RomanHyde

Jsem milovník "humanistických" sci-fi filmů, kde se moc nemluví. Tohle je jeden z nich. Velký důraz je kladen na vizuální a hudební stránku, na naše pocity a naprosto zásadní je myšlenka filmu. Kam až je možno zajít s umělou inteligencí, co vše je schopná nahradit a zda-li nad námi nemůže získat nadvládu... Ridley Scott ve svém jedinečném Blade Runneru tohle téma zvládl naprosto skvěle a přístupněji. Kubrich vsadil na jinou kartu, která však může pro část publika představovat moc těžký oříšek. Forma filmové opery s velmi pozvolným tempem není pro průměrného díváka příliš atraktivní. I proto se zdejší hodnocení pohybují v široké škále. Co nemůžu Kubricovi upřít, je naprosto fantastické vizuální ztvárnění snímku a nadčasovost. Až nemohu uvěřit datu vzniku:) Kubrick prostě svou dobu předběhl o několik desetiletí a dal vzniknout vynikajícímu snímku, který když si pustíte k tělu, tak dokáže pohltit.

Film je to dokonalý od samého začátku (nebo konce?) až po titulky. Nelze vytknout vůbec nic, protože je to opravdu zážitek a emoční záležitost. Námět, scénář, herecké výkony, zpracování, muzika... vynikající a na jedničku, nelze vytknout vůbec nic.. Pak už rozhoduje jen subjektivní pocit, to jak film zapůsobí, jak lehce nebo těžce lze zkouknout a co v nás zanechá. Nedám maximální hodnocení jen proto, že mé pocity při sledování nebyly hezké, z filmu na mě tryskala negace a deprese, které bylo až moc a asi jen tak znovu si jej nepustím. To je však můj subjektivní dojem, který se nemusí slučovat s názory ostatních... třeba někdo jiný se v těchto pocitech rochní. Mi nevadí jít do hloubky vztahů a pocitů, jen se u toho nesmí tolik křičet a tady bylo křiku a bolesti hodně. Za zhlédnutí stojí i bonusový materiál "Behind the scenes"- taky emotivní.

Polanski, Ford a Morricone. Tadle trojice pokupě znamená kvalitní podívanou. Již s úvodními titulky a Morriconeho muzikou, která si pobublává a brousí smyčce na vypjatější okamžiky se rozvíjí zajímavá atmosféra, tzv. přípravná fáze. Potom se již začne kupit jeden problém na druhý a Forda vidíme opět rozcuchaného, rozervaného, který je hnán adrenalinem vstříc padouchům, což se velmi dobře Polanskému daří přenášet i na diváka, samozřejmě podpořeno výbornou kamerou, vděčnou kulisou pařížských zakoutí a nezaměnitelným hudebním doprovodem. I po více než 20 letech je tak Frantic výbornou podívanou, pro mne jakousi klasikou svého žánru.

Velmi kvalitní akce se spádem a rychlosti vodopádů. Kdo si potřebuje pročistit hlavu a nenáročně se pobavit, vřele tenhle film doporučuji. Zde se opravdu podařila skloubit akce a děj tak, abychom zažili minimum klišé a momentů, nad kterými zůstává v jiných filmech "vypsaných" scénáristů rozum stát. Do 90 minutové stopáže je nahuštěno vše, co má správný akční film mít a zbytečně se nikde nezasekává. Hlavnímu hrdinovi jde o čas a pravděpodobně se stejnou taktikou vyrukoval i režisér, který ušetřil filmový pás, ale nešetřil střihače. Trošku mi vadil jen závěr, který přišel až příliš nečekaně, a já se nemohl ani pořádně vydýchat. Třešinka na dortu mi prostě chyběla.