yuppie

Na české poměry první plnohodnotný film noir, který je zasazen do pozdější doby než klasické filmové adaptace od Raymonda Chandlera. Jsem velmi potěšen, že se česká kinematografie konečně kvalitně vyrovnala s problematikou nevinně odsouzených lidí v minulém režimu. Plné hodnocení uděluju hlavně z pohledu české kinematografie, noir hlavní hrdina, který se pere se systémem v dýmu cigaretového kouře a za zvuků dopadajících kapek na špinavé domy mi v naší kinematografii opravdu chyběl.

Tomáš Řehořek patří mezi mé nadějné filmaře pro budoucí českou kinematografii. Z Czech Made Mana je vidět vývoj jeho autorského rukopisu a poznávací značky - díky střihové skladbě a řešení jednotlivých záběrů. Snad se bude s každým filmem dále rozvíjet, až se stane jeho styl nezaměnitelný s jiným filmovým autorem. Je to totiž styl, který může obstát v celoevropském měřítku a třeba v budoucnu svět upozornit, že česká kinematografie existuje.

ztráta času - tvůrců, producentů i diváků

skvostná žánrovka s trochou zenu navíc

Tenhle film mě ochromil. Dokumentární forma snímku umožňuje ukázat dnešní povrchnost v celé její odporné nahotě. Záběry na naleštené povrchy nábytku, luxusní interiéry, hra se světlem, to vše nádherně doplňuje nablýskaný povrch avšak vnitřní prázdnotu hlavní představitelky. Pocity, láska, seberealizace, to vše je zde nepodstatné. Důležitý pro hlavní představitelku je zde jen úspěch.

Tommy Beresford a Pentlička + slečna Marplová = Avengers podle Agathy Christie

Mám rád Nicka Cavea, a líbí se mi tenhle dokument. Někoho by možná mohl nudit (i fanouška), ale mě se na něm právě ta bezprostřednost líbila. Jasně, režisér mohl říct: "tak kluci, točím tady dokument, tak mi teď něco do kamery řekněte". Místo toho kameru někam "položil" a tak vznikl přirozený dokument o jednom turné.

Kupa vypointovaných nápadů, díky jejíž absurditě se divák jen směje a směje.

Po zhlédnutí pěti minut u prarodičů už opravdu věřím, že konec světa v roce 2012 příjde.

Chronologie vyprávění mi připomněla knihu Rodina od Maria Puza, která taky pojednává o osudech rodiny Borgiů. Původně prý chtěl Neil Jordan natočit o Borgiích film, ale kvůli objemu materiálu se rozhodl pro seriál. Těžko sice hádat, jak by dopadl film, ale jsem rád za jeho rozhodnutí. Vznikl seriál se skvělým Jeremym Ironsem, ke kterému se ještě rád vrátím. První série končí příjezdem francouzské armády do Neapole a narozením syna Lukrécie, tudíž jsme ani ne v půlce příběhu této dynastie, takže se třeba druhé řady dočkám... Každopádně tenhle přírůstek (nijak komplikovaný formou narace, jako například Battlestar Galactica) do "nové seriálové americké vlny" mě svým vyprávěním, jeho formou (a Ironsem) oslovil ještě víc, než třeba Boardwalk Empire.