de-andre

Na tento snímek jsem zřejmě nebyl patřičně naladěn. Ale hodnocení reflektuje i mé aktuální rozpoložení při sledování filmu. Ne, že by to nebylo pěkný, i ten konec je dojemný, ne vše však funguje. Moc jsem nepochopil sledování pouze jednoho konkrétního dne, protože dle mne je to trochu jinak, než uvádí oficiální text. Vždyť se stýkají i jindy, nebo ne, špatně jsem to snad pochopil? Každopádně ani charaktery mi nepřijdou náležitě podány a hercům jejich role nevěřím. Ale je to spíše špatným scénářem než výkony. Zase tak špatné to tedy nebylo, ale na tři hvězdičky se to u mne zatím nevyšplhá. Možná příště.

Dobrá práce pana Polanskiho, dobře řemeslně zvládnuto, uhrančivá zrcadla, jež musím, nevím proč, v každém záběru sledovat, skvěle stylizovaný byt, vtipná úvodní a závěrečná scéna dětí (a křečka). Ale stejně jsem něco postrádal. V souboji divadla a filmu u mě vyhrává Ondřej Sokol se svým zpracováním v Činoheráku. A popravdě i naši herci (obzvláště J. Dulava v roli Michaela/Michela) se mi zamlouvají více.

Charaktery postav mi přijdou až vyhrocené, jejich chování a postoje až příliš jednosměrné, zároveň je zde ale tolik pravdy. K tomu anglická upřímnost a neučesanost ukazující sterilní maloměstské domácnosti. I když je záměr filmu bez skrytých náznaků servírován po celý film zřejmě (záměrná hra s interpretacemi nebo prosté vyprávění?), v kombinaci s vrchovatými stoly plnými jídla zkrátka dostanete hlad. A možná budete po skončení i nasyceni.

Po první čtvrthodince jsem očekával klasickou trapnou komedii, kdy se dva tupci snaží zbohatnout, i když trochu chytřejším, než je "homealonovský" způsob. Tyto obavy se pak ale vytratily a já se zbývající dobu (83 minut je tak akorát) bavil. Malé povedené dílko.

Nápad dobrý, tím to pro mne ale končí. Dlouho mne film takto nezklamal. Špatné dialogy, chabé výkony (hlavně Justin mě nepřesvědčil), hudba taktéž nezáživná. A angličáka bych ve filmu takovéto velikosti nečekal:-D Od páté minuty jsem měřil čas, kolik mi zbývá do konce a zřejmě jsem nakoupil víc minut něž jsem očekával, protože i přes spád snímku jsem měl všech těch mladých lidí (mimochodem všichni dobře vypadali, možná neměli autoři tolik času věnovat castingu) dost.

Sice to nemá koule jako jiné snowboardové snímky, zato nám pěkně ukazuje historii tohoto mladého sportu. Možná tak dává inspiraci k natočení filmu právě o těch pionýrech, kteří zpopularizovali jízdu na prknech. A třeba se za nějakých 15, 20 let dočkáme pokračování, protože jak bylo řečeno v dokumentu, snowboarding se stále vyvíjí a hranice se stále posouvají.

Příjemné překvapení, kdy spíše čekáte spílání nad životem, navzdory přijde působivě natočená výpověď nemocného Adama. I když se mi ze začátku více líbí Bryce D. Howard jako umělecky založená přítelkyně a nevím, proč se (mimochodem vynikající J. Gordon-Levitt) Adam baví zrovna s Kylem (S. Rogen), na konci vše do sebe zapadne a i ta Anna Kendrick se mi začne zamlouvat. K tomu Pearl Jam s Yellow Ledbetter jako třešnička na místy hořko-sladkém, avšak moc dobrém dortu.

Zajímavé, podivně kouzelné. V jeden moment se usmíváte, vzápětí nechápete, ale co také čekat od P. T. Andersona. Film, ke kterému se časem rád vrátím.

Pěkně natočené drama v odlehčeném tónu, kdy vám ani nevadí, že byť je to o baseballu, ze hřiště toho uvidíte jen minimum. Naopak navštívte téměř všechny místnosti z útrob stadionu. Když ke kvalitním hereckým výkonům a povedeným dialogům připočtu skvělý (ale ne nějak rozmáchlý) hudební doprovod, dělá to ze snímku na závěr roku pro mne milé překvapení.

Svým příběhem mne snímek do kolen nedostal, avšak dle mě není ani tak o vizuálním požitku, jako o audio doprovodu, z kterého se namísto kulisy stává vedle Paula Kalkbrennera druhá hlavní postava. Berlin rulez!