Jirkacek

Horší než smrt - tak tomu říkám dokonale zpackaný, příšerně nezvládnutý a morbidně úchylný pohřeb po anglicky, kterému jsme se měli navíc ještě smát. Už to samo o sobě zní hrozně - smát se pohřbu. Ale vlastně proč ne, vždyť šlo pouze o filmovou smrt, která měla být prošpikovaná anglickým humorem. Bohužel jen měla, protože smích se ne a ne dostavit. Po povinném představení se účastníků pohřbu a pozůstalých v jedněch osobách se po pádu víka rakve konečně rozjela eskapáda absurdních situací. Ty byly podpořeny drogami LSD, některými nešikovnými osobami, příšerným dědkem a konečně teplým liliputánem. Od té chvíle jsme se již občas zasmáli, ale bohužel jsme si nevzali nějaké drogy i my, takže zase tolik smíchu u nás doma nebylo. Oceňuji ovšem dokonale propracovanou zápletku, kterou bych asi nevymyslel ani s pomocí pekla. Vynechal bych pár nechutných situací, zejména z těch souvisejících s vyměšováním....Takže Simone ? Simone ? Jdeme na hodnocení ? Suma sumárum, film Horší než smrt u mne získal tři pohřbené hvězdy. ***

Když člověk dostane chuť na něco sladkého, sní čokoládu, bonbon, oplatek či jinou pochutinu. Když člověk dostane chuť na odpočinek u nějakého filmu a nechce nic řešit, nad ničím přemýšlet, pustí si nějakou komedii nebo romantiku. Snímek Královské vánoce sliboval oboje, tak jsme si doma řekli proč ne a šli jsme do něj. Hned na začátku jsme se dozvěděli, že se jediná dceruška proslulého krejčovského mistra z Philadelphie zamilovala do prince a dědice trůnu maličkého království na jihu Francie. První kokino jsme měli za sebou a následovalo jedno za druhým, až jich bylo moc a byli jsme přeslazení jako krabice kostkového cukru. Sblížení se s personálem, obyvateli královského městečka a také některými jinými šlechtici a tak dále....Že všechno dobře dopadlo bylo jasné od začátku a to naprosto ve všech ohledech a směrech. Zkrátka vše bylo až moc nepravděpodobné, krásné a romantické - ale vlastně proč ne, vždyť právě o to nám šlo, oddychnout si, dokonce jsme se i zasmáli a na nudu nebyl během královských vánoc čas. Dávám průměrné tři hvězdy ***.

Snímek Koupili jsme ZOO vypadal dobře, disponoval slušným hereckým obsazením v podobě Matta Damona a zejména rozkošné Scarlett Johansson. Dále měl slušné hodnocení a tak jsem věřil, že i příběh bude zajímavý. Bohužel mě i ostatní doma zklamal skoro ve všech ohledech. Autor novinových sloupků, příležitostný spisovatel dobrodružné literatury a vdovec Matt Damon se celou dobu utápěl v lítosti nad ztrátou manželky, která obvykle končí nejpozději v půlce filmu a jeho problémový vztah s dětmi se také nikam neposouval. Alespoň Scarlett Johansson nezklamala a svou úlohu chovatelky zvládla dobře. Zbytek bych raději už nekomentoval, nestál za moc - celý děj byl moc natažený a film bych zkrátil o 30 minut. Příliš dlouho autoři snímku přešlapovali na místě a nic moc se nedělo. Dialogy se mi také moc nelíbily a tipoval bych je spíše na nějaký béčkový film. Líbil se nám ale starý venkovský dům s ohromnými pozemky a zvířata, o které se staral oddaný tým. Měla by to být komedie - moc jsme se nezasmáli, dále drama, ale nic moc se zde neodehrávalo, pouze bych to viděl na ten rodinný s přídavkem psychologický. Jednu hvězdu uděluji za roli chovatelky Kelly Foster (Scarlett Johansson) a druhou za ty zvířata. Kdyby ten pěkný příběh a námět filmaři zvládli lépe, dal bych ještě třetí, ale na víc to už fakt nebylo - zůstávám tedy u dvou **.

Snímek Na hraně zítřka nemohl uniknout mé pozornosti, neboť mne vždy bavily filmy, v nichž docházelo k časovým paradoxům, smyčkám či vyloženě k cestování časem. A proto se mezi mé nejoblíbenější zařadily i filmy Na hromnice o den více, Zdrojový kód a podobně, ve kterých se stále opakovala určitá situace, kterou hrdina prožíval stále dokola s různými obměnami. Doufal jsem, že se mi bude líbit i Na hraně zítřka z roku 2014, i když v něm hlavní roli ztvárnil můj neoblíbený Tom Cruise. Jenže v poslední době se mi s tímto hercem líbilo už několik jeho filmů, takže jsem až tak velké obavy z kvality snímku neměl. Jednoho dne se tedy doma na naší TV rozběhl příběh z blízké budoucnosti, v níž lidé bojovali už pět let s mimozemskou rasou, která ničila velká města a zabíjela její obyvatelstvo. V úvodu jsme se seznámili s hlavním hrdinou příběhu podplukovníkem Billem Cagem v podání již zmíněného Toma Cruise, který měl na starosti pouze komunikaci s médii a najednou byl povolán do Londýna ke generálu spojeneckých sil Brighamovi (Brendan Gleeson). Ten jej poslal do první linie a protože se veliteli vzpíral, byl hned degradován na vojína a odeslán na na vojenskou základnu Heathrow. V té chvíli začala moje oblíbená filmová smyčka, které se nesčetněkrát opakovala, ani nevím kolikrát, i když jsem se snažil počet opakování neúspěšně spočítat. Cage se seznámil se svou četou, se kterou byl druhý den ráno bojovým vrtulníkem odvezen na pobřeží Francie, kde měla proběhnout rozhodující bitvy proti mimozemšťanům, kterým se říkalo Mimikové. Cage byl sice oblečen do obrněného skeletu, který jsem už podobný viděl v Avatorovi, jenže mise byla prozrazena a Mimikové hned po příletu na pláž zničili několik strojů a jejich posádka byla ráda, že stihla vyskočit ještě před výbuchem stroje. Cage dopadl na pláž a po několika útrapách se střetl s Ritou Vrataskou, kterou si zahrála rozkošná Emily Blunt. Za několik vteřin byli oba zabiti a jenže ještě před tím Cage granátem zneškodnil podivně vypadajícího namodralého Mimika Alfu, který ho potřísnil svou krví a díky tomu se Cage dostal do časové smyčky. Pak se probudil znovu v okamžiku svého příjezdu na základnu Heathrow a celý příběh se začal odehrávat znovu. A znovu. A zase. Opět byl odveden k své jednotce a v bojovém vrtulníku odeslán na frontu, kde opět umřel. V jedné časové smyčce oslovil během boje Ritu, která mu řekla: „Až se vzbudíš, najdi mě“. V další časové smyčce pak skutečně Ritu ještě na základně našel a všechno se jí snažil vysvětlit. Ta mu překvapivě řekla, že do stejné situace se dostala po kontaktu s krví Alfy i ona při bitvě o Verdun a spolu s dr. Carterem, částicovým fyzikem, mikrobiologem a bývalým analytikem britské vlády Cageovi vysvětlila, že nesmí mimozemšťany vnímat jako vojsko, ale jako jeden organizmus. A že musí najít hlavního Mimika Omegu, kterého když zabijí, vyhrají celou válku. A tak Cage spolu s Ritou využívali opakující se časové smyčky, během nichž se Cage učil válečnému umění a zároveň hledali cestu, jak přežít boj na pláži, aby se mohli dostat do sídla Mimiků. Jeho hledání věnovali spoustu času a mne tato pasáž filmu bavila ze všech nejvíce. Když se konečně z pláže dvojice dostala, řešili nové problémy a situace, což také nebylo špatné. V okamžiku, kdy sídlo Mimiků objevili, podle mne trochu úroveň filmu opadla, ale pořád jsem se dobře bavil. Hlavně jsem byl ale zvědav, jak to všechno dopadne. V jedné z dalších smyček Cage zjistil, kde se Omega skrývá a tak s celou četou odletěli mimozemšťané zničit. Závěr filmu pak byl pro mne trochu zklamáním, ale záměrně neprozradím proč, abych čtenáře tohoto komentáře neochudil o skvělý zážitek. Vzhledem k tomu, že se mi film tak líbil, zakoupil jsem si jej v únoru 2019 na blu-ray disku a pochopitelně jsme se doma na něj podívali znova. Kouzlo prvního překvapení bylo sice pryč, ale alespoň jsem si mohl více vychutnat samotný průběh filmu o délce 108 minut. A musím sem hned napsat. že mně to zase bavilo, to sledování změn v ději, kam se to celé posune, jak se Tom poučí ze svých chyb a co udělá příště lépe. S každým dalším pokusem byl lepší a lepší a opět mu pomáhala sympatická členka speciálních jednotek Emily Blunt. Tato dvojice nás pak provázela po zbytek skvělého snímku, který mne nezklamal ani při druhém sledování. Svých investovaných peněz do modré krabičky jsem tak nemusel litovat a určitě se v budoucnu na příběh z budoucna zase rád podívám. Suma sumárum snímek Na hraně zítřka ode mne získal pět zítřejších hvězd *****.

Snímek Táta pod stromeček sliboval příjemnou vánoční podívanou, pokud by se jej podařilo francouzským tvůrcům natočit alespoň v průměrné kvalitě. Bohužel se tak nestalo a měl jsem potíže se dokoukat až do konce filmu. Nelíbila se mi zde spousta věcí - malý Julien mi vůbec nepřirostl k srdci, jeho matka Alexandra Vandernoot mi připadla příliš upjatá a vrcholem antisympatií byl Jean-Marie Bigard, bývalý automobilový závodník bez domova. To v široké Francii nebyl v roce 2008 lepší a sympatičtější herec ??? Samotný příběh byl celkem dobrý - malý Julien nemá otce a svěří se Santovi, že by si jej přál k vánocům. Shodou okolností je Santou právě Jean-Marie Bigard, který mu jej neprozřetelně slíbí a pak mu to vrtá hlavou. Vyhledá tedy bydliště matky a Juliena a tím se začne odvíjet pěkný rodinný příběh s nesympatickými herci. Škoda, dal bych i více než dvě hvězdy **.

Ten příběh o šéfkuchaři, který ztratil svou práci a tak si koupil svůj vlastní karavan s kuchyní mne zaujal. A tak jsme si doma film Šéf pustili, ačkoliv snímky o vaření nepatří mezi moje nejoblíbenější téma. Bohužel od začátku až do takřka konce mně tento snímek vůbec nebavil. Nejdříve jsme se dozvěděli, že šéfkuchař Jon Favreau je opravdový mistr ve svém oboru, nicméně zároveň tvrdohlavý chlap, který si umanul, že v zaběhnuté restauraci se spoustou hostů udělá nové menu. A to přes nesouhlas svého nadřízeného, v němž jsme poznali Dustina Hoffmana. Trošku jsme nepochopili, proč vzal tak malou roli. Ještě větší překvapení bylo, když jsme v servírce poznali rozkošnou Scarlett Johansson, jejíž působení by se dalo také počítat na desítky vteřin a netušili jsme, proč i ona tu roli vzala. Zato nám bylo jasné, že šéfkuchař bude muset odejít. Stalo se. Za další dlouhé minuty filmu si konečně koupil onen karavan a teprve poté nás začal film bavit. Žel bohu zanedlouho také skončil. A bohužel nám hučelo v uších z těch nekonečných dialogů a překřičování se herců navzájem, že jim mnohdy nebylo rozumět. Zajímavý příběh si zasloužil více akce a nápadů a ne jen stálé kecání pořád dokola. Dále autory podezřívám, že dostali spoustu peněz za reklamu na Twitter, který zde hrál poměrně velkou roli. Škoda, že šéfkuchař nevypadl z restaurace dříve a nepořídil si auto rychleji. Více prostoru bych dal právě vaření na cestách, kde bylo hodně možností něco vymyslet. Takže Šéf si u mne vyvařil pouhé dvě hvězdy. **

Princezna se zlatou hvězdou se vysílala na televizních obrazovkách za socialismu tolikrát, že jsem ji prostě musel vidět, i kdybych nechtěl. Minimálně tedy jednou určitě, spíše ale vícekrát a tak se také stalo. Pamatuji si, že už když jsme byl malé dítě, nepatřila mezi moje neoblíbenější pohádky a nejvíc mne nebavila scéna, kdy si princezna Lada vybírala šaty, které ji nechal ušít král Kazisvět, čímž splnil uložený úkol. Jak známo, i přesto ho Lada nechtěla a utekla do sousedního království, čímž začala zábavnější část poměrně krátkého filmu. A tam poznala sympatického prince v podání Josefa Zímy. Mimochodem nevím, že by někdy hrál ještě v něčem jiném a pokud ano, tak role mladého prince Radovana byla jistě jeho nejvýraznější. Každopádně si z pohádky pamatuji několik výrazů, které jsem už jinde neslyšel - Kazisvět jako jméno, myší kožíšek jako oblečení, Nejzábavnější pro mne byl ale vždy hlavní kuchař, který obdržel několik ocenění, například řád zlaté vařečky. A věta - zavolejte mi kuchaře, který polévku připravoval - mi zní stále v uších. Ještě si ale neodpustím jednu výtku - natáčelo se pouze v interiérech a studiích, chybí mi zde pěkná příroda či pohled na hrad. Ale je to zřejmě dané tím, že scénář byl vytvořen dle divadelní hry. Princezna se zlatou hvězdou nicméně patří mezi české klasické pohádky, které neurazí a potěší hlavně malé děti a pamětníky. Oceňuji ji na tři hvězdy a cca 70 %.

Druhý díl pohádky Princezna ze mlejna nedosahuje rozhodně kvalit toho prvního, což ovšem není vůbec nic zvláštního a překvapivého. Jen málo dvojek či trojek je lepších než úvodní díl. Měl jsem ovšem pocit, že v této pohádce jaksi vytratila ta něžnost a pohádkovost, které bylo v jedničce dost a dost. Právě roztomilost nahradily vojenské scény s Turky, zlý velitel a bezmocnost hlavního hrdiny. Potěšilo mne, že se tvůrcům filmu podařilo plynule navázat na první díl a že jsem si i zde mohl vychutnávat lumpárny skvělého čerta a zeleného mužíčka. A jako ve správné pohádce jsme doma spokojeně sledovali, jak byla potrestána zlotřilost knížete a jeho sluhy. I když tedy Princezna ze mlejna 2 nepatří mezi nejlepší české pohádky, rozhodně se mi osobně líbila, neurazila mne a rád jsem se na ni podíval. Princezně do mlejna ukládám tři průměrné hvězdy ***.

Láska na inzerát by se mi vůbec nelíbila, nebýt zachovalé pětatřicátnice, učitelky ze školky Sarah, hledající po rozvodu nový vztah. Právě Diane Lane film zachraňovala a notně jí v tom pomáhal charismatický otec Christopher Plummer, také hledající nový vztah. Zasmáli jsme se situaci, kdy se oba sešli na jednom rande - tak moc si vzájemně vyhovovali. John Cusack jako stavitel lodí a jeden z nápadníků, mi však ve filmu vůbec neseděl. Přesto jsme se docela u televize pobavilii, i když mně snímek připadal až příliš romantický a nezáživný. Chybělo také nějaké překvapení, velký zvrat nebo nějaké filmové koření. Proto Lásku na inzerát oceňuji jen dvěma hvězdami **.

Ti hříšní lidé města brněnského mne hóóódně zklamali, protože jsem byl namlsán skvělým počinem s panem Marvanem a totéž jsem očekával od jejich kolegů z Moravy. A i když se jedná o seriály podobného ražení, jsou naprosto odlišné. Důvodů je hned několik - místa kde se děj odehrává je Praha a Brno. Musím zmínit černobílý a barevný obraz, paradoxně ten první v pořadí měl možná větší kouzlo. V Brně byly natočeny jen čtyři díly - naštěstí - v Praze jich bylo více. Herecká kvalita byla také úplně někde jinde, ať se na mne Ladislav Lakomý a jeho podřízení nezlobí. Také mi vadilo, že se převážně točilo v interiérech na rozdíl od Prahy. První dva díly byly docela nudné a až zbylé dva byly koukatelné. Zkrátka - i když mne to mrzí, tak hříšní lidé města brněnského naprosto nemohou konkurovat těm pražským. Dávám jen dvě hříšné hvězdy **.