Oralfabet

Tenhle film má tři čtvrtě hodiny a během sledování jsem se musel asi desetkrát ptát: "Jak to udělal???" Ale asi to ani ve skutečnosti nechci vědět. That's the magic of cinema, baby! Dnešní blockbustery by se měli stydět. 10/10

Nebýt mého oblíbeného podcastu Blank Check, kde momentálně pokrývají Busterovu filmografii, asi bych se jen tak sám od sebe do světa němého filmu neponořil. Ale jsem rád, že jsem tak udělal, a překvapilo mě, jak dobře jsem se u tohohle sto let starého snímku bavil. Zápletka je samozřejmě prostá, ale docela poutavá, humor v tomto případě není celou dobu v popředí (zhruba desetiminutový úvod je vlastně úplně važný), ale pár vtipů pořád funguje až překvapivě dobře. Navíc je Buster doopravdy přirozený talent, a dokáže pobavit už jen svým vzezřením. Závěrečná záchrana u vodopádu celkem dechberoucí. 8/10

Některé Jarmuschovy filmy o ničem jsou dokonalé a daří se jim bavit mě nějakým záhadným způsobem od začátku do konce. Tohle působí jako takový nevydařený první pokus, ale asi to spíš jenom nechápu, přece jen je to klasika. Eva je fajn, ale Béla/Willie mě neskutečně sral... Překvapivě jeden z nejdepresivnějších filmů, co jsem kdy viděl. Asi proto, že je nudný takovým tím ubíjejícím způsobem, jakým je někdy nudný život. 4/10

Oceňuji filmy, které dokáží podat hnus a špínu tak, že se rozplývám nad jejich krásou. Zhruba u scény s myší letící na měsíc jsem věděl, že tohle bude absolutní srdcovka. 10/10

Divnej film, co předstírá, že je normální. Líbilo se mi to, ale ke konci už předstíral trochu moc usilovně. Helen Hunt je fantastická. 7/10

Asi před rokem jsem shlédl zbylé dva díly Kieslowského barevné trilogie, ale k bílé jsem se dostal až teď, a můžu potvrdit, že sdílím obecný názor - jde o nejslabší film. Vizuální stránka je pořád na vysoké úrovni, herci jsou super a příběh je sám o sobě celkem zajímavý... Hodně důležitých aspektů mi ale přišlo jen tak nějak načrtnutých a nedostatečně propracovaných, místy jsem se taky v ději trochu ztrácel, a nejsem si tak docela jist, zda to celé vůbec dávalo smysl. Rozhodně bylo potřeba víc Julie Delpy. Jednak proto, že jsem toho chtěl víc vědět o její postavě a jejím vztahu s Karolem, ale především proto, že se rád dívám na Julie Delpy. Silných 6/10

Napoprvé jsem tady tuhle Coenovic prvotinu trestuhodně podhodnotil, tentokrát možná díky fantastickému závěru lehounce nadhodnocuji, přece jen je tady asi dvacetiminutový úsek, kde mě to celkem ztrácelo. Každopádně jde ale stejně o parádní, chladnokrevný thriller, a neskutečně silný debut. Frances McDormand je tady strašně roztomilá, ale ke konci taky cool as fuck, a nádherně odporný M. Emmet Walsh si to celý krade pro sebe. Btw: Vzácný případ pozměněného českého překladu názvu, který doopravdy funguje. 9/10

Neočekával jsem, nechtěl jsem, a ani jsem nedostal nějaké dokonalé zakončení, kde by vše dávalo perfektní smysl, a každá postava dostala plně uspokojivé završení svého příběhu. Oproti druhé sérii je tahle roztříštěnější, nepůsobí už tak soustředěně a uspořádaně, a mě ta neuspořádanost vyhovuje. Jsou to některé z nejlepších epizod, a ani jedna vyloženě slabá. Poslední scéna zafungovala tak jak měla, a dokázal jsem díky ní snadno přehlédnout předcházející drobné nedokonalosti, které mi zážitek trochu kazily. Seriál si prostě až do konce zachoval svou osobitost a odešel na vrcholu, nic víc jsem si ani nemohl přát. 10/10

Zatím nejpřístupnější, nejprostší Fellini, kterého jsem viděl. Komplexnější filmy jako 8 a 1/2 nebo La Dolce Vita se mi líbily víc, ale i tohle bylo fakt super. Jen bych asi chtěl trochu přirozenější, prokreslenější vývoj vztahu dvou hlavních postav, aby ten závěr pořádně zapůsobil, takhle mi to v některých klíčových momentech přišlo trochu uspěchané a nedotažené. Giulietta Masina je vskutku okouzlující. 8/10

Často strhující, leckdy až překvapivě vtipná, ale s postupem času hlavně čím dál tím depresivnější podívaná. Tonyho terapie byla pro mě od začátku jedním z nejzajímavějších aspektů seriálu, protože jsem usuzoval, že ukazuje Tonyho touhu po zlepšení sebe sama... Ale tohle není seriál o lidech, co chtějí být lepší. Popravdě si nemyslím, že bych kdy viděl seriál, kde by většina postav byla takhle bezvýchodně nenapravitelná. Každopádně je to ale mistrovský dílo a Gandolfinimu se vyrovná opravdu jen málokdo.