MAGR

Osvěžující fresh, který pracuje s odkazy. V Rockyho plní stejnou roli jako Skyfall u Bonda. Je to sympatický přímočarý návrat ke kořenům, který rozvíjí zcela novou linii, která je rozvíjena dosti prostě, což nevadí. Do tohoto světa tak nějak nepatří košaté scénaristické kličky. Dětství, trénink, láska, rodina, nemoc, boj, respekt, konec. Stopáž dvě hodiny třináct nepůsobí nadbytečně. Adonis a Rocky nikam nespěchají, protože jejich příprava na závěr má poctivých dvanáct kol.

Hodnocení dávám takové jaké je zejména proto, že se jedná o velice solidní žánrovku, jenž si nezasloží průběžných 46%. U Willise je jen dobře, že si zřejmě odtočil ani né natáčecí den a zbytek věnoval moři. Sigourney si svou roli nesmírně užívá a Cavill je nejlepší v místech, kde má nějvětší strach. Právě z těchto dvou poloch rezultuje slušná honička. Naleznete zde scénáristické lapsy, které jsou zábavné tím, že jsou jak z reklamy na německý lak na vlasy, kdy žena vystoupí z letadla a během vteřiny má jiný účes, ale vlasy ji drží stejně. Přesně tak se dá charakterizovat dost z toho, co uvidíte.

Snímek na nedělní odpoledne. Velmi rychle dochází k shrnutí všech ohnisek děje, který se odehrává v příštích 110 minutách. Je to o rodině a pro rodinu. Všichni si tady plní své role, které nevykolejí nehoda matky tak nějak samozřejmě. Jako jakýsi katalyzátor děje, který svou pubertální "klackovitostí" glosuje dramatické situace slouží kamarád starší dcery. O všech hlavnějších postavách se toho moc nedozvíte, ale i to stačí na příjemně plynoucí tmelení. Příjemnější než všechny ty rádoby bombastické megafilmy. Je stejně lehce stravitelný, ale nebolí z něj břicho.

Jaké je sdělení, poselství fiktivního dramatu, které působí polodokumentárně, ale z něhož si odnesete k přemýšlení méně, než z němých filmů Charlieho Chaplina, které jsou mnohdy také sociální kritikou, ovšem působí logicky již naivně a tím, že nejdou tak brutálně na dřeň, nezatěžují nervovou soustavu převážně a výlučně tíživou šedí v níž jsem si pokládal jedinou otázku. Proč má Alejandro stále zapotřebí vykreslovat realitu všedního žití jako nekončící marasmus. Můj příměr k muži s buřinkou je nesmyslný ovšem i tady se dalo zakomponovat alespoň zrnko naděje. A s tou nadějí často přichází divákova potřeba přemýšlet, rozvíjet, vztahovat na sebe. A posléze také určitě ztotožnění, povzbuzení do toho svého života všední reality. Jistě jde již poněkolikáté o pozorohudné drama z autorový stáje, ovšem málokdo nad ním bude chtit přemýšlet, natožpak aby se s ním ztotožnil a měl jej v oblibě. Svět okolo může být černý jako tér, ale je normální, že přes něj pronikne alespoň malý paprsek světla. Opak působí velmi vykonstruovaně.

V TV běží film a pokud máte jeho štěstí, zapnete si jej až ke konci, kde celkem funguje romantická linie mezi expartnery. Kdykoliv jindy přichází do popředí trapnost, protože ženské představitelky oplývají chováním oveček, u nichž je největším štěstím, pokud mlčí a postava Gerarda Butlera je tak scénářem pasován do role sympaťáka, co se nechá vláčet jejich pudy a neopomene jejich počínání doprovodit nějakou motivační větou, poněvadž je v jádru dobrý člověk a nechce jim příliš ublížit. Herci jsou pěkně nalíčení a většina z nich už působila ve snímcích, kdy můžete zapnout příjmač kdykoliv. Přesně takové snímky jako tento přímo vybízejí k ironizování.

Pro toho, kdo má rád filmy vycházející z pověstí o Olympu a vztahu bohů k lidem, jde o ideální alternativu již mnohokrát viděného. Chcete- li mít " něco puštěné" jen jako výplň jakéhokoliv času, jde o spádovitou akční záležitost bez jakéhokoliv překvapení. Kříženec " třístovky a Souboje Titánů.

Velmi pozvolna plynoucí drama na němž oceňuji zajímavý casting ústřední dvojice. Válečný vysloužilec indiánského původu místy v hovoru s antropologem a odborníkem na " natives" hovoří metaforickým jazykem původních obyvatel Ameriky a rozkrývá traumata, kterým může nejlépe rozumět poněkud extravagantní, ale také otevřený doktor bez titulu. Snímek začíná a končí bez jakékoliv gradace. Prvky, jenž by mohly přinést dramatický oblouk, pochází ze vzpomínek Jimmyno P., který je v nich vždy přítomen jako jakýsi nezůčastněný pozorovatel. Souhlasím, že snímek mohl být mohem vrstevnatější, ovšem stojí za vidění.

Ethalon všech filmů o profesionálním způsobu vykradení bank. Byly jím inspirovány některé skutečné loupeže. Jedinečný je zvuk, který jen dokresluje učebnicové choreografie herců v přestřelkách, které měli při nácviku na natáčení na povel členové speciálních jednotek. Dialog mezi Alem a Robertem patří do dějin světové kinematografie. Není vůbec náhoda, že v Temném rytíři se objevují citace z Kmotra a Nelítostného souboje.

Skutečnost byla ještě o dost zajímavější, než je ta na plátně. Howardovi má točit přednostně životopisná dramata. Beru v potaz snahy Petera Morgana o co největší gradaci a soustředění na samotný souboj rivalů jako něco co podporuje dechberoucí vizuální stránku spolu s umně vytvořenou retro atmosférou. Hraná kinematografie nenabízí mnoho sportovních dramat podobné ráže. Zimmer dokáže svou hudbou popsat každou zatáčku. Pomník dekádám z dějin F1, kdy byly monoposty o výkonu nad bezpečnost.

Více zalidněné než předchozí díl. Stále stejná atmosféra z humoru se stále stejně práší. Kriminální zápletka lineární jako u předchozího dílu. Kdo čeká nějaké hlubší konstrukce a oslňování pompézními kontstrukcemi při vyšetřovaní, musí na jinou adresu.