Ukrizku

Dominance ubohosti člověka a suchá pitvačka amorfobie mi jako jediné poselství nestačí. Oba filmoví sourozenci jsou však nadprůměrní, ale ani tak na konci nezůstalo nic. Žádný efekt, nulová emoce. Díky Bohu za les, chlapy s rukama od šmíru a distanc od takových městských blbečků, který se udělaj ve výloze svýho bytu.

Jeden si může myslet, že krásný lidi to mají jednodušší a oni pak trpí pro svoje extrémní nároky. Napodruhé mi nevadily skřípající housle ani prodlužované válečné putování. Spokojila jsem se s touhou setkání, jedinečného odhodlání být spolu. Asi jsem poprvé nevnímala film od zažátku, jinak bych nemohla dát 4.

Admirál je bezemoční, ale jinak celkem povedený. Není to však poprvé, co si u ruského filmu říkám, proč s nikým ta láska ani smrt nic nedělají?

Na biografiích je vždy podezřelá jednoznačnost. A tenhle film je tak průhledný, že na něm není nic dramatického a už vůbec ne poutavého. Samotný příběh zajímavý je, ale zpracování připomíná laciné romantické rychlovky a herecky je to teprve nuda.

Úžasně natočená přehlídka charakterů. Nechtěný šofér jako největší životní výhra.

A v čem se liší od těch, co nám ukazovali v osmdesátkách ve škole? Možná v tom, že tehdy po lesích pobíhaly oplácanější komunistky s nevytrhaným obočím a z plátna bylo cítit, jak se v uniformě potí. A tady teče krev přes elite model look. Na druhou stranu, film o ruském vlastenectví jsem viděla po hodně dlouhé době a když se obešel bez ohýbání kolejnic holýma rukama, nevadil mi.

Pohodová klasika ke gaučingu. A i když se na první pohled zdá, (to dělají ty pitomé překlady filmových názvů), že to je kulisový film na pozadí, nechtělo se mi dělat nic jiného, nežli konzumovat ty láskomýlené situace sympaticky zahraných rolí. Jediná neuvěřitelnost mi vadí, že i ta opakovaně odmítaná "jakože neatraktivní" holka je pořád dokonalá krasavice. Tak kde jsou ti lidé středního věku, o jejichž problémech ten film má být? Protože tady je to celé jako na přehlídce Prady. Toť důvod 4 místo 5*. Jinak řadím do kategorie mohu vidět opakovaně.

Dramatická připomínka fatálních důsledků virtuální reality, o kterých všichni víme, ale neumíme jim včas zabránit. Dnes si řeknu, že zítra si s dětmi o internetu promluvím, ale neměly by tohle vlastně vidět?

Intenzita a rozpor vztahové perspektivy činí z vášně stereotyp. Mimi dělá vše pro lásku, Oscar dělá vše pro sebe - od začátku do konce. Obsahově silnější nežli herecky. Mimi tančí jako zasažená proudem, Nigel je zahraný jako při čtené zkoušce v ochotnickém divadle, přitom Hugh Grant je můj oblíbený.

Není nic, co by mne popudilo, ale dozajista se na tenhle film už znovu nepodívám. Poetické, něžné, předvídatelné a bohužel pro mne zcela bez obsahu.