J*A*S*M

Přichcíplá sázka na jistotu bez duše. Filmu se musí nechat, že krásně vypadá, ale to je u drahých animáků od největšího hollywoodského studia povinnost, nikoli něco k pochvale. Dějově se ovšem jedná o stokrát viděné putování po různých lokacích a sbírání pazmeků s cílem záchrany světa. Potenciální kouzlo zdejšího filmového světa (inspirovaného jihovýchodní Asií) spolehlivě zabíjí moderní jazyk, který postavy používají, a intonace, kterou své repliky pronášejí. A pokud bereme "pohádky" jako žánr, určený pro dětské diváky, jenž by je měl hodnotově připravit na život, tak tohle má fakt debilní poselství, které je připraví tak špatně, že brzo skončí s kudlou v zádech někde v příkopu.

Nedokážu se naladit na myšlení tvůrce, který vezme připitomělý námět o vražedných jeansech a zpracuje jej jako relativně seriózně se tvářící podobenství o prohnilé morálce velkých korporátů. Rozpor je tu tak velikej, že si to prostě nedokážu užít, ačkoli řemeslně / herecky je Slaxx zvládnutej obstojně.

Příjemný malý ostrovní mystérium a od bratrů McManusových s přehledem zvládnutej debut. Chytlavý námět o záhadných masových úhynech ryb a ptáků, okořeněný špetkou konpiračních teorií a paranoidních žvástů, podlomenou psychikou hlavní postavy, a dovedenej skrze několik málo hororových creepy scének s taťuldou do pěkně gradovanýho finále. Mám tyhle mysteriózní věci odehrávající se na odlehlejších místech v oblibě, a stejně tak mě baví to, co se z toho v závěru vyklube. Úplnej konec možná trošku doslovnej, ale hezky vymyšlenej.

Hodnotit tenhle slasher čistě z řemeslnýho hlediska (a kdybych vzal v potaz, jakým jiným žánrovkám dávám takhle nízký hodnocení), aspoň jeden bod k dobru by si Dreamcatcher zasloužil. Ale musím nějak reflektovat, že mě to fakt VŮBEC nebavilo. Diváckej zájem ztracenej už na té úvodní párty. Má to nesympatické postavy, pro mě neatraktivní vizuál a ještě ke všemu totálně neadekvátní stopáž blížící se dvěma hodinám. Zkrátka neměl jsem vůbec čeho se chytnout.

Úplně srandovně připitomělé monster béčko o příšerách v opuštěných uhelných dolech. Musím mít opravdu hodně rád monster béčka, abych tomuhle dal aspoň ty dvě slabé hvězdy. Nejvíc o filmu vypovídá scéna, kdy dva hrdinové - paralyzovaní a ochromení příšeráckým jedem - stráví asi pět minut stopáže tím, že se centimetr po centimetru, milimetr po milimetru sápou po granátu ... načež ten granát použijou, zvednou se a bez známek jakýchkoli fyzických potíží vezmou do zaječích. Srandovní je i design monster i repliky, co postavy občas s vážnou tváří vypouštějí z úst.

Pozor, pokud vám vadí, že dostanete od filmu něco jiného, než čekáte, určitě do tohoto snímku nechoďte v očekávání přímočaré žánrovky. Trailer dost zavádějícím způsobem lákal na home invasion hororový thriller okořeněný časovou smyčkou, ve skutečnosti je Lucky spíš takovým absurdním seberozvojovým podobenstvím plným až kafkovských momentů. Ta základní linka je asi o tom, jaké je to být ženou v současném světě, ale lze z toho vyzobat i řadu dalších motivů. Třeba, jak řešit problémy a přizpůsobovat se nesnázím - že když vám teče do bot, musíte se stejně spolehnout sami na sabe. A nebo, že když vám někdo řekne, že máte štěstí, většinou se šeredně plete. Bavilo mě to.

Aktivistickej film, který způsobem předkládání své agendy působí tak šíleně otravně, jako když se na Twitteru omylem zatouláte na profily chlapců z hnutí Budoucnost. Kdo chce vidět kvalitní #metoo film, ať si pustí Nadějnou mladou ženu, kdo chce vidět zfilmovanou příručku pro začínající feministku, v níž si může postupně odškrtávat jednu toxickou událost za druhou, ať se podívá na tohle. Problém s těmihle zapálenými aktivisty je ten, že jsou to zkrátka většinou nesnesitelní píčusové, kteří dokážou znechutit i v jádru zcela relevantní a smysluplná témata. Tak jako třeba dívčiny v tomhle filmu. Část z toho si snímek jakože uvědomuje, když v závěru nechá hlavní hrdinku zpytovat svědomí aspoň za ty nejhrůznější věci, co v průběhu stopáže vyváděla. Spousta se toho ale přejde bez povšimnutí. Ale ne, nemyslím si, že jsou tvůrci vyloženě zlí, že by mj. úmyslně nabádali drzé teenagery, aby bez souhlasu při hodině natáčeli své vyučující na mobil a pak je šikanovali umisťováním těchto nahrávek na web. Jen si myslím, že jsou v tlačení své agendy úplně zaslepení a ... jak to říct slušně, blbí jak tágo. Apropos, pamatuju časy, kdy se filmy propagované jako komedie alespoň snažily být vtipné. Tady přitom není snad ani jeden fór.

Zvolená hyperrealistická stylizace pro mě tenhle film činí i ve své střídmé stopáži takřka neusledovatelným. Mně se líbí, když je na filmu vidět, že se někdo zamyslel, kam postavit kameru a jak s ní hýbat, jak komponovat záběr, jak rytmizovat atd. Tohle hala bala sestříhaný domácí video by v sobě muselo mít něco echt podnětnýho, aby mě jeho forma nesrala. Což teda nemá ani omylem.

Moc pěkně natočenej malej slasher o psychopatické kadeřnici, která skalpuje své zákaznice. Je to krásně barevný a dobře zahraný, hlavní herečka podle mne dost přesně trefila takovou tu polohu, kdy hraje úplně vyšinutého magora, který to ale většinou před svým okolím ještě dokáže skrývat. Takže sice působí lehce uťáple a mimózně, ale že má doma ve sklepě kabinet kuriozit, to by ji člověk úplně nepodezíral. Film má každopádně i řadu mínusů, nejvíc mě asi rušila jistá lehkovážnost, kdy scénář vůbec nevěnuje pozornost některým detailům (třeba jak se kadeřnice zbavuje těl). A rozhodně je pravda, že se mohl tvůrčí tým i víc odvázat a nechat protagonistku aspoň v závěru ukázat trochu víc, než reálně předvedla. Na průměr mi to ale stačí úplně v pohodě a věřim, že v budoucnu se může Jill Gevargizian předvést ještě lépe.

Strašidelní staří nazí lidé, vítejte, dlouho jsme se neviděli! Ivan Kavanagh si ve své novince, příběhu matky a syna, které dohání sektářská minulost prarodičů, dost očividně hraje na nové Hereditary. Bohužel není vizionář a inovátor jako Ari Aster, ale naštěstí ani úplný břídil, takže to jde bez problémů sledovat. A dostaví se (zejména v první půlhodince) i pár docela creepy momentů. Problém je pro mě v tom, že se celou dobu hraje jakože na nejistotu, zda se opravdu jedná o něco démonického a kultářského, anebo zda jsou ty divné věci výplodem zničené psychiky matky, která byla v mládí obětí odporného zločinu, ale nic nadpřirozeného v tom nehrálo roli. A Kavanagh to bohužel nedokázal prodat tak, aby mě to zajímalo. Radši bych hrál s jasně vyloženými kartami a sledoval buďto nevyhnutelný pád do šílenství, anebo pomalu se utahující smyčku nadpřirozeného zla. Tenhle film ale zvoleným přístupem lavíruje na hraně obého. Pojí se s tím i různé scenáristické problémy koncentrující se zejména kolem postavy policisty Emila Hirsche nebo chování matky, občas to při sledování až bolí. Třeba v momentě, kdy po "únosu" syna z nemocnice hlavní hrdinku "všichni všude hledají" ... a ona je v tom momentě doma a syna schovala u sousedky, tedy zhruba na prvním a druhém místě, kdy by ji "všichni měli hledat". Úplný závěr pak sice leccos do té doby viděného ospravedlňuje, ta cesta k němu je holt ale docela kodrcavá. 6/10