48 hodin v Paříži

Skvělý thriller s obyčejným člověkem, kterému unesou ženu. Právě to že postava Harrisona Forda není žádnej bejvalej agent nebo tak něco se mi na tom filmu líbilo nejvíc. Jak si prostě normální chlápek poradí?... Docela dobře. Film má velice dobrou atmosféru a hodně tomu pomáhají přiměřené herecké výkony a Polanského režie. Akorát tu holku co Fordovi pomáhala bych musel na místě odstřelit, protože někdo tak blbej snad ani nemůže existovat. (11.08.2005)

Radšej, ak by ma v budúcnosti volala žena, keď sa budem práve sprchovať, tak už poučený od doktora Walkera, zvolím to, že zastavím vodu, a opýtam sa jej, čo potrebuje, pretože sa môže stať, že keď odtiaľ vyjdem, tak po nežnom pohlaví, ani chýru, ani slychu... Toto sa stalo tomuto, povedzme suchárovi, ktorý zažil nepríjemný reťazec udalostí v hlavnom meste Francúzska, v Paríži, a hovorím o Richardovi Walkerovi. Strávi tu 48 hodín, to sú v podstate dva dni, alebo ak chcete 2880 minút, či až extrémnych 172 800 sekúnd, ale som si istý, že tieto zdrobneniny, nemal šancu tento človek vnímať, pretože ani NESPAL, vlastne dá sa povedať, že si pár hodín po počiatočnej sviežej parížskej sprche, zdriemol, ale odvtedy, čo sa prebudil, mal hlavu plnú starostí, kde zmizla Sondra ? Vyparila sa, ako smrad... Na príčine, je výmena kufríkov z letiska, áno títo manželia prileteli zo San Francisca. Hovorieva sa, že niečo zlé, je na niečo dobré... Richardovi bude pomáhať pátrať SEXY kočka Michelle, ktorá sa zaskvie v červenom, niečo na spôsob AFRODITY. Aj popri týmto všetkým starostiam, ktoré ho postihli, nestráca elán, pretože má po ruke práve Michelle, a snaží sa zistiť, kde je pes zakopaný ? Ja som to postupne zistil, ale najprv to vyzeralo všelijako, až postupne to všetko zapadalo do seba, ako ozubené koliesko do hodín... POLANSKI má očividne bujarú fantáziu, ktorá mu pracuje na plné obrátky. Toto vymyslieť, nie je len tak, je to pomerne prehnané, ale popri tom, aj výborne nakrútené, títo borci, t. j. - Roman a kameraman Witold, sa inšpirovali jedným geniálnym, starým, klasickým filmom, ktorý sa považuje za majstrovské filmové dielo. Nepoviem vám, ktoré to je. Máte jedinú možnú možnosť. Zistiť si to sami. Brilantné 80. roky Harrisona Forda, ktorý strieda výnimočných režisérov, ako ponožky, a ja ho za to doslova žeriem ! A čo na záver povedať na EMMANUELLE SEIGNER ? Je krásna, ako HROM, sexy, nečudujem sa, že si ju Romo vzal za ženu, no musím podotknúť, že extra talentovaná, nie je, Ona je viac pekná, ako šikovná na herecký chlebík s úrodou... (21.03.2017)

Pro mne snímek zůstává jedním z nejlepších neo-noir filmů 80. let s oblíbenou Emmanuelle Seigner a Harrisonem Fordem. Povrchním pohledem je to možná slabší Polanského film. Jeho příběh nepřekračuje velmi solidní staromódní thriller navzdory nepopiratelné řemeslné dokonalosti. Režie se drží při zemi a nadchne v detailech, jako v závratné scéně přes střechy Paříže s latentním nebezpečím pádu a neokázale vzdává hold americké klasice. Polanského Socha Svobody pro Hitchcocka ve stínu Eiffelovy věže? Produkce: Warner Bros (06.04.2018)

"Žádný mrtvý tak nesmrdí už za 12 hodin. Dokonce ani Dédé." Kde nepomůže recepční, komisař Moulin ani ambasáda, tam pomůže Michelle. A tím se dostáváme k jedinýmu důvodu, proč se občas na 48 hodin zastavím v Paříži. Michelle je prostě úžasná a čas strávený s ní mě prostě baví. Horší je to s panem doktorem, záměnou kufrů a hledáním manželky. Nic z toho mě nijak zásadně nebavilo, ale s Michelle bych hledal rád. Jen si nejsem úplně jistej tím, jestli bych chtěl něco najít. (25.03.2019)

Když se člověk může zbláznit ... A kde prosím ? V Paříži ! Proč ? Protože Polanski udělal z Paříže New York. ___ Je to typický hitchcockovský film, kde je MacGuffin - falešné tajemství, kolem kterého se vše točí, je strach z výšek na střechách Paříže i s nezbytnou závratí, je osudová žena i žena pobočnice - obě v červeném, a hlavně je v něm americký konzervativní poklidný měšťan, který nejdříve nechápe, co se děje, pak ztrácí naději v pomoc odborníků a pak v zuřivé zoufalosti jedná sám na vlastní pěst. Je to hrdina proti své vůli - člověk postupně vyšilující, avšak neústupně vytrvalý jako buldoček zakousnutý do buřtu. Polanski obehrává anglické slovo s francouzským zněním v názvu filmu i všudypřítomnou americkou sochu svobody a hlavně opakuje hitchcockův vzorec "wrong man" (nepravý muž) v absurditě bezmoci jedince před tváří mocenského nebo totálního spiknutí. Dokonce i název spínače Krytron evokuje Krypton amerického Supermana. Polanski napěchoval film nostalgií hraničící se sarkasmem v pomyšlení na Ameriku, zemi svobody, kam se nemůže vrátit, protože by tam byl uvězněn za to, co se přesně nedá dokázat ani vyvrátit. V podstatě Mission Impossible IV opakuje syžet a stavbu Polanského "Frantiku", který když se postaví čelem k problému, vždy ho dotáhne do vítězného konce, jen s tím rozdílem, že Ethan Hunt je předem připraven na vše. ___ Zajímavý je vliv-znak doby. Chybějící obličej manželky hlavního hrdiny filmu vystřižený z rodinné fotky, tento symbolický čtverec otázek, díra v přítomnosti, bylo možné natočit v roce 1988. Dnes by to již nešlo, protože řezat foto nikdo nebude, jen ho zkopíruje do počítače. Co do významů v něm ukrytých je tento snímek stejným "žrádlem" pro filmové teoretiky a psychology jako Godardovo Pohrdání a stejně tak i emočně studeným, přehledným a nezajímavým, možná až na ty svůdné křivky, které potěší oko diváka. (31.03.2012)