Ukrizku

Dopustíme-li, aby trapně moderovaná a nesledovatelná forma zvítězila nad obsahem, pak tu očekávanou kvalitu (pěkně prezidentem nazvanou "kulturní konstantu") - třeba ocenění Mekyho či odkazu Zdeňka Svěráka z rukou pana prezidenta - posléze jen vyzobeme ze záznamu. Škoda, nebo ne?

Je hezký, když se rodina sejde na pohřbu a každý najde sám sebe, z hádek je objímání a všechno je, jak má být. Jenže to je tak americký a vztahově jednoduchý, že by to jeden nevymyslel. Hlavně tam musí být všechno: neplodnost, nevěra, sourozenecká rivalita a překvapivě i odhalení nejméně předvídané orientace... film ke kafíčku.

Vtipná multikulturní a multireligiózní rodinná podívaná. Nejde do hloubky, nesnaží se o morální konfrontaci, a to ani v oblasti vztahů, ani náboženství. Pobaví a nezdržuje zbytečným filozofováním. Co je ale neuvěřitelné, je ten absolutní soulad mezi všemi čtyřmi mladými manželi. Holky si opravdu dobře vybraly. Každá ze všech možných barev vytáhla eso co do empatie, profesního postavení, tolerance i sounáležitosti, jen sangviniky s prosociálním mezigeneračním smýšlením. Gratuluji!

Trochu mi už ty Keiřiny unirole splývají. Čím se tahle odlišuje?

Vysoké hodnocení mě nadchlo i přesto, že akční nevyhledávám. Ale tady musím souhlasit s tím málem, co dal jeden můj tv idol - dějově chabé, nelogické a bez napětí. Škoda času, jen Tomík mě udržel v bdělosti.

Líbí se mi metafora smrti, času i lásky. Líbí se mi, když někdo hledá pomoc pro kamaráda, který si sám pomoc nemůže. A líbí se mi, že se nakonec vrátí domů. Hodně se mi líbí Hellen Miren a také Keira, ale úplně nejvíc se mi zase líbí Edík.

"To nejlepší ze mne" by byl rozhodně důstojnější název pro film, kde láska znamená věrnost hodnotám, volbu slušnosti a obětavé pokory před vlastním uspokojením. Je to romantické, americké a předčilo to moje očekávání. Jen starší Dawson vypadal paradoxně mladší nežli jeho adolescentní verze. Amanda - studentka byla přirozená a úžasně věrohodná.

Ohraná ubohá buzerace v přípravce, sadistickej němčour a konec bez konce. Dohromady zbytečná podívaná.

Uvěřitelné aranžmá, neuvěřitelný příběh, příšerná realita, drastická pravda a nesmyslné ideologické manévry, které hájí doutnající kreatury v dederonových košilích a kostěných brýlích. To nehezké prosvětluje vlídná tvář Emily Watson. Nedokončené osudy některých postav vyrovnává silná hlavní linie Legasovova hledání pravdy a Ščerbinovy naděje na maximální záchranu. A krom trpkosti a smutku zůstává plno nezodpovězených otázek. A možná, že to je smysl takových filmů, hledat odpovědi a nemnout si pohodlně ruce, že to nakonec dobře dopadlo.

To bylo strašné, smutné, ubohé, nepopsatelně trapné a nešlo to vydržet do konce. Pan Zeman potvrdil svoji roli nemohoucího, vulgárního, hospodsky sarkastického fabulátora s nemocným charakterem a protikandidát se bohužel jen vymlouvavě styděl, že neumí improvizovat. A psychopatický dav primitivně bučících diváků válcoval neschopného moderátora.