RathuVSoak

Abych se já podíval na romantickou komedii, musí sehnout vesmír. Třeba tak, že donekonečna vídám citáty a memes z filmu na facebooku. Tak jsem tedy podlehl a zkoukl to. Rozhodně mě bavil způsob narativu. Film si plyne a nenuceně rozebírá otázky duševní spřízněnosti, neopětovaných citů a vůbec ten maras, co člověk prožívá v nešťastný lásce. Jedna z mála výjimek, kdy na romantickou komedii nemusím házet trash talk.

Pro pitvání traumatizovaných myslí budu mít vždy slabost. Chlapi nepláčou se dokázal i přes svůj minimalismus dotknout tam, kde bylo potřeba, a tak jsem ochotný přehlédnout i těch pár nedostatků.

Protože už jsem se dostal do bodu, kdy si vůbec nepamatuji, že jsem některý film viděl i hodnotil, rozhodl jsem se přidávat i krátké shrnutí dojmů právě sem, aby se především moje chátrající paměť měla o co opřít. Tak tedy...Kataklyzma v Běžných selháních vnímám jako alegorii na rozpadající se svět (nejen) hlavních hrdinek procházejících těžkou životní etapou. Futuristický nádech, hudba i povětšinou slušné efekty povedeně vytváří chladnou, tíživou atmosféru, která za mě reflektuje neklid postav a zároveň nabízí příhodné prostředí pro vyprávění jinak vcelku prostých (avšak neméně závažných) příběhů.Celkový dojem ovšem kazí mdlé herecké výkony, jejichž emoce nedosahovaly zdaleka takové hloubky, jako je celkové vyznění filmu, nepůsobily na mě autenticky a je jich velká škoda. Mohlo by to být i za čtyři*.