě se tvůrci tehdy nacházeli. Je až neobyčejně krásné, jak tu funguje práce s osvětlením či kamerou obecně a jak úchvatná nálada díky tomu vzniká. Donald Pleasance naprosto vynikající už díky typově skvěle napsané roli, Curtisová taktéž - oba táhnou film daleko lépe, než jsem si myslel, a nelze jim nic vytknout (v The Fog je Curtisová naopak naprosto nezajímavá!). Tajemno prakticky neklesne pod konstantní maximum, na němž se většinou pohybuje, a to i díky dobře promyšlenému návrhu Myersova vzezření. Hudba jednoznačně vrcholem a neopomenutelným prvkem filmu, už jeho úvodní obrazovku pozdvihne na úroveň perfektní zlověstnosti. Lze ji v jednotlivých scénách opakovat do zemdlení a stále budí požadovaný svěží dojem, což je nejlepším příznakem její dokonale účelné konstrukce. Ve třech čtvrtinách filmu dochází dech z hlediska tempa, ale všechny ostatní aspekty i tehdy fungují krystalicky čistě, a proto to nevadí. Finále opět nemá chybu a zařízne se hluboko do paměti. Můžeme přiznat určitou nekomplikovanost příběhu a dialogům, ale čekat něco jiného je nepochopením pravidel žánru, který se tímto filmem vlastně zrodil a rovnou v nejlepší možné podobě, po které přichází spíše paběrkování, napodobování a různé méně vyšperkované až sériové, nehodnotné klony. Čili si myslím, že je nutné přistoupit na hru, která je tu rozehrána, protože mnozí kritici evidentně vyžadují po pěnkavě žábry a haní samotný koncept slasheru jako takový.

Totální jízda, tohle se musí vidět. Lovecraft se jistě spokojeně kření.

Dnes už tento film z hororového hlediska vůbec nefunguje. Oproti např. po všech stránkách mimořádně zneklidňujícímu In The Mouth Of Madness může Mlha zaujmout jen kvalitním zpracováním pocitu "impending doom", kdy se na městečko Antonio Bay chystá dopadnout blíže neurčitelná kletba. Do té doby je film mysteriózní dialogovkou, při které se příliš nebojíme ani nejsme napjatí (a ve finále již vůbec), ale alespoň můžeme ocenit líbivou kameru (scény s majákem) a stylově zahranou postavu ne tak docela čistého kněze. Oproti tomu Curtisová i Atkins mě vyloženě iritovali. Jak je Atkins super v Escape from N/Y, tady mu přejete rychlý skon rukou zombie piráta. Film i díky hned první scéně působí dojmem, že skutečně cílí na prepubertální publikum, které tuto pirátskou povídačku bude brát podstatně vážněji. Zároveň ale dění na plátně působí příjemným, nekvaltujícím dojmem, kdy na nás téměř až přejde líné tempo kalifornského přímořského zapadákova. Největší událostí kromě chystaného výročí založení města, majícího v ději klíčovou pozici, tam v podstatě je poslech písní, které pouští do éteru moderátorka tamního rádia. To improvizovaně vysílá z majáku (sympatický nápad i lokace). Vynikající Carpiho hudba dodává trochu děsu, ale sama o sobě nemůže vytvořit rychle se vytrácející napětí, které je chtě nechtě udušeno mizernými lekačkami a nepříliš působivě zpracovanými vraždami. Což je ve vyvražďovačce trochu problém. I přes zastaralost hlavních bodů filmu, a tím pádem také ztrátu jakékoliv děsuplnosti, jde o ovšem o kvalitní vyprávění.

Nebylo to tak hrozné, jak jsem čekal, ale jak jsem zjistil zhruba ve druhé třetině filmu, sledoval jsem Renegade verzi, která napravuje nejhorší nedostatky kinoverze co se týče plotholů, celkové sledovatelnosti a jiných libůstek. Tato verze zcela vyřazuje mimozemskou rovinu příběhu a tím ho činí přece jen stravitelnější. Michael Ironside tento film nazval "piece of crap" a tvrdil, že scénář ("jako by ho napsal třináctiletý kluk") svorně nenáviděli všichni včetně Conneryho. Je to béčko, které je špatné ("So bad it's almost awesome." - Ebert) nikoliv schválně - proto, že by tvůrci napodobovali žánrová klišé a tím je sebevědomě parodovali, ale samozřejmě díky tomu, že jsou v nich tvůrci naprosto zapuštěni a berou je jako nejadekvátnější vyjádření. Nevěřícně proto zíráme na totálně cringe dialogy, Lambertův herecký výron, za který by se nemuseli stydět ani členové ochotnického divadla po obrně nebo McGinleyho pitvoření v roli skrz naskrz opovrženíhodného představitele zkorumpované megakorporace. Trocha toho nudného mečování a pokusů o vtip třeba ve formě Robocop-like TV reklam, které končí tak, že smějeme ne s nimi, ale jim. Uznávám velmi pěkné a atmosferické lokace, hlavně městské scény, jako je třeba okolí Highlanderova souboje s dvěma bizarními létajícími zabijáky z minulosti, budoucnosti nebo odkud. Film se odehrává v docela pěkně stylizované vizi budoucnosti, pokud tedy přistoupíme na tu syrovou béčkovou estetiku přelomu osmdesátek a devadesátek, která v určitých chvílích nepokrytě vykrádá konkrétní scény z Blade Runnera (větrák), což pochopitelně není příliš sympatický tribute, ale spíše wannabe kopie. Podmínkou, která ovlivňuje výsledný dojem, je, zda vám taková estetika přivodí spíše znalecké pokynutí nebo dávivý reflex. Pamětihodné scény ve smyslu "WTF": pološílený Ironside v metru, bitva u generátoru energetického štítu, úsměvné první setkání Highlandera s ekoteroristkou (v tu chvíli už i kroucení hlavou omrzí), Conneryho sebeobětování, změněný hlas zestárlého Lamberta, zčista jasna spadnuvší oběšenec v továrně. Myslím, že kdyby to mělo o něco méně zajímavý vizuál, který alespoň zaujme, nebylo by na filmu nic vyloženě pozitivního. Děj je tak idiotský, že v určitém bodě vznikne dilema, zda vůbec dokoukat. Přesto se vyplatí toto béčko vidět.

Vedle prvního Silent Hillu nejlepší videoherní adaptace, pokud víte, na co jdete. Sympatické!

Nedostatek gore.

Scéna u bazénu se navždy zapsala do análů kinematografie. Sobota je hrdina, Olmer šílený génius. To bych musel být skamene, abych tomuto filmu dal zasloužený odpad - "Ještě větší blbec" je zvrácená srdcovka pro ujeťáky, kvůli které se vyplatilo cinkat klíčema. Světová klasika. Doporučuje zlovolné panoptikum dr. Töpfera.

Trošku pokárat! Vydra by si měl vzít dovolenou!

Neonová meditace, jejíž vizuál se právem stal vzorem pro ztvárňování cyberpunkových kulis.

Film, na který s odstupem let kydá hnůj i vlastní režisér. Kaufman vytvořil něco, co připomíná kombinaci Eraserhead a Corky Romano - Noční můra mafie. Čistý surrealismus, 70. léta v Izraeli. Detektiv Švarc a jeho poskok Simcha řeší... ale to je vlastně jedno. Tripózní soundtrack v jidiš a herci v čele s Bombou Zurem a Josefem Šiloahem, jejichž charisma můj oblíbený režisér Kaufman přirovnává k mrtvé žábě. Není se čemu divit, že v den nasazení tohoto filmu do kin vypukla jomkipurská válka. U tohohle by se i Troška musel divit. Podívejte se od Kaufmana raději na "Noc nemrtvých kuřat", kde už se umělecky našel.