Scrytcher

Enter the Void od Disneyho.

Adept na film roku. Ultrastylové, násilné, s renegádským drsňáctvím tichého psychopata se zlatým srdcem a nejlepším soundtrackem od Social Network. Je to jízda!

V 70's by z toho byl grindhouse jako vyšitý, dnes už si v tom najdete pouze 'guilty pleasure' (Cageův post-lobotomní sestřih, gore scény, přestřelená akce, zápasení nahých žen, muscle cars...). Je to blbost, ale zatraceně zábavná. Palce nahoru za postavu účetního, který kosí nepřátele čtvrťákem.

Nestabilní thriller, který většinu čas stojí, i když by měl běžet. Bourneovský úvod nastavil laťku příliš vysoko a to co přichází, je už jen ryba, co se plácá na suchu. Hanna nám celou dobu vnucuje, že je na svůj quest maximálně připravená, ale přitom nikdy neviděla televizi, vypínač, větrák, ba dokonce ani bazén. Koneckonců život v izolaci vás na civilizovaný svět moc nepřipraví, lidskou povahu z encyklopedií nevyčtete a to je průser, zvlášť když máte cestovat přes půlku Evropy. 40%

Přesně ten druh filmu, kdy závidíte mrtvým upírům, že už to mají za sebou.

Tváří se to, jako by Morgan Spurlock zaprodal svou duši, aby mohl zachránit tu vaši. Jenomže se nemůžu zbavit dojmu, že Spurlockova (radost) záliba v používání product placementu a dalších vymožeností marketingu je stejně povrchní jako marketing, který zesměšňuje. Je to zábavné, ale bohužel ne tak upřímné jako Super Size Me.

Bez strachu, hnusu a gonzo větru v plachtách.

Strašně líné a není v tom vtipu ani, co by se za předkožku mrtvýho psa vešlo.

Film z úplně jiné planety.

Noemova pevnost. Jeff Nichols není Trier, a tak ani Take Shelter nemůže být Melancholia. Pokus dobrý a Shannon hraje jako o život, wtz, ale celou dobu se připravujeme na překvapení jako mraky a nakonec to nemá hluboké hrdlo ani na japonský falus.