Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Komedie
  • Akční
  • Krátkometrážní

Recenze (3 461)

plakát

Není kam utéct (2011) 

No konečně zase po dlouhé době něco pořádného v temných žánrech. A Lonely Place to Die má hned několik předností, přičemž tou úplně nejdůležitější jsou sympatické postavy. Tvůrci se k nim navíc chovají dost macešsky - dost rychle a rázně je nechávají umírat. Není to zkrátka žádné nezajímavé maso na porážku, jsou to zajímavé a sympatické postavy, kterých vám je v dané momenty dost líto. Tím má ten film vyhráno, i kdyby už nebyl zvláštní čímkoli jiným. Jenže on je. V první hodině se příběh odehrává v překrásném horském prostředí, v Bluray kvalitě je to fakt žrádlo pro oči. V poslední půlhodince se děj přesune do jedné horské vesničky, čímž se z perfektního survival thrilleru stane neméně perfektní vyvražďovačka, kdy proti sobě jde hned několik skupin postav a umírá se ve velkém. Proplétání se mezi karnevalovým veselím a následná akce v domě je pro mne jednoznačně vrcholem celého filmu, jsem rád, že tvůrci v závěru přírodní prostředí opustil. Jeden z nejlepších žánrových filmů roku.

plakát

Dinosaurek Dink (1989) (seriál) 

Aaaaaaaaa!!!! Tohle byl můj nejoblíbenější seriál, když sem byl malej! Zrovna teď jsem si na něj po dlouhý době nějak vzpomněl a zaplavila mě vlna nostalgie. Zcela subjektivně dětská pětihvězda, miloval jsem to :-)

plakát

Musíme si promluvit o Kevinovi (2011) 

We Need to Talk About Kevin je opravdu celkem těžce depresivní dramatická podívaná, ale před projekcí jsem věřil, že mě film zdrtí na pět hvězd, nakonec mě zdrtil jen na slušné čtyři. Vyzdvihovat výkon Tildy Swinton je jak nošení sov do Athén, ale nedá mi to. Zahrála to prostě skvěle. Co mi trochu nesedlo - malý Kevin. To dítě film představuje až přehnaně démonicky... Spíš než matkou nemilovaný, odstrčený klučík, zadělávající si na celoživotní psychické problémy, mi přišel jako dítě ovládané Satanem či mimozemskou inteligencí, které osnová plány, jak si podmanit svět. Ve výsledku nikoliv dokonalé, ale rozhodně působivé. 8/10

plakát

Odcházení (2011) 

* 18.12.2011 :-( * Absurdní divadlo na plátně, nic jiného no. Odcházení nemá příliš spád, není nijak třeskutě vtipné, ale když se člověk dokáže zaposlouchat, tak to ani příliš nevadí. Trochu mě ale udivuje a mrzí, že když si pan Havel celý život toužil zkusit filmařinu, nenatočil svůj (bohužel) jediný film více "filmově". Ale i tak nelituju devadesáti minut, které jsem s Odcházením strávil. Na to, aby to byl hloupý / nezajímavý film, byl pan Havel příliš chytrá osobnost. Osobnost, kterou jsme si jako národ - když tak čtu příspvěky některých individuí, možná ani nezasloužili. Čest Vaší památce.

plakát

Jeskyně zapomenutých snů (2010) 

Tak teď nevím. Natočil Herzog dokument, v němž filosoficky hloubá nad lidskými dějinami? Nebo si dělá srandu a s bazilišským úsměvem dává pseudointelektuálům možnost zabřednout do nečitelných bezobsažných úvah plných cizích slov? Dělá si srandu ze všech těch vědců, kteří zasvětili svůj život tomu, aby zjistili, kterého bizona namaloval pračlověk dřív a kterého později ... protože je to kurva přeci úplně jedno? Albínští krokodýlové. Muž, který se snaží hledat jeskyně pomocí čuchu. Hraní americké hymny na kosterní píšťalku. Vědec, mluvící lámanou angličtinou, který musí "vstřebat" zážitek z návštěvy jeskyně... Já bych skoro i řekl, že Jeskyně zapomenutých snů je od Herzoga opravdu takový milý, podvratný vtípek na účet éterických bytostí, které rády hloubají nad vším, nad čím se hloubat dá.

plakát

Rozchod Nadera a Simin (2011) 

Cool. Cool, cool, cool. Není od věci se občas podívat, jak to funguje v zemích s odlišnou mentalitou. Špičkové rodinné / soudní drama, které kromě jiného zaujme tím, že snad žádná z hlavních postav není úplně morálně bez poskvrny. Netuším, jestli to v Íránu co se práva týče opravdu funguje přesně takhle (popravdě jsem si kvůli předsudkům Středoevropana myslel, že to tam chodí mnohem hůř), ale to je celkem jedno. Zábavný, napínavý film a velká šance v cizojazyčné oscarové kategorii.

plakát

Moneyball (2011) 

Nejlepší a nejzábavnější film o baseballu, jaký jsem kdy viděl. Před zhlédnutím jsem počítal s tím, že z filmu žádný velký zážitek mít nebudu, protože baseball je pro mne zapadlou španělskou vesnicí, ale obavy byly liché. Vynikající výkon Brada Pitta a neméně výtečný scénář neodovolily, abych filmu přestal věnovat pozornost. Palec hodně nahoru a Bradovi fandím na Oscarech.

plakát

Nákaza (2011) 

Soderbergh se s divákem nesere. Emoce žádné, napětí málo, hereckých hvězd plno, ale na plátně se žádná z nich příliš neohřeje. Nákaza je takový nezaujatý, odcizený pohled na globální pandemii. A právě díky tomu, jak stroze a nelidsky působí, vylézá na povrch hrůznost a beznadějnost nastalé situace. Možná to jen chtělo zabřednout do problému ještě o trochu hlouběji, poslední půlhodinka mi přišla příliš zkratkovitá. 7/10

plakát

Dům snů (2011) 

Teda, tohle je hodně bolestivá prohra. Na jedné straně velice nadějné vstupy (režisér Sheridan, v halvních rolích Daniel Craig, Rachel Weisz, Naomi Watts), na druhé straně výstup, který absolutně nefunguje. Jakmile nad filmem začnete trochu přemýšlet, zjistíte, že skoro vůbec nedává smysl. Přitom ten námět není úplně k zahození, jen chtěl zkrátka uchopit úplně jinak.

plakát

Den zrady (2011) 

Velmi kvalitní politické drama ze zákulisí americké politiky. Špičkoví herci, scénář se trochu moc spoléhá na náhody, ale nevadí. Stopáž je tak akorát, takže se snad nestihnou začít nudit ani ti, kteří k politice moc blízko nemají. 8/10