Kaylar

Svěží a neotřelý evropský kousek, který umně propojuje veselé se smutným, romantické tóny s těmi černočernými a prostřednictvím tak trochu jinak zobrazeného světa divákovi umožňuje na necelé dvě hodinky uniknout ze stereotypů, které naše skutečné životy někdy až příliš ovládají. Doporučuji milovníkům evropských filmů v tom dobrém slova smyslu.

Romantická komedie to není ani náhodou, ač přednastavený obsah filmu v televizi dokonce tvrdil cosi o "bláznivé komedii". Což o to, bláznivých okamžiků se tam pár objevilo, ale pramenily z nich jen další nepříjemnosti pro hlavní hrdinku filmu. Ta je setrvale pronásledovaná umanutým nápadníkem a myslím, že po takové míře stalkingu, který si musela vytrpět, nebude chtít o mužích do konce života slyšet. Film hodnotím jako slabší.

Jeden by řekl, že 2. světová válka je coby námět na zajímavé filmy už éra natolik vyčerpaná, že nic dobrého prostě už z toho období natočit nejde. A ejhle, ono tomu tak není a Zemeckis divákům předkládá drama, řádně prošpikované romantikou, která však neurazí ani diváky tomuto žánru neholdující. Stopáž filmu je i přes svou relativní délku tak akorát a divák ani nevnímá, že už uplynulo tolik času a že rozehraný příběh musí nějak skončit... a protože jsme ve válce, že jsou názorové hodnoty, rozhodnutí a jednání všech aktérů natolik posunuté, že se nemusí jednat zrovna o happy end. Výborné herecké výkony a zajímavý, originální příběh stojí určitě za zhlédnutí.

Klidně se přiznám, že Zoolander 2 mě nijak neurazil a celkem jsem se pobavila. Koneckonců, Bergmanna divák asi nečeká, když si tento film pustí. Je také nasnadě, že většina gagů je brzy zapomenuta a z paměti vyšumí, ale to už je tak nějak úděl situačního humoru. Na co však asi hned tak nezapomenu, je reklama na Aqua Vitae... tu nerozdýchám, hádám, pěkně dlouho...

Jako tisíce jiných pohledných dívek sní hlavní hrdinka Sarah o tom, že prorazí jako herečka. A tak zatímco pracuje jako servírka ve fast foodu, aby měla na živobytí, pilně navštěvuje mnohé castingy a doufá, že snad jednou... A to jednou skutečně přijde, když se zúčastní jednoho velice zvláštního castingu, který pokračuje jeho neméně zvláštním druhým a třetím kolem. Námět filmu je zajímavý, ale po většinu stopáže je to spíše psychologické drama. Když se v poslední třetině filmu začne dít to, nač natěšený hororový divák čeká, je to samozřejmě zajímavější... a místy i nechutné. Pokud film srovnám s námětově podobnými Contracted či Thanatomorphose, tak oba zde jmenované mě zaujaly nesporně více než Starry eyes. I přes sektářský konec s nádechem magického rituálu a originálně pojaté "znovuzrození" hrdinky tak filmu dávám pouze průměrné hodnocení.

Vzhledem k tomu, že jsem skalní Kingova fanynka, potěšilo mě, že se někdo ujal zpracování románu Geraldova hra, který v rámci Kingovy tvorby patří spíše k těm komornějším dílům. To mu však neubírá na atraktivitě, kdy se za zdánlivě běžným životem obyčejných lidí skrývá něco úplně jiného... temného a minulého, o čem člověk nerad mluví a co by mělo zůstat navždy skryto. Myslím však, že po stránce thrilleru či hororu Geraldova hra neskýtá příliš možností pro to, aby úspěšně utáhla film v délce 103 minut - jeho hlavní síla tkví spíše v tištěné podobě, kde si čtenář více vychutná všechny nuance a může rozehrát svou fantazii. Film hodnotím bohužel jako průměrný.

Film bezpochyby zajímavý, ale víceméně pro ty, kdo se chtějí více dozvědět o éře levicového terorismu v Evropě 70. let nebo se zajímají hlouběji o dějiny 20. století a o dobu studené války. Ostatním divákům, které problematika vyloženě nezajímá, asi film mnoho nedá. Mě osobně i přes svou délku film zaujal a slabá místa nebo prostor pro případné zkrácení jsem zde nenašla.

V roce 1945 se Němci evakuují na Měsíc, kde chtějí nejen zachovat svou civilizaci, ale získat i značné zásoby helia a v budoucnu napadnout Zemi a ovládnout ji celou... Plány jim však zhatí americký astronaut, který jejich základnu odhalí a tím spustí šílený spád událostí. No, za sebe musím říct, že nápad se mi líbil, několik povedených momentů se ve filmu také našlo, nicméně celkově to na víc než průměr není.

Bohužel musím konstatovat, že u tohoto filmu došlo k trestuhodnému nevyužití potenciálu tématu. Emoce, které by zcela jistě byly vzbuzeny, kdyby byl film udělán jiným způsobem, divák nemá možnost pocítit. Škoda, téma je nosné a silné - film však bídným zpracováním spadl do šedého průměru. To samé musím říct o filmu s podobnou tématikou, kterým je Philomena. Dle mého názoru je to škoda.

Jeden z extrémně úchylných japonských filmů, určený pro okrajové publikum, které už vidělo leccos a v honbě za dalšími diváckými zážitky vyhledává další a ještě hnusnější záběry. Jsou zde k vidění různé typy nechutných praktik, které není lehké sledovat. Nápad "hry", kterou jsou účinkující filmu nuceni hrát, je ale zajímavý.