Tomas_313

V roce 1996 Danny Boyle natočil Trainspotting, který se stal manifestem tehdejší generace a odstartoval režisérovu kariéru. Po více než 20 letech se Boyle k tématu vrací a s ním i hlavní čtveřice protagonistů, aby dokončili svou důmyslnou výpověď o sociální problematice. Postavy jsou stále stejné a nepoučitelné, přičemž se opět všechny nachází v krajní situaci a konají totožné chyby jako minule. Boyle ve velké míře využívá kultovní pověsti prvního dílu, čtveřici nevyléčitelných feťáků tak nechává nostalgicky vzpomínat a se zřetelným záměrem poukazuje na to, že se tato parta zas a znovu točí v bludném kruhu, neschopná adaptovat se a definitivně se odklonit od minulosti. Audiovizuální podoba připomíná nadčasový hudební videoklip - citlivě načasované prostřihy a originální kamera za doprovodu divokého hudebního podtextu tak přeměňují i jinak nudné situace v adrenalinový zážitek. Snímek funguje především díky Boylově prozíravosti: sám totiž ví, že svůj unikátní výkon nemůže zopakovat a naštěstí se o to ani nepokouší. Místo toho nabízí vzpomínkovou sešlost se starými známými, která sice nic nového nesdělí, ale přesto výtečně baví, rozesmává a chvílemi i dojímá, aniž by však vykrádala sebe sama. 80%

Zabiják a bodyguard je příjemným překvapením letošního léta a splňuje všechna kritéria, která se k danému žánru vztahují. Ústřední dvojice Ryan Reynolds a Samuel L. Jackson se zábavně špičkuje a po celé 2 hodiny si stabilně udržuje divákovu pozornost. Akční sekvence jsou bez výjimky svižné, střídmě sestříhané a různorodé - dočkáme se tak silniční honičky, akce tělo na tělo ve stylu Johna Wicka i klasické dunivé střílečky. Filmařům se mimo jiné podaří vytvořit i výjimečnou bojovou scénu, při níž je barvitě využito prostředí a humor se protne se surovou akcí (scéna v kuchyni restaurace a následně v obchodě pro kutily). Ve vedlejších rolích se objeví Gary Oldman jako kýčovitý Běloruský diktátor, pravděpodobně nejmarkantnější slabina celého snímku, a také Salma Hayek v roli manželky zabijáka ( Samuel L. Jackson ), přičemž ani její pasáže založené na vykřikování směsice anglických a španělských nadávek nepobaví. Téměř samozřejmé je, že děj samotný není příliš rafinovaný ( postavy se jednoduše potkají a následně se pokoušejí přesunout z bodu A do bodu B ), naopak je často naprosto absurdní, od oddechové akční komedie si ale většina fanoušků ani nic jiného nepřeje. Nejnovější příspěvek Patricka Hughese svůj účel plní na výbornou - sice neokouzlí emocionálním ani myšlenkovým přesahem, zato Vás dozajista na 2 hodiny intenzivně pobaví. 80%

Jak název napovídá, primárním cílem tvůrců bylo přiblížit postavu nacistického pohlavára Reinharda Heydricha. Po zhlédnutí ale nabývám dojmu, že film o muži se železným srdcem vypověděl nicotně málo. První polovina, vázaná výhradně na Heydrichovu osobu, je sledem nesouvislých scén, které sice představí Heydrichův cit pro organizovanost a systematické "pročištění" země, narůstající krutost či chladnou odměřenost vůči manželce, kořeny tohoto zla ale nepřiblíží. Během několika scén se z rozpolceného námořníka stává bezcitná bestie, postupný přerod či zásadní zvrat je ale divákovi odepřen. Věřil Heydrich Hitlerově ideologii bezmezně a konal tedy hrůzné činy ve zfanatizovaném stavu, nebo si byl vědom svých hříchů a jeho "pracovní výkonnost" byla dána obyčejnou touhou po moci? Je jasné, že dodat jednoznačnou odpověď je téměř nemyslitelné v rámci dostupných informací, na druhou stranu je nutné se moci do postavy maximálně pohroužit a pochopit ji, což umožněno není a o tyranovi se dozvíme pouze to, že je tyran, ne však proč. Celkový dojem tak upadá s množstvím bezvýznamných scén, které jsou řemeslně zvládnuté, žádný efekt ale nevyvolají. Druhá polovina se soustředí na osud českých parašutistů. Nutno dodat, že se jedná o zahraniční pohled na českou historii značně zdeformovanou pro potřeby zámořského publika - parašutisté tak mají ruský přízvuk, hory jsou větší, sněhu je víc a některá historická fakta jsou doladěna akcí a melodramatičností ( viz. transparentní smrt Morávka, bitva v kostele, kdy si odbojáři zbraně propůjčily z Predátora atd. ). Pro historiky pravděpodobně trýznivý zážitek, pro obyčejného Čecháčka stravitelné. I přes historické paskvily jsou pasáže s parašutisty výrazně zábavnější než 1. polovina a v samotném závěru dosahují i částečně úspěšného emocionálního nátlaku. Jen nevím, zda je to filmařským umem, mou vlasteneckou povahu, či prostě tím, že jsem citlivka. 60%

Vysokooktanová nálož vkusné akce doprovázená trochou erotiky a řádnou dávkou vulgarismů. Tak se zpočátku profiluje akční film Wayena Kramera, který navíc posléze nabídne i chytrý scénář. Z hlediska vizuálu zaujmou především barevné filtry, divoký střih a hýždě Very Farmigy, přičemž vše je využito efektivně i efektně tak, aby vyzněl komiksový podtón, aby si divák každý obraz užil a zároveň nebyl zahlcen. Scénář je bláznivě chytrý, plný zvratů a spletitostí a absurdních, leč parádně načrtnutých postav. Role jsou rozvrženy adekvátně - Paul Walker předvádí výjimečný výkon tvrdošíjného smolaře ( zřejmě jeho nejslušivější role, další takovou už bohužel asi nepřidá ), asistuje mu uhrančivá Vera Farmiga, která si tímto filmem vyžádala pozornost Hollywoodu a k tomu Karel Roden opětovně ztvárňující Rusa, tentokráte Rusa se slabostí pro kovboje, která postavě dodá nový rozměr a patřičnou originalitu. Režisér si je jist svým dílem, udržuje nadupané tempo, ale diváka obdarovává střídmě, aby řetězec neskutečných situací vydržel bavit až do konce. Jedinou výtkou je tak přemrštěný konec, při němž jakoby hravé dítě na režisérské stoličce nevědělo, kdy má skončit. 90%

Animovaný snímek Zootropolis si svůj úspěch vydobyl jak u diváků, tak u neoblomných kritiků a svůj triumf završil Oscarovou soškou za nejlepší animovaný film roku. Animátorům nelze upřít detailní perfekcionismus - od výstavby rozlehlého fikčního světa s množstvím nápaditých idejí po mimiku roztodivných zvířat je vše dokonale zpracované. Humor zpočátku funguje na výbornou, bohužel s přibývajícím časem se úsměvné gagy založené na implementaci vhodných zvířátek do reálných rolí a situací postupně omrzí ( výjimkou je nezapomenutelná scéna s lenochody, která redefinovala slovní spojení umřít smíchy ). Detektivní zápletka sama o sobě nezaujme a tak se při chvilkové absenci řádného vtípku dostaví i nudné pasáže. Skrze celý film se v umírněné míře zrcadlí téma xenofobie a rasismu, proti němuž ideologicky bojuje hlavní hrdinka s myšlenkou, že kdokoliv může být kýmkoliv. Závěrem vyvstane harmonické zakončení o rovnosti a nesmyslných předsudcích, které lze aplikovat na současné válečné a geopolitické konflikty ( viz. Sýrie, ISIS ). Zda se jedná o náhodu, či o úmyslný tah jasné není, rozhodně se ale závěr jeví jako důmyslné mravní poučení nejen pro děti. Zootropolis bez váhání doporučuji - nabízí úžasnou animaci, sympatické hlavní hrdiny, nezaměnitelné lenochody a několik vydatných vtipů. Jen škoda, že tvůrci často omílají všemožná klišé, odkazují či napodobují, ale sami kreativitou příliš nehýří. A to i přesto, že se jim podařilo vystavět kouzelnou fiktivní realitu, která skýtá nekonečné možnosti. 75%

Po krátkém, leč úspěšném představení Toma Hollanda v roli Spidermana během Občanské války se nejslavnější komiksový hrdina vrací ve vlastní sólovce. Jedná se již o třetí podobu přátelského souseda, která oproti předchůdcům výrazně omládla a okatě míří na pubertální publikum. Divák je ušetřen další alternativě o získání unikátních schopností a osudové smrti strýčka, děj se tak hned od začátku může soustředit na hlavní zápletku. Příběh úzce navazuje na konflikt ze zmiňované Občanské války, obrací se k událostem v prvních Avengers a neustále odkazuje na další superhrdinské souputníky. Je tedy jasné, že se tvůrci snažili Spidermana hladce zakomponovat do již rozjetého vlaku, což se hlavně díky vedlejším rolím Tonyho Starka ( Robert Downey Jr. ) a Happy Hogana ( Jon Favreau ) bezesporu daří. Oproti svým kolegům se ale Spiderman vydává umírněnější cestou a spíše než vydatné akční hostiny se dočkáme středoškolské komedie o problematickém dospívání opepřeném nadlidskými vlohy. Akce kvalitativně nijak nevyniká, nesmazatelným pozitivem alespoň zůstává rozumné dávkování a přehlednost ( slovo pro DC doposud neznámé ). Hojně využívaný pubertální humor zapadá do odlehčenější atmosféry, dostaví se však i překvapivá scéna s temným podtónem, z mého pohledu nejlepší úsek celého filmu. Doposud téměř neznámému režisérovi Jonu Wattsovi se podařilo ústřední postavu uchopit odlišně a vytvořit nového, ale zároveň důvěrně známého hrdinu. Jako celek film dosahuje lehkého nadprůměru - rozhodně vyznívá sympaticky a uceleně, na druhou stranu občas nudí dlouhá stopáž a žádná scéna výrazně neohromí. 70%

První Strážci Galaxie do repetitivního světa Marvelu vnesli svěží závan originality a jejich risk se jim bohatě vyplatil. Dvojka už zdaleka nedosahuje takových výšin a to především proto, že se nejsilnější atributy prvního dílu snaží kopírovat, nikoliv obohatit. Dětské publikum je cílovou skupinou víc než kdy jindy, vše od roztomilého Groota po infantilní dialogy přeplněné humor pozbývajícími vtipy je účelovým přežvýkáním osobitých prvků jedničky, které jsou znásobeny do všeobecně se podbízející nechutnosti jménem marketing. Postava Ega ( Kurt Rusell ) je směšným výmyslem, jež potvrzuje dlouhotrvající bezradnost vybudovat superhrdinům řádnou protistranu. Pohnutky a vykreslení Ega jsou bizarní a z pohledu vypočítavých tvůrců se postava jeví jako promyšlená loutka, jež dopomáhá všudypřítomné sentimentální myšlence o rodinné pospolitosti. Navíc samotný Kurt Rusell v podobě planety s bohorovnými schopnostmi vyznívá jako úsměvná parodie. Barvitá akce se především v závěru nevyhne pomatenému digitálnímu masakru, který navodí nanejvýš halucinogenní účinky, se zábavou to má ale pramálo společného. Po celou dobu dějem rezonuje prachsprosté citové vydírání, jež vyumělkovanou patetičností podráží jakékoliv snahy o netrapné vyznění. Strážci Galaxie Vol. 2 jsou zbytečným příspěvkem, jehož jediný cíl byl rozehrát nové vztahové peripetie, představit nové postavy a připravit půdu pro budoucí velkofilmy. 50%

M. Night Shyamalan ve svém vrcholném období kreativity. Vyvolený je výjimečný svým mrazivě uvěřitelným prolnutím komiksového světa superhrdinů a reality. Zrod hrdiny je budován tiše a systematicky, přičemž si film stabilně udržuje napět, jež eskaluje do heroického závěru s osudovou pointou. To vše vyobrazuje bezchybný počin kameramana a doprovází triumfální soundtrack Jamese Newtona Howarda. Je až s podivem, s jakou lehkostí Shyamalan skloubil neslučitelné, tedy komiks a psychologický thriller, a celek zaobalil mysteriózním nádechem. Nesčetná slova chvály samozřejmě připadají i Willisovi a Jacksonovi, kteří se ve svých protichůdných rolích vzájemně doplňují a obohacují tak výkon protějšku. Neprávem nedoceněné dílo, které si své věrné zaručeně najde v generaci komiksových geeků. Kam se hrabe Marvel. 90%

Odlehčená letní komedie s přívětivým obsazením, která vcelku zaručeně vykouzlí úsměv na tváři. Jednoduchý děj svižně plyne, takže se divák ani na chvíli nenudí a dozajista se dokonale ztotožní s herci, kteří se svými filmovými ratolestmi prožívají sympatické příhody dobře známé všem strádajícím rodičům. Zahraničního diváka zřejmě snímek nezaujme, na druhou stranu jako ryzí česká komedie o obyčejných lidech pro obyčejné diváky s ušlechtilým cílem na 2 hodiny bezstarostně rozesmát plní špunti svá kritéria na maximum. 70%

Umělecky pojatý dokument Rocco je stejně povrchní jako porno samotné. Pravou tvář žijící sexuální ikony ani neatraktivní tvář světa za kamerou plně neodhalí, zato deziluzi prohloubí. Krátce a stručně: Rocco je dokument o ho*ně. A i přesto, že je to ho*no stylově natočené, okořeněné poetikou a rádoby filozofováním, stále je to jen ho*no. 20%