Kaylar

Film mě mile potěšil, i když jsem ho viděla už jako dospělá. Myslím, že si v něm něco najdou malé i velké děti. Navíc David Bowie a jeho písně film posunují laťku kvality o hvězdičku výše.

Bylo to takové slabší, nicméně v rámci specifického subžánru je pro fanoušky film ještě koukatelný. Nemá cenu hodnotit slabomyslné uvažování postav ve filmu - ostatně, pokud by se všichni chovali racionálně, neměli bychom na co koukat a tetelit se při očekávání, co všechno si ten podivný sadista na své oběti vymyslí a co jim provede.

Jako milovnice koček jsem film nemohla minout. Nicméně musím konstatovat, že předvídatelný děj dosti ubíjí celý námět filmu. Bála jsem se také digitálních efektů, ale ještě to jakžtakž šlo. Hvězdou filmu je pro mě - kromě úžasného kocoura samozřejmě - tajemný našeptavač koček Christopher Walken.

Brutální film, který je snesitelný pouze pro vyhraněné publikum, vyhledávající cíleně množství nechutností a zvrhlostí.

Další z plejády bizarních japonských filmů. Děj sci-fi filmu se odehrává v poněkud klaustrofobním prostředí velkého výtahu, v němž se několik postav ocitá na zdánlivě běžné trase, byť se jedná o trasu zahrnující více než sto pater. Příchodem dvou vězňů mezi ostatní cestující je standardní průběh cesty narušen a rozjíždí se psychodrama, důkladně doplněné násilím a krví. Film má sice zajímavý námět, ale by si ho mohli obdivovatelé podobných snímků plně vychutnat, k tomu mu prostě kus chybí.

Omino to nemá v životě lehké - muži kolem ní jí způsobují násilí a ona se tak na útěku před dalšími nebezpečími ocitá v lesním konventu, kde žije několik sester. Zdá se tedy, že nyní jí už nic špatného nehrozí a zbytek života stráví v poklidném světě. Opak je pravdou - zdejší sestry nejsou tak mírumilovné a to, co se zde děje s náhodnými příchozími mužského pohlaví, není žádná selanka. Film je v podstatě sledem násilných a sexuálních scén, ostatně tak, jak je v japonských filmech obvyklé. Některé scény jsou hodně brutální a film je tedy určen pro vyhraněné publikum, které podobné kousky vyhledává cíleně.

Takové "ukecanější" pokračování zvrácených, bizarních a nechutných nápadů, které jsme viděli ve filmu Red Room. Diváka, který dokoukal první díl, zde asi míra brutality už nepřekvapí. Série úkolů, vymýšlených samotnými protagonisty této podivné reality show, je opět "výživná", nicméně tento druhý díl dle mého názoru už téma zcela vyčerpal.

Tyhle starší japonské kriminálky jsou zvláštní sorta a ne každý jim přijde na chuť. Mě osobně však baví a ráda se na ně kdykoli podívám. Zápletky nebývají nijak překombinované a filmy jsou víceméně sledem různých scén, propojených hlavními hrdiny. Nechybí zde krev, sex a násilí, ne vždy v akceptovatelné míře pro běžného diváka - i když to je vždy subjektivní záležitost. Tento film řadím mezi dějově a vizuálně průměrné snímky tohoto žánru. Jako možné rozšíření filmových obzorů ho lze doporučit nadšencům asijských filmů.

Coby zhýčkaná Středoevropanka, navíc ze slunného Polabí, jsem se třásla zimou, jen jsem viděla klimatické podmínky, ve kterých se celý děj filmu odehrává. K filmu nemám výhrady - příběh je drsný, leč uvěřitelný a herecké výkony přesvědčivé. V tom všem balastu, co se dnes točí a dostane do kin, se bezpochyby jedná o jeden z nadprůměrných snímků roku 2017.

Komedie asi jak pro koho... zřejmě jsem nebyla cílovou skupinou nebo jsem nebyla v adekvátním naladění. Takže pro mě pouze infantilními a fekálními vtípky naplněný film, sázející na osvědčená klišé a nepřinášející nic, co by nešlo odhadnout.