Viero

Film Byousoku 5 cm na mě udělal silný dojem. Animace je nádherná a místy působí až neskutečně. Scény, kdy oblaka, plující oblohou, kreslí v krajině pod sebou úchvatné stíny a vítr si pohrává se vším poddajným, nebo kdy paprsky zapadajícího slunce vytváří zajímavý kontrast barev a stínů, jsou vskutku dech beroucí. Hudba přesně odpovídá celkovému ladění snímku, ani zde není co vytknout. Film je rozdělen na tři epizody. Z první části filmu dýchá jemná melancholie, která se i přes relativně bezmocnou situaci, v níž se hlavní hrdinové nacházejí, přetaví takřka ve šťastný konec. Avšak v dalších částech melancholie opět nabírá na síle a z konce snímku čiší toliko smutek, bolest a beznaděj. Závěrečná koláž obrazů ze života hlavních hrdinů, podbarvená lehce patetickou, přesto však krásnou a smutnou hudbou, pouze utvrzuje výsledný dojem a dává volný průchod nahromaděným emocím. 100/100

Představte si, že chcete žít čistý bezstarostný život, v němž není místo pro násilí a nenávist, jenže se narodíte v lokalitě a v době, jež tomuto životu nepřejí. Je těžké zůstat svůj a zachovat si čest ve světě, kde korupce prorůstá do nejvyšších míst, kde pochybné skupinky lidí mezi sebou bojují všemi prostředky o lepší postavení a kde zároveň původ do jisté míry určuje budoucí život jednoho každého jedince, kde rovněž to takzvané „tržní hospodářství“ pomalu ale jistě roztahuje svá tenata i se vší tou špínou popírající základní lidské hodnoty a křivící lidské charaktery a jakýkoliv odklon od právě se rodícího světaběhu je tvrdě trestán. Kdo včas nezachytí ten „správný“ směr větru, je nemilosrdně zadupán do země. Naopak ten, jenž se větru zachytí, může časem prozřít a ztratit iluze o světě v němž doposud žil, až nakonec při pohledu zpět za svými činy ze sebe chtě nechtě vyzvrací veškerou hnilobu a špatnost, která mu již drahnou dobu dusila tělo i duši. Dokáže se v tomto šílenství prosadit chlapec, jenž se vydává na strastiplnou cestu za svou láskou, se kterou nechtěl nic jiného, než pouze prožít spokojený a šťastný život? Dokáže se vzepřít svému původu, jenž ho vytrvale sráží na kolena při každé nepatrné příležitosti? Ustojí v boji proti nelítostné dravosti lidí ženoucích se bezohledně za bohatstvím? Zvítězí v boji za svou svobodu a lásku? Asi jsem se nechal trochu unést, ale skutečně už nějakou dobu pěním nad současným stavem světa, o němž teď díky tomuto dílku přemýšlím. Film je skutečnou oslavou lásky, čestného jednání a pravdy jako silných zbraní proti zášti, bezohlednosti a nenávisti. Precizně zrežírovaný příběh, který skrze svou zdánlivou naivitu a otřepanost hovoří o krutostech dnešního světa vynucujícího si na lidech obrovské oběti: ztrátu identity, znehodnocené mezilidské vztahy, odcizení... Nádherný příklad filmařiny, který ukazuje, že skromnost a láska k práci mnohdy vede k lepším a hlavně krásnějším výsledkům než snaha o co nejlepší obalové efekty a nablyštěnost, neskrývající však v sobě zhola nic. Asi budu muset přehodnotit žebříček svých oblíbených filmů. Dávám 99/100. Mimochodem, více lidí se tu pozastavovalo nad nereálností filmu a nad tím, že takto to v životě nechodí. Ano, to je pravda. Avšak síla filmu netkví v uvěřitelnosti osudu hlavních postav, nýbrž v poselství, které se za onou neuvěřitelností skrývá.

Úžasný snímek. Neznám mnoho amerických filmů, jež by mě takto donutily k zamyšlení. Vizuální stránka filmu je podmanivá, stejně tak hudba. Nízký rozpočet se však podepsal na výpravnosti filmu, ale nemyslím si, že by to bylo na škodu, spíše naopak. Snímek se nám totiž snaží sdělit něco důležitého a pod nánosem pompéznosti by ono sdělení mohlo zůstat skryto. A jaké že je to sdělení nebo spíše námět k přemýšlení? Já jej pochopil takto: je třeba povznést se nad jedince a chápat život jako celek. Nesmrtelnost existuje v tom smyslu, že skrze smrt se rodí život. Nemá význam se snažit zakonzervovat život v jedné skořápce, protože pak by se nemohl dále rozvíjet. K tomuto „odcizení“ autor staví do protikladu jedince jako cítící bytost, jež se nedokáže srovnat se smrtí jiné bytosti. Rozpor je na světě a je na každém, jak se s touto znepokojující otázkou popere. Chtěl bych vyzdvihnout výkon Rachel Weisz, která svou roli (záměrně nemluvím o dvojroli, protože takové chápání je podle mě špatné) pojala velice sugestivně a přitom působila naprosto přirozeně. Myslím si, že zahrála svou dosud nejlepší roli. 95/100

Předesílám, že tento snímek hodnotím po prvním zhlédnutí a je dost možné, že své hodnocení po dalších reprodukcích ještě upravím. Shrnuto do jedné věty, mísí se ve mně velice nesourodá směsice pocitů. Asijskou kinematografii mám velice rád a styl vyprávění pro ni příznačný mi problém nedělá. Zde však začal být děj po pozvolnějším úvodu poněkud zkratkovitý. Skupinka nadlidí, zrodivší se v laboratoři doktora Azumy, přejde lesy a hory, aby čirou náhodou spočinula v náruči hradu ukrývajícího ve svých zdech armádu robotů. V následujících záběrech můžeme vidět, jak tvorové kočírují gigantický vzdušný přepravník, aniž by bylo vysvětleno, jak se k němu dostali, natož jak se ho naučili ovládat. Při stopáži takřka dvě a půl hodiny to trochu zamrzí. Ale jak říkám, Japonci jsou podobnou nejednoznačností děje pověstní, zase jako takové minus bych to neviděl. Pouze jsem se chtěl pozastavit nad nevyvážeností střihu s ohledem na délku díla. Film rozhodně není pro ty, kteří u obrazovky chtějí takzvaně „vypnout“. Naopak, vyžaduje po celou dobu notnou dávku pozornosti, jinak se člověk může po chvíli začít v ději ztrácet. V tomto případě však děj není až tak důležitý, respektive hraje sice významnou roli v celkové kompozici filmu, avšak nosným prvkem je zde hutné myšlenkové podhoubí, ze kterého ono vyprávění vyrůstá. Jedná se ve své podstatě o protiválečný manifest zahalený do okázalého roucha, s těžko přístupným dějem, neustálým filosofováním o smyslu lidského počínání a s pointou, jež se dnes jen tak nevidí. Ano, už kvůli oné pointě se film vyplatí vidět a pokud člověk věnuje dostatečnou pozornost dialogům a poněkud chaotickému ději, závěrečné osvícení mu bude štědrou odměnou za vynaložené úsilí. Film nikoliv bezchybný a nikoliv přístupný pro obecenstvo asijské kinematografie neznalé, avšak také film, jenž člověka myšlenkově velice obohatí, pokud přistoupí na jeho způsob vyprávění a presentace. Zatím dávám velmi solidních 80/100. Po druhém zhlédnutí: Upravuji své hodnocení na 90/100. Důvod? Tohle je naprosto zásadní filosofické dílo, které by se mělo ordinovat každému, kdo dělá vše pro svůj vlastní prospěch bez ohledu na druhé.