Tomas_313

7 dní v Havaně je tvořeno 7 povídkami, které přibližují vše typické pro "svobodnou" Kubu a její obyvatele. Všechny příběhy jsou vcelku jednoduché a zajímavým způsobem si pohrávají s klišé úzce spojenými s životem na Kubě. Režiséři se snaží maximálně odlišit a představují různé způsoby vyprávění, ať už se jedná o téměř němou povídku o nekonečném proslovu Fidela Castra, milostnou telenovelu o nadějné barové zpěvačce, která je nucena rozhodnout se mezi kariérou ve Španělsku či životem v zašlé díře se svým přítelem nebo o spirituální rituál s účelem očistit mladou dívku od lesbické lásky. Snímek nabízí množství vtipných námětů, zajímavá režisérská jména jako Benicio del Toro či "provokatér" Gaspar Noé, objeví se také herecké hvězdy jako Josh Hutcherson či Daniel Brühl, na druhou stranu všichni protagonisté z posledního vyprávění jsou neherci. Zní to velmi vábivě, samotný produkt ale očekávání nenaplňuje. Společným kamenem úrazu je nevýraznost a polovičatost, která se projevuje brzkým ukončením bez výrazného závěru. Plno scén je zbytečně zdlouhavých a pro diváka extrémně nezáživných, vtipné ideje jsou využity okrajově a minimální dějovost není vynahrazena vtipem či hlubší myšlenkou. Rozhodně lze říci, že prvotní nápady jsou zábavné, při realizaci však došlo k zásadní chybě. Bylo zapomenuto na to nejdůležitější - obecenstvo. Divák dostává pramálo šancí, aby se bavil či snad dostal chuť zavítat do začouzených pajzlů prosluněné Kuby. Film tak upadá v zapomnění svou průměrností a nicotným propojením s divákem. 50%

Monumentální skvost Zacka Snydera, jenž se nechal věrně inspirovat stejnojmenným grafickým románem Alana Moorea, který tímto dílem přetvořil definici slova komiks. Svou slávu získal mimo jiné díky inteligentnímu, mnohovrstevnatému příběhu, temné, realistické alternativní realitě a barvitým superhrdinům, jejichž názory a chování kolísají na hraně dobra a zla. Všemi těmito prvky Strážci vysoce převyšují běžné komiksy, o to těžší ale bylo převést natolik spletité dílo na filmové plátno, přitom se vyhnout příliš dlouhé stopáži a zároveň ponechat myšlenku díla. Snyderovi se to překvapivě podařilo na výbornou. Vše důležité bylo ponecháno, prolínající se příběhové linie maximálně zjednodušeny a ořezány tak, aby i diváci komiksem nedotknutí dříve či později pochopili všechny souvislosti, zároveň však vyprávěcí forma zůstala dominantou stejně jako v knize. Tvůrci se pevně drží originálu, což je jim hojně vytýkáno, v tomto případě je to ale nejrozumnější varianta, jelikož se jedná o velmi náročnou předlohu, která svou komplexností ani nedává adaptaci příliš možností na vlastní inovace. I přesto se Snyder opět vyznamenal svými typickými rysy - skvělým audiovizuálem, zpomalenými záběry a po choreografické stránce perfektními akčními scénami. Akce však netvoří jádro filmu a je ojedinělým zpestřením, což není výtkou, ba naopak. Strážci jsou obsahově a tématicky zlatým grálem, hromada soubojů by tak způsobila pouze nenaplnění rozsáhlého potenciálu. Potemnělá noirovská atmosféra a nepříliš originální, ale vysoce účinný a padnoucí hudební doprovod dopomáhají udržet konzistentní kvalitu i přes dlouhou stopáž, která je ale vzhledem k náročnosti dané látky přiměřená. Obsazení veskrze méně známých herců je skvělým rozhodnutím a umocňuje odlišnost snímku, nejvíce vévodil Jeffrey Dean Morgan v roli komedianta. Jediným, leč jednoduše předvídatelným problémem je tak ohlas u diváků. Strážci jsou unikátním, ale velmi nevděčným dílem, které díky své jinakosti a komplikovanosti neosloví každého a nikdy tak nedosáhne zaslouženého ohlasu. Já jsem však uchvácen a nadobro pohlcen jak komiksem, tak jeho adaptací. Who watches watchmen ? 95%

Dříve než Vetřelec, Solaris, Vesmírná Odyssea či Star Trek dobyla vesmír Ikarie XB 1. Náš jedinečný ( a bohužel takřka jediný ) příspěvek do žánru science-fiction, jež se díky své kvalitě dostal až do amerických kinosálů, bohužel v současné době opomíjený a neznámý pro mladší generaci. Hlavní devízou je režisér Jindřich Polák a scénárista Pavel Juráček, kterým se i přes nemalý ideologický vliv dané doby podařilo natočit osobité drama, jenž v české kinematografii nemá obdoby. Vše je postavené na protagonistech s rozličnými názory a charakteristickými rysy, kteří při svém vesmírném dobrodružstvím prochází běžnými nesnázemi jako je stesk po domově a nejbližších, láska či pouhá snaha o přízeň ženy. Titulními představiteli jsou legendy českého filmu jako Dana Medřická či Zdeněk Štěpánek a Radovan Lukavský, tehdejší bardi Národního divadla. První polovina filmu obsahuje několik žertovných scén odlehčenějšího rázu, postupně však scény gradují do neutichajícího napětí prolnutého s hutnou atmosférou. Po dějové stránce je snímek příliš ochuzený a chvílemi se dostavuje až znuděnost z pozvolné výpravy a minimální příběhovosti. Propracované futuristické náměty spojené s interiéry kosmické lodi napomáhají navodit pocit uvěřitelnosti a reálnosti, která je pro tento druh filmu natolik výjimečná. Intenzivní hudební podtext a bravurní kamera prohlubují divákovu malomyslnost a bezvýchodnost. Ikarie XB 1 představuje prvopočátek zlaté éry science-fiction a zajisté by si zasloužila větší oblibu u českého diváctva, nejenom u fajnšmekrů daného žánru. 80%

Snímek jsem shlédl díky festivalu Cine Argentino. Jiná možnost jak se dostat k tomuto dramatu pro českého diváka zřejmě neexistuje a já jsem během prvních pěti minut promítání zjistil, že téměř nulová distribuce do Čech je hlavním a také jediným positivem. Film o ničem pro nikoho. Film bez cíle, tvořený nicneříkající změtí scén, jenž nemají souvislost ani racionální zasazení do oslabeného děje bez začátku a konce. Film vyloženě nesympatický, nechtějící se zalíbit, vytvořený pouze pro naplnění artového snu mladého režiséra. Plný minimalistických scén bez slov a emocí, bez výrazu a herectví postupně ubíjí diváka do nemohoucího stavu pokleslého pomatence, jenž slintá při jakémkoliv náznaku dějového zvratu, ke kterému posléze přesto nedojde. Film bezradný, bez účelu a myšlenky, nevyjadřující své poselství verbálně ani neverbálně. 75 minut nekonečné prázdnoty a znuděnosti. 15%

Nejnovější přírůstek do marvelovského univerza se v trailerech a také částečně ve filmu prezentuje jako uvědomělá fantasy rozšiřující nekonečně barvité spektrum realit, která si pohrává s časovou kontinuitou a posunuje meze časoprostorové percepce ještě mnohem dále než samotný Počátek. Hlavním rozdílem oproti Počátku je studio Marvel, jehož hlavní cíl tkví v globálním uspokojení všeho a všech a i tentokrát toto pravidlo značně zdeformovalo potenciál a možnosti vývoje příběhu tak, aby i osmiletý, mentálně zaostalý utečenec z Jedličkova ústavu pochopil, oč zde běží. Až na Benedicta Cumberbatche ( Doctor Strange ) neměl nikdo možnost projevit osobitý herecký výkon, což je s touto hereckou sestavou, jíž dominuje Tilda Swinson, Mads Mikkelsen a výše zmíněný Cumberbatch, promarněná šance na druhou "marvelovku", která by kromě otupující a standardně vydatné akce nabídla i silný příběh a zapamatovatelné vedlejší postavy ( první byla Captain America: Občanská válka ). Cumberbatch nejmocnějšího kouzelníka světa ztvárňuje se svěžím charismatem a arogancí až sebestředností typickou pro jeho zřejmě nejproslulejší roli Sherlocka Holmese, jeho interpretace tak působí jako vykrádání sebe sama, což ale díky skvělým hereckým výkonům z let minulých znamená spíše poklonu než výtku. Akce ohromuje promyšlenou, do dokonalosti hnanou precizností využitou při vizualizaci ohýbání reality do fantastických scenérií, o to víc ale jednotlivé souboje vyznívají odfláknutě a nevyužitě s přihlédnutím k magickým schopnostem všech zúčastněných. Doctor Strange je zajisté dalším povedeným příspěvkem do nemalé rodinky Marvelu, bohužel se drží předepsané struktury ( primitivní zápletka, bezpáteřní postavy ) a od svých předchůdců se téměř nediverzifikuje, i přesto, že materiál ani režisérské schopnosti nechybí. 70%

Mezinárodní koprodukční snímek nadějného českého režiséra vypráví příběh legendárních komiků, jenž za dob komunismu společně prozařovali všudypřítomnou normalizační šeď komickými klauniádami, poté se však rozpadli a dále žili své veskrze pochmurné životy plné bolesti zakryté v nezměrném úsměvu sytých klaunských rtů až do chvíle, kdy dojde k nevyhnutelné vzájemné konfrontaci. Klauni jsou meditativním snímkem se skvělým obsazením tuzemských i zahraničních herců, jenž svou mnohotvárností přesahuje meze dosavadní české kinematografie. Svou zádumčivou, téměř až depresivní atmosférou a pouhými letmými odkazy na vážná témata související s běžným životem, režisér přibližuje pomíjivost života a lásky, nenávratnost času a tragické, téměř bezvýchodné osudy. Této náladě dopomáhá i skvělá vizuální stránka a minimalistický hudební podkres, jenž udržuje nepřetržitý odér melancholie, která je ale chvílemi nahrazena výsměchem smrti a věčným spasitelem - černým humorem, jenž se vyváženě mísí s posmutnělou náladou. Herci odvádí skvělou práci a pomocí více ( Lábus ) či méně ( Kaiser ) slov dotváří příběh lidský, více než tragický a zároveň tak groteskní a krásný. Působivá kamera dlouhými záběry propůjčuje filmu artový nádech a jedinou slabinou je tak samotný závěr, který postavy zanechá v téměř stejném rozpoložení, nepozmění jejich charakteristiky ani neposune dějovou linku dále, bohužel se ani divák téměř nedočká vzájemné interakce mezi hlavními aktéry. Až na poslední výtku jsou Klauni světovým filmem, který svou unikátností dokáže pozitivně poznamenat i zahraničního diváka. 80%

Buchty a klobásy jsou přehnaně vulgárním animovaným filmem, který nabízí kromě řady vtipných idejí a metafor také stejnou porci hluchých míst. Většina vtipů je založena na prostopášné vulgaritě pubescentního rázu s častým sexuálním podtextem, což především ze začátku pobaví, po chvíli však omrzí. Úvodní prezentace potravin se všemi odlišnými sekcemi je velmi zdařilá, jakmile se má ale příběh rozvíjet, snímek drhne a ztrácí dech. Rozhodně by to tak ale dopadnout nemuselo, potenciál je značný. Celý obchod je trefně pojatým zrcadlem naší společnosti a každý regál představuje své osobité potraviny ( od židovského bagelu a arabského lavaše až k mexickým ilegálům ), s čehož vyvstávají otázky týkající se sociální problematiky a náboženství, které jsou ale využity pouze okrajově pro jednorázové gagy, nikoliv pro samotný děj. Fikční svět tedy obsahuje nepřeberné množství skvělých nápadů, jenž se ale bohužel ztrácí ve všeobecně líbivých teenagerovských fórcích jimiž tvůrci nahrazují únavný děj založený na přesunu z bodu A do bodu B a několik smysl postrádajících situací. Trailery přináší kontroverzi a šokovanost, které samotný snímek navozuje v povedeném úvodu a šíleném závěru, jinak ale snímek tápe. Důvodem je stopáž, pokud by se jednalo o 40 - ti minutovou krátkometrážní záležitost, film by působil uceleněji a zábavněji.

DC se rozhodlo pro poněkud jemnější a přístupnější verzi Sebevražedného oddílu a tak se obecenstvu místo vraždících psychopatů představí rádoby zločinci, kteří se postupně vykreslí stejně heroicky a kladně jako jejich protějšky. Toto rozhodnutí je velice smolné, jelikož je postavám odebrána jejich odlišnost spočívající v originálním a především trochu zlovolném pojetí, které zde naprosto absentuje a z Oddílu se stává skupina nedostatečně vykreslených postav, jejichž pohnutky jsou podobně jako v nejnovějších X-menech utajené. Členi oddílu sice chvilkově pobaví občasnými dobře mířenými hláškami, po většinu času se ale skrze akci probíjejí primitivní dějovou linií až k samotnému zlosynovi, přičemž je do příběhu několikrát násilně zakomponován nový Joker, jehož výskyt děj neposouvá kupředu a jeho postava tak působí nadbytečně. Akce nabízí pouze přemrštěný sled neoriginálních soubojů, kde největší prostor získává věčně střílející Will Smith, většina zbylých postav však zůstává opomíjena a jejich devízy skryty. Nepřítomnost propracovaných postav, zásadní příběhové linie a časté nelogičnosti spojené s děravým scénářem jsou vynahrazeny kontinuálně zuřivým tempem, které již od začátku žene děj kupředu a pomocí nefilmové, ale v tomto případě funkční formy medailonků s bravurním hudebním doprovodem svižně představuje všechny neznámé charaktery. Za zmínku stojí skvělý výkon Margot Robbie, jinak je ale Sebevražedný oddíl další promarněnou šancí, která potvrzuje dominantní pozici Marvelu. 60%

Akční nářez koncentrovaný do půlhodinové smršti naprosté euforie. Pestrobarevná kamera, skvělý hudební podtext, triviální, leč trefný scénář. To vše napomáhá perfektní atmosféře zlatých osmdesátek a zároveň koresponduje s bojovými scénami, jenž svou důmyslnou originalitou a očividnou inspirací u klasických bojových her dovedou k úžasu nejednoho videoherního nadšence. Pocta a současně parodie na léta osmdesátá plná ikonických odkazů, citací, akčních sekvencí s minimem střihu a akurátní dobou, která tvůrcům dovoluje dostatečně se "vyřádit" a zároveň diváka nezahltit. 85%

Lesklé kapky potu stékající po kamenných břišních svalech nového Tarzana, jenž se houpe v přenádherných scenériích africké džungle, nestárnoucí bůh Samuel L. Jackson a jeho trefný humor, kupa naolejovaných, steroidově poháněných domorodců a více než sympatická Jane v podání Margot Robbie. A to je asi vše pozitivního. Jinak je to nesourodý paskvil bez jediné silné stránky. Zběsilý střih okamžitě zadupávající jakékoliv snahy o údernou akci, nestálé tempo, tragické CGI opičky a rozhodnutí režiséra Davida Yatese nedat Alexandru Skarsgårdu ani pramalou šanci na projevení hereckého talentu, místo čehož ho po celý film ponechal ve strnulém výrazu nadrženého alfa samce. 60%