Ukrizku

Tentokrát absolutní souhlas s verbalem. Filmařský zážitek (5), morální hnůj (odpad!) = 3. Leo jako stvořený pro image manipulátora s čuchem na prachy, s tváří gigola a vychytralého vyčůránka. V podstatě hraje totéž, co v Chyť mě, když to dokážeš a taky v Getsbym. Ale jen ve vlku mi vadí ta pointa.

Jedna hvězda dolů za to, že policista Max Kerkerian jde sám do hrobky provádět exhumaci. A pak si kladu otázku, jak to bylo s tou jeptiškou v temnotě? A závěr byl tak mechanický, že mi zkazil výborný dojem celého thrilleru.

Nemám důvod cokoli vytýkat. Napoprvé jsem se vlastně jen ostýchala přiznat dojetí. Husky je chytrý, husky je silný, umí se smát, je empatický a je skvělý herec.

Diskuse senátora a lékařky o terapeutických možnostech a dostupné intervenci pro děti s autismem měla spád, byla konstruktivní a smysluplná. Redaktorka byla na téma připravená, reagovala efektivně, dokázala tlačit na konkrétní výstupy, zacílila na soulad postojů k problému zdravotního pojištění. Pořad se obešel bez skandálismu a konfliktní devalvace diskutujících. Nešlo o personální exhibici, nýbrž o řešení neutěšené situace v behaviorálních přístupech k pervazivní chorobě.

Hrdinství, přátelství, odvaha, slabost i pokora a láska. To všechno v záchranářích je a přitom se to obešlo bez supermanovských hrdinů. A tam, kde divák sází na vítěze, dostává jen třetinu. Rozhodně jeden z těch lepších filmů toho druhu.

Rodinný masakr Vilmou Cibulkovou. Opravdu výživná adopční agónie, která se zacykluje v chorobných vztahových interakcích. Kdyby byla Bára věrohodnější, dala bych max. Ale za její patické exhibice ubírám bod.

Proč o tři roky po Nikitě vznikla potřeba udělat kopii? Někdo si vážně myslel, že to srovnání dopadne ve prospěch kompilace? Vidět jen remake, byla bych spokojenější, ale nevidět ho, o nic bych nepřišla. Na rozdíl od kultovního originálu, který je výrazný, hutný a dramaticky výživný.

Ojediněle něžné, trpělivé, vkusné. Na začátku jsem si říkala, jak taková správná holka může toužit po napomádované atrapě v kalhotách. Nakonec musím dát své dospívající holčičce za pravdu, Bryce je u sázení platanu sladkej k sežrání.

Samotný příběh je povedený, herecky pestrý. Antiageistický pohled na seniorskou intimitu a posílený partnerský statut je zapotřebí náležitě ocenit. Proměna mateřského postoje vůči synům a vztahy se snachami se mi líbily moc. Nelíbil se mi ale náhlý zvrat Nového ve vztahu k opuštěné původní rodině a trpěla jsem u slepice. Zvířata a jejich nadstandardní protektivismus beru, ale nosit Adélu na úřad a na návštěvy považuji za ujeťárnu, která filmu ublížila. A Ivánek byl na svůj věk nereálně odolný vzhledem k rodičovské citové manipulaci. No, a ještě se pohorším nad názvem; ten je zbytečně pejorativní. Kdybych nečetla komentáře, ani bych na to nekoukla. Takže za mne jen cca 80%.

Krásné rodičovské úvahy a nádherné mezigenerační vztahy jsou pro mne zásadním motivem k vysokému hodnocení filmu. Příběh první lásky zas tak ojedinělý není, i když je s podivem, jak silný a odolný cit to v 16 letech může být. A navíc ten chápající respekt celé rodiny je okouzlující. Dlouho si podržím v paměti, jak citlivě, inteligentně a reálně empaticky lze s dospívající dcerou hovořit. Díky za prozřetelnou osvětu! Tak upřímné rodinné vztahy jsou predikcí smíření se smrtí. Top scéna: dědečkova modlitba u postele umírající vnučky.