Cafú

Byli jsme tam a díky záznamu jsme si všechny ty emoce připomněli, jen bych řekl, že to bylo dvakrát tak delší.

Uff. Slova jsou zbytečná. Tohle stojí za to vidět: scénaristicky, režisérsky, námětově, herecky i výpravou až neuvěřitelně vysoko. Korporátní horor by díky tomuhle seriálu mohl být novým encyklopedickým heslem, ideláně s obrázkem Patricie Arquette v porodonickém úboru.

Historické drama z doby krále Jindřicha VIII. Geniální dialogy i herecké výkony. Zejména Geneviéve Bujold strhla veškerou pozornost na sebe a převýšila velikány Burtona nebo Quyala. Vůbec se nedivím těm historkám o žárlivé Taylorce, která se prý pro jistotu nechala upíchnout u komparzu jen proto, aby měla svého Richarda a tuhle mladou charismatickou žábu pod dohledem. Pokud bych měl zmínit i nějaké negativum, tak snad jen to, že ten patetický a příliš doslovný závěr se záběry na malou Alžbětu a opakováním Anniných slov v snovém ozvěnovém aranžmá zavánělo úlitbou pro méně vzdělané americké publikum, kterému se musí školomecky připomenout, jaké historické vyústění příběh má. Škoda, stačila (SPOILER!) poprava a šmytec.

Sorrentino se svou režií dotknul dokonalosti a scénářem se přiblížil ke genialitě. Je to celkem složitý film a ikdyž mu místy nezasvěcený čověk nerozumí (a Sorrentino mu záměrně ani nic neulehčuje), máte pocit, že jste svědky něčeho dosud neviděného a o dost chytřejšího než jste vy samotní. A navíc takové nekompromisní pojmutí složitého lidského charakteru hlavní postavy (pana Andreottiho) se snad povedlo jen ve filmu "Až na krev" a to převážně díky výkonu Daniela Day Lewise. Velká poklona také patří výběru hudby a herců, ale to je vlastně u geniálně zrežírovaného filmu samozřejmostí.

Poslední čtvrthodina filmu je ovšem za plnej počet.

Dechberoucí dílo předního vietnamského režiséra plné lidské krutosti, šílenství a nesmyslného násilí s neuvěřitelně skvělým výběrem hudby (Silver Mt. Zion, Radiohead, Santaolalla...), které nám odhaluje tu nejhorší stránku lidské povahy opravdu originálním způsobem (pomalé záběry kamery, zvláštní střih, symbolické scény či scény, které s celkovým příběhem nemají vůbec žádné dočinění). Trochu mi to svou intenzivní tíživou atmosférou piřpomenulo filmy A. G. Iñárrita.

hubenej poirot :D

Zcela jistě hnusný a neuvěřitelně intenzivní film o základních lidských rysech, potřebách, vlastnostech, idejích, důstojnosti, krutosti, životě, smrti, víře, beznaději i naději... A rozhodně ani jeden záběr či scéna nebyla zbytečná, ale měla svojí naléhavou symbolickou hodnotu!

Geniální koláž poslkádaná z nejvytříbenějšího britského humoru, několika pra-archivních záběrů pro zdůraznění komičnosti situací a hlavně ze záznamů koncertů různých interpretů, kteří byli třeba pozvání jinými interprety a dokonce jimi byli natočeni na příruční kameru, abychom z toho mohli užitkovati i my, prachsprostí fanouškové tohodle nejlepšího festivalu na světě, který se již teď chystám zkrátka navštívit! To nejlepší, co jsem letos ve Varech viděl!

Velmi absurdní abusrdno na absurdnátou. Tenhle snímek mi vyloženě kápnul do noty. Příběh z call-centra, kterému neni nic svaté a opravdu velmi dobře se zasmějete a přitom i zamyslíte. Takhle se maj natáčet postmoderní komedie.