Tomas_313

Audiovizuální rozkoš s prvoplánovitě sestaveným příběhem, který účelově zabírá na většinové publikum. Rozumně předložený fantazijní svět s minimem ras a nestvůr dává dostatek materiálu dalším pokračováním a zároveň komfortně zapojuje všechny divácké kasty do složitého světa dnes již legendární hry. Warcraft oplývá dokonalou animací a tak jsou katastrofální výběr herců a příšerné dialogy snesitelné, jelikož tvůrci jasně využívají své největší dominanty - tedy CGI. Povedená fantasy poháněná vrcholem soudobé animace, která svým výtečným načasováním a strategicky velice povedeným startem představuje dalšího masivního konkurenta blockbusterům od Marvelu. 80%

Úspěch prvního dílu tkvěl ve výborném castingu, vražedném tempu s konstantní kvalitou a především v sympatickém a zábavném prezentování podfuků, což společně vytvořilo téměř perfektní podívanou s několika nelogičnostmi, které ale divák s radostí přehlédl. Pokračování nastupuje s ještě zběsilejším tempem, opět se skvělou kamerou a trefnou hudební kompozicí, bohužel ostatní aspekty úspěchu se do dalšího dílu nepřenesly. Podfukáři 2 se vrací se starou partou s menší obměnou v podobě Lizzy Caplan, jenž se vší bravurností nahradila Islu Fisherovou. Další novou tváří je Daniel Radcliffe, jehož prázdná postava v neoriginálním podání bez špetky charismatu dodává na pravdě všem hnidopichům, jenž Radcliffovi předpovídali nezdárnou budoucnost a věčné zaškatulkování do role Harryho Pottera. Kromě postavy Radcliffa byli zprzněny i samotní čtyři jezdci, kteří se povětšinou projevují jako infantilní parta naivních zlodějíčků, na konci se nám však představí vševědoucí mistři iluze předvídající budoucnost lépe než Gasparov. Postava Marka Ruffala ztrácí své kouzlo a režisér Jon M. Chu ji kompletně přetvořil na nezajímavou loutku bez níž by byl druhý díl stravitelnější. Kromě charakterových pozměnění postav se tvůrci rozhodli proplést příběh se zvláštní, prvoplánovou mytologií, jenž otevírá prostor pro další pokračování, ale zároveň svou pochybnou výstavbou láme vaz sebemenším pokusům o důstojný snímek. Podfukářům zásadně chybí překvapivé kouzlo, odlehčenost a nenucenost, tedy prvky, které stály za více než kladným přijetím předchozího dílu, jenž se stal překvapivým hitem roku 2013. Násilně se snaží napodobit nenapodobitelné, prohlubují chyby minulé a vystavují příběh na nesmyslné struktuře. 55%

Depresivní, oduševnělá introspekce Olgy Hepnarové bez Olgy Hepnarové. Absence myšlenkových pochodů prügelknaba Olgy je pochopitelná, zřejmě i rozumná vzhledem k věrohodnosti filmu, bohužel bez nich závěrečný akt pomsty působí neopodstatněně, takřka bezdůvodně a chybí konečný zvrat dovršující trýznění Olgy, jenž odsoudí kritickou, ne však sebekritickou společnost k drastickému rozsudku. Většina vyvstávajících otázek je zodpovězena, ke ztotožnění s hlavní aktérkou však nedojde, jelikož se snímek nezaobírá jejími životními útrapami, spíše přibližuje nekonečnou úzkost, beznaděj a bezvýslednost dané situace úzce spjaté se společenským vyhnanstvím, jehož kořeny nám však zůstaly upozaděny. Již zmiňované výtky jsou dle mého názoru dány nedostatkem informací o reálných skutečnostech ze života Olgy a z tohoto důvodu se filmaři rozhodli pro realističtější formu vyprávění namísto příběhu spleteného domněnkami. Na závěr je třeba zmínit nadějnou polskou herečku Michalinu Olszańskou, jež svým bezprostředním výkonem plným nahoty, uzavřenosti, agonie, ale také odvahy a smyslnosti napomohla k vytvoření dalšího zapamatovatelného díla z české kinematografie, která v posledních letech dokazuje, že Češi oplývají kromě vytříbeného smyslu pro humor také notnou dávkou bolestného smutku potřebného pro natočení takto zdařilého dramatu. 75%

Počátek a v mnoha ohledech také vrchol komiksových adaptací především díky nezaměnitelnému králi charismatu a sex-appealu Robertovi Downeymu Jr., který tímto dílem famózně převedl komiksového génia na filmová plátna a svým proslulým hereckým výkonem se navěky zapsal do povědomí většiny obyvatel planety Země jako ten, co hraje Iron Mana. Skvělý casting, zábavná, nenucená akce, padnoucí hudba a R. Downey Jr. hrající sama sebe v železném, křiklavém obleku. 80%

Po shlédnutí tohoto filmu historikové nepřetržitě zvrací, náročnější diváci s rozevřenými ústy rozhořčeně hledí na plátna/obrazovky, zavrhují českou kinematografii a Renče posílají do pekel. A já, prostý to člověk milující filmy? Já jsem se chvílemi i bavil, když se mi občasně podařilo oprostit od jakýchkoliv faktů a nevyvratitelných pravd, které se Renč bez okolků snaží vyvrátit. Po stránce vizuální nádhera, herecké výkony jsou ale podprůměrné, často dokonce neúmyslně směšné, scénář tragický a přívlastek životopisný bych nahradil slovy sci-fi pohádka nevídaných rozměrů. Renč si s námi zase jednou vytřel p*del. 50%

Jsem vášnivým čtenářem kresleného porna s ušlechtilým názvem komiks a nový Captain America všechny mé prazvláštní choutky ukojil. Bratři Anthony a Joe Russo prokázali své kvality a s nelehkým úkolem se popasovali na výbornou. Svižný, plynulý příběh propojující podstatnou příběhovou linii a údernou akci má hlubší význam a závažný dopad na hlavní představitele, což je u Marvelu velice přínosná novinka. Velké množství postav se překvapivě stává pozitivem a všichni jsou nenásilně zakomponováni do příběhu a dostanou možnost předvést své vlohy a uspokojit skalní fanoušky. Akce se stejně jako u předchozího dílu soustředí na kontaktní, pěstní souboje s propracovanou choreografií umocněné skvělou kamerou a přiměřeným střihem. V porovnání s oběma díly Avengers je Občanská válka mnohem komplexnější, vážnější, emocionálně bohatší a rozumněji zpracovaná akční "rubačka", která se zarytě nesnaží zavděčit se za každou cenu. 85%

Samotný otec mutantů Brian Singer se rozhodl vypreparovat svá zmutovaná děcka ( a také fanoušky ) vibrujícím análním kolíkem, ze kterého při zásunu vyjedou tři adamantiové drápy. Tak nějak bych popsal své takřka tříhodinové utrpení při sledování nejnovějších X-menů s podtitulem Apokalypsa. Všechny úspěšné prvky, jenž definovali dnes již kultovní sérii, byly nahrazeny a vznikl tak nesourodý paskvil bez jediné silné stránky. Místo propracovaných, detailně vykreslených ( na poměry komiksové adaptace ) charakterů a problematických vztahů mezi samotnými členy týmu je nám tentokráte naporcován přehršel nevyužitých, plochých postav, jejichž množství je natolik vysoké, že jednoduše nemohou získat potřebný prostor jak na bojišti, tak mimo něj a především díky tomu působí nezajímavě a jejich pohnutky, často nevysvětlené, jsou nám naprosto ukradené. Místo kontaktních soubojů s minimálním využitím CGI se tvůrci ubrali opačným směrem a finální bitva s Apocalypsem se tak stává nezáživným pohledem na témeř nehybný souboj hlavních propagátorů proti záporákovi, ve kterém se všichni intenzivně šklebí a animace dotváří scenérii plnou létajícího bordelu, silového pole, ohně a rudých paprsků. Nejzábavnější pasáží je ( opět ) akční dvouminutovka s rychlonožkou Quicksilverem, která je sice vystavěná na totožných principech jako v předchozím díle, ale i přesto znovu pozvedává kvalitu snímku úspěšným propojením humoru, akce a skvělé hudby. Primitivní, mnohokrát vyřčený příběh s žalostným scénářem, nevýraznými osobnostmi s nejasnými cíli v podobě přehnaně upjatých teenagerů, z nichž většina dostane více prostoru k prezentování sebe sama při propagandě bonbónů či rychlejšího internetu, se samoúčelnou CGI akcí nutně potřebující klasické, syrové, kontaktní souboje, o které se tentokrát nepostará ani prořídlý Wolverine se svou nudnou, zběsile sestříhanou cameo rolí a režisér, kterému došel dech a nápady spojené s gradujícím příběhem a nápaditými vztahovými vzorci ( především mezi Magnetem a profesorem ), které sérii dodávali potřebnou jedinečnost v dnes již mainstreamovém světě komiksových adaptací. Všechno a nic. Ale spíše nic. 55%

Velkolepé dílo o člověku hnaném silou krevní msty a neustávající nenávistí, kterého nekonečná touha žít spasila před jistou smrtí. Příběh se soustředí na vykreslení nezlomné vůle zlomeného člověka, který vede fyzický, ale především duševní souboj, při kterém se potácí na hranici mezi životem a smrtí v neskonale krásné, leč neúprosně drsné přírodě. Tomuto dramatickému příběhu ale chybí záživnější děj a plynulejší tempo a nejvíce tím trpí prostřední úsek filmu. Nutno poznamenat, že dnes již legendární scéna s medvědem je opravdu drásající a mrazivě realistická a takovýchto nezapomenutelných scén probíhajících v extrémně drsných podmínkách je hned několik. Všechno to trýznění je umocněno skvělou kamerou, která napomáhá i znamenité úvodní bitevní scéně natočené dlouhým záběrem bez zbytečného střihu. Herci podávají solidní výkony a Leo dominuje kontinuálně bolestivým a zmučeným výrazem, přesto jsem přesvědčen, že měl i role, za které by si vytouženou sošku zasloužil více. V mnoha ohledech filmový skvost, bohužel ale chybí zásadní dějová linie, která by nahradila hodinový pohled na Lea, jak se slintající plazí lesem. 80%

Precizní dávka zvrhlosti a krutosti, která se od ostatních podobně drastických thrillerů odlišuje svou krutou realističností a naprostou bezvýchodností. Již od začátku se buduje mrazivá atmosféra nutící diváka stále očekávat nějakou zvrácenost, ale i přesto sledující naivně doufá, že ti dva slušně vyhlížející chlapci budou opravdu tak milý, jak zprvu vypadají. Ale oni nejsou. A svou znuděnost si vybíjí velice originálně, protože vědí, že je potřeba se bavit, nejlépe s celou rodinou. Režisér skvěle přibližuje a zároveň kritizuje nesmyslnou a bezdůvodnou brutalitu naší zhýralé společnosti. Mimo jiné se "opírá" i o diváka, který znechuceně sleduje všemožné zvrácené hry, ale když kamera zkoprní a upře přihlížejícímu pohled na zvrhlé a brutální scény, diváka to trochu mrzí a přeci jen by se chtěl také "pokochat". Dokonce i dosti propírané záběry na mladé tyrany, kteří lišácky hledí do kamery a promlouvají k obecenstvu, perfektně zapadají do téhle sadistické podívané a připomínají, že i vy jste její součástí. Herecké výkony všech zúčastněných jsou velice vydařené, především Michael Pitt "válí" jako nikdy. Geniální, povýšenecké a nekompromisní dílo s ďábelským režisérem. 90%

Marky Mark v nejlepší formě, Dwayne "Hora" Johnson, Ed Harris, Tony Shalhoub a.k.a přítel Monk a mnoho dalších jmen, které v čele s Míšou Bayem vytvořili skvělou parodii na klasický americký sen v podání geni(t)álních steroidových vypatlanců alias vrcholů tělesné dokonalosti. Celé je to jeden velký prvoplánový vtip cíleně mířený na všechno, co je Americe tak blízké - obezita, afroameričani, křesťanství, fitness, gayové a honba za americkým snem, který si přeci zaslouží každý americký "pracant"s bujnou fantazií a přehnaně velkým sebevědomím získaným díky dlouholeté snaze rodičů vštípit dítěti, že on je středem vesmíru a může si dělat ku*va cokoliv, co se mu zamane. Je až k nevíře, jak režisér známý především díky své schopnosti "hňácat"akční filmy jako na běžícím pase, dokázal vytvořit natolik zábavný film se svižným tempem a s minimálním prvkem akce. Na druhou stranu je ve filmu značně zřetelný Bayův rukopis - působivá kamera, zpomalené záběry, skvělý střih a to vše doplněné o skvěle padnoucí "gangsta" hudbu Stevea Jablonskeho. Nutno zmínit, že milovníci komplikovaného inteligentního humoru, kteří zabředle nenávidí pohled na "tupé" násilí a primitivní, kýčovité vtipy, nebo naopak egoističtí kulturisti zdegenerovaní steroidy a pohledem na svá vlastní "mužná" těla květnatě a poeticky využívající svoji bohatou slovní zásobu a složitý syntax jako např: P*čo, vole, budeš tady cvičit ještě , ku*va ?", budou náramně pobouřeni a během prvních 10 minut odpadnou. Pokud jste ale divák se špetkou pochopení pro nadsázku a víte, co můžete očekávat, náramně si to užijete. Pro lepší popis tohoto díla využiji citát samotného režiséra: "Nepřišel jsem léčit rakovinu, ale bavit lidi." A o tom to celé je. Tenhle film překypuje možná laciným, ale přesto vysoce návykovým humorem, který je prezentován svalovci, jenž parodují jiné svalovce a očividně je to vyloženě baví. Navíc celý koncept přichází s něčím poměrně novým, neokoukaným, i přesto, že se tvůrci nechávají inspirovat Bayovými staršími filmy. Pain and Gain rozhodně nepůsobí jako soubor vykradených scén v novém, dražším kabátku, ale spíše jako snímek využívající předchozí úspěchy a zkušenosti a k tomu přidává originalitu a nové ( šílené ) nápady. Je to šíleně bláznivá, vtipná a především zábavná jízda natočená podle již ne tolik vtipné reality, která má s tímto příběhem pramálo společného, možná pouze stupiditu hlavních propagátorů. Bay mě po dlouhé době zase jednou ohromil, skláním svůj pomyslný klobouk a hltám plnými doušky. 90%