Kaylar

Hra kočky s myší, tentokrát zasazená do prostředí areálu univerzity, kde zůstala jen jedna studentka a pracovník bezpečnostní agentury - všichni ostatní totiž odjeli na oslavu dne díkůvzdání. "Myš" má oproti "kočkám" k dispozici svou výbornou znalost prostředí a nejenže zbytečně nepanikaří, ba naopak je schopná pohotově vymyslet, jak útočníky zneškodnit. Vcelku příjemné filmové překvapení.

Skutečně netuším, na jaké palivo tihle hoši fungují, ale jedno je jisté: v jejich letech bych chtěla mít alespoň zlomek toho elánu a vitality, který předvedli na koncertu v Havaně 25. března 2016. Mick Jagger skákal a běhal po jevišti jako gumový pavouk a ostatní členové skupiny s ním tvořili naprosto sehraný tým. Za těch více než 50 let, co jsou spolu, to prostě funguje dokonale...

Zrovna tohle zpracování dnes již klasického tématu mě příliš neoslovilo... docela jsem se i nudila a film mě nějak nedovedl upoutat.

Škoda, že se film oproti knižní předloze tak docela nepovedl... Tetralogie, z níž byla zfilmována první kniha, je totiž psaná docela čtivě a i když už věkově nepasuji do cílové skupiny young adult, přišlo mi to dobré a těšila jsem se tedy i na film. Tvůrci filmu zřejmě (?) předpokládali, že další díly zfilmované už nebudou a konec filmu si tedy pořádně upravili. Plusem tak podle mě zůstává výrazný a přesvědčivý, ostatně tak jako vždy, Jeremy Irons. Temná atmosféra knižní předlohy se však kamsi vytratila...

V tomto případě jsem dříve četla knižní předlohu, než jsem viděla film. To bývá povětšinou ošemetná věc, jelikož divák má nějaké své představy o tom či onom a film mu je často pořádně "překope". V tomto případě se však filmová adaptace podařila, vše je přesvědčivé a divák může sám postupně a po kouscích odkrývat všechna (i nepěkná) tajemství manželského páru Amy a Nicka. Kniha má samozřejmě větší možnosti, jak nahlédnout do psychiky hrdinů, avšak film za ní nijak nezaostává - pouze tak činí vizuálním způsobem. Dle mého názoru se film povedl.

Film jsem měla možnost vidět v kině v rámci Projektu 100. Jelikož se film odehrává prakticky v jednom domovním bloku a pouze v průběhu několika dnů, divák by se mohl obávat toho, zda budou téměř dvě hodiny jeho stopáže vůbec snesitelné - leč opak je pravdou, film je napínavý po celou dobu a mistr Hitchcock v něm opět dokázal, že umí. Výtečně zvolení herci povyšují snímek na skutečně propracovaný thriller, který dokáže zaujmout i v hektickém 21. století, kdy snad i filmy "spěchají".

Film natočený již v roce 1960 musel v době svého vzniku dát Hollywoodu pěknou facku, když nemilosrdně strhl jeho pozlátko a odhalil jeho pravou tvář, postavenou na pomíjející slávě a časově omezené popularitě. Pokud se soustředíme na vyprávěný příběh, ten je zcela nadčasový a uvěřitelný i v 21. století. Vřele doporučuji shlédnout.

Film obsahuje spoustu scén, na které se těším vždy znovu a nenechám si je ujít. Za všechny snad jen tuto: Kirk před přistáním na planetu Zemi v 80. letech 20. století jen tak mimochodem prohodí, že v té době se ještě lidé se zástupci mimozemských civilizací nesetkali. Dívá se přitom na Spocka, který bez jediného mrknutí oka a jediného slova utrhne cár rukávu ze svého oblečení a udělá si z něho čelenku, aby zakryl své uši. Rovněž Čechovovo hlasité shánění nukleárních zbraní v centru města stojí za to. Pan Scotty a doktor McCoy rovněž září ve svých úlohách a film se tak stává velepříjemným osvěžením ve startrekovském světě.

Vše vypadalo zpočátku zajímavě: ospalé švédské městečko se skomírající továrnou na výrobu sýrů, hrdina žijící ve svých 30 letech u rodičů, nekonformní punkové příbuzenstvo. V okamžiku, kdy se Robin dostává do Stockholmu a je donucen z důvodu svého nového zaměstnání shodit své vlasy a navléci oblek, tak se film stává předvídatelnou "limonádou". Celkově však není špatný, má své dobré momenty.

Skupina mládeže řeší jednou večer online všemožné stupidity - zdá se, že je to jejich obvyklá večerní činnost. Při tom jejich nekončícím hysterčení, lhaní, předstírání a povrchnosti jsem si fakt přála, aby už k NĚČEMU došlo. Bohužel však trvalo ještě dosti dlouho, než jsem se dočkala, a proto byl pro mě film v kině téměř nekonečný.