capák

Pro mě osobně hodně nadhodnocený film. Jak je vidět, svérázný humor divadel Pražské pětky je i dnes hodně lidem blízký, ale mě zkrátka nic neříká. Já jsem ve filmu neviděl sklepáckou poetiku, ale pouze spoustu stupidních hlášek, přehrávající herce, několik muzikálových čísel, které jsou vyloženě k smíchu, a mnoho postav, z nichž většina v čele s Arnoštkem působí totálně úchylně. Tohle všechno spolehlivě přebilo i nikterak zajímavý příběh se socialisticko-kritickým podtextem a na druhou stranu ne tak uplně špatným koncem. Tenhle kousek bych i já doporučil opravdu jen skalním fanouškům Pražské pětky.

Popravdě řečeno, když si v obsahu přečtete, o čem film zhruba je, zní to líp, než jeho konečný výsledek. Film totiž vedle několika zábavných gagů bohužel obsahuje taky několik nudých, které spolu se stále se opakujícím scénářem táhnou film dolů. Naopak mě ale potěšilo několik odkazů na grotesky se skvěle použitou hudbou, velká plejáda hereckých hvězd a různorodé panoptikum postav. Jinak jsou ale Podvodníci komedie, která svou zábavností zapadá spíš do průměru, což je škoda, protože námět je rozhodně zajímavý.

Fantastická výprava do nitra vlastní představivosti v originálním podání Terryho Gilliama. Trochu mě mrzí, že dějová linka imaginaria nedostala ve filmu tolik prostoru, protože každá cesta skrz zrcadlo byla zkrátka úchvatná. Najdeme zde sice nezvykle poněkud slabší vizuální efekty, ale to na kráse onoho kouzelného světa nijak neubírá. Ve filmu tak převažuje londýnská dějová linka, které by možná neuškodil o něco pevnější dějový rámec. Co se však povedlo tvůrcům stoprocentně, je vypořádání se smrtí Heatha Ledgera. Jeho herečtí kolegové ho zastoupili víc než dobře a jejich malé role ztělesňující jednu postavu nejsou naštěstí do děje nastrčeny nijak násilně, ale působí velmi přirozeně. "Film od Heatha Ledgera a jeho přátel" i přes pár nedostatků rozhodně stojí za to, protože přenést se čas od času do jiného světa rozhodně není na škodu. Zajímalo by mě, jak by asi vypadalo moje imaginarium.

Velmi zajímavý thriller o jednom z největších politických skandálů dvacátého století. Film ukazuje, jak má vypadat pořádná žurnalistická práce (ne jako když rádobynovináři z Blesku přijdou s odhalením, že si Hanychová nechala zvětšit kozy) a vypráví o odvaze novinářů z dob, kdy se ještě všechny poznámky a získané informace pečlivě zapisovaly do bloku. Postupné odhalování aféry z pohledu obou novinářů, kteří se nebáli špápnout hluboko do hnoje, působí velmi důvěryhodně také díky dobovým televizním záběrům a minimálnímu použití hudby. Dostaví se taky slušná dávka napětí, a to i přestože ve filmu nenajdeme jedinou akční scénu. Já jsem se tedy rozhodně nenudil.

Magický svět v podání Tima Burtona ožívá především díky skvělé loutkové animaci postav, která je plná originálních nápadů, a stejně tak zaujme i výtvarné ztvárnění Země mrtvých. Jednoduchému, ale přesto krásnému romantickému příběhu okořeněnému typickým režisérovým humorem také není co vytknout a já osobně jsem ocenil, že až do poslední chvíle není jasné, pro jakou nevěstu a pro jaký život se Viktor rozhodne. Pěkná hudba a několik zábavných tanečních a pěveckých čísel jsou pak třešničkou na dortu. Opravdu parádní oddychovka.

Neuvěřitelně podmanivá vize budoucnosti v přetechnizovaném světě má v podání Fritze Langa díky své nadčasovosti stále co říct i dnes. Třídní revoluce v Metropolis ožívá v podstatě ze stejných důvodů, na které upozorňoval Marx, ale její budovatelský charakter ve filmu naštěstí nenajdete. Příběh v nezvykle dlouhém snímku je plný zvratů (i když občas trochu průhledných), což se v dnešní době ve filmech vyskytuje jen ojediněle. Po technické stránce rovněž naprosto dokonalé dílo plné nápaditých kulis, vynikajících efektů a střihu. Režisér často po vzoru Eisensteina využívá také davových scén, ze kterých se tají dech i dnes (zejména ve druhé polovině filmu). Snímek je navíc skvěle podbarven hudbou Petera Osborna. Metropolis je právem považován za jeden z milníků kinematografie. Jestli je budoucnost skutečně takováhle, budu muset začít vážně uvažovat o emigraci na Pandoru.

Naprosto strhující film po všech stránkách. Stejně jako hudba The Doors je tenhle snímek plný emocí, je filmem o smrti, o bolesti, o životních cestách, o lásce a taky o dalším z mnoha famózních umělců, kteří se rozhodli za pomocí chlastu a drog pomalu se zprovodit z tohohle světa. Režisér udělal velmi dobře, že se rozhodl vedle Morrisonova života zobrazit také jeho pocity a démony, se kterými bojoval celý život. Režijně se Stone vytáhl zejména v koncertních pasážích. Především část se skladbou The End je naprosto hypnotizující, stejně jako písnička sama. Co se týče Vala Kilmera, už dlouho jsem neviděl tak brilantní herecký výkon a myslím, že tuhle roli už asi nikdy nepřekoná. V pěvěckých pasážích je naprosto dokonalý a vždycky když jsem na chvíli zavřel oči, měl jsem pocit, jako bych neslyšel zpívat herce, ale skutečného Jima. Po dlouhé době konečně zase film, který mě dostal, a to nejen proto, že The Doors patří k mým nejoblíbenějším kapelám. Své si tady určitě najdou i ti, kteří se s jejich tvorbou dosud nesetkali.

Control je oproti většině životopisných či hudebních snímků spíše pocitová záležitost. Život Iana Curtise zužovaného epilepsií a depresemi, který je úzce spjat také s jeho tvorbou a hudbou Joy Division, totiž pochopitelně ovlivňuje i atmosféru filmu, který vás pozvolna dostane svou melancholickou náladou. Tu navíc skvěle dotváří černobílý obraz a všudypřítomný cigaretový kouř. Curtis do svých vystoupení dával všechno, stejně tak ale i Sam Riley při jeho ztvárnění podal famózní výkon a doufejme, že ho v nějaké zajímavé roli v budoucnu ještě uvidíme. Fanoušci rockové hudby 70. let navíc ve filmu najdou odkazy na několik dnes již kultovních interpretů. Pro mě osobně to bylo první setkání s Joy Division a donutilo mě se o jejich tvorbu zajímat blíže, takže určitý účel film vlastně splnil. Curtisův život byl v mnoha ohledech nenaplněný, ale přesto tady tahle postava dokázala za pouhých 23 let zanechat něco velkého, což se většině lidí nepodaří za celý dlouhý život.

S Avatarem jsem přišel o své 3D panictví a musím říct, že to byl pro mě zlomový zážitek (stejně jako když jsem přišel o skutečné panictví, i když tentokrát se to obešlo bez notné dávky alkoholu). Po technické stránce se Cameronova parta přiblížila tomu, čemu se říká dokonalost, tak jako ještě žádní filmaři před ní. Tady je nejlíp vidět, jak velkou cestu urazil film za 115 let své existence. Neskutečná vizuální nádhera, která eskaluje zejména v první polovině filmu, je navíc umocněna krásnou hudbou. Díky ní a díky 3D zážitku jsem měl často chuť být alespoň na chvíli v Jakeově/Avatarově kůži a objevovat ten nádherný svět plný fascinujících možností. Nutno dodat, že oné 3D technologie Cameron nijak výrazně nezneužívá jako ostatní 3D filmy, ale pouze mu slouží jako prostředek k dotvoření vizuálního zážitku. Technická dokonalost se dobře projevuje také na zobrazení domorodců. Kámenem úrazu v počítačových modelech často bývá prázdný pohled postav. Nic takového se ale u Avatara nekoná. Každá počítačová postava má pohled plný života a emocí a díky tomu Navi skutečně ožívají, čímž herci ustupují do pozadí. Jen trochu škoda dabingu, který na některých místech působí lehce úsměvně, byť nechtěně. Na druhou stranu vám umožní naplno si vychutnat vizuální efekty. Velkým kámen úrazu tak u Avatara představuje scénář, a to zejména ve druhé polovině filmu. Čekal jsem, že příběh tady bude hrát až druhou roli, ale nečekal jsem, že mi pokazí skvělý zážitek, který mi do té doby film poskytl. Příběh od začátku do konce tak předvídatelný plný absurdně jednoduchých zvratů, enviromentálního mentorování a nejrůznějších klišé mi prostě neumožňuje, abych vytáhl absolutní hodnocení. Je třeba si uvědomit, že k dobrému filmu nestačí jen brilantní technická stránka. Pokud chce Cameron konkurovat nejlepším filmům všech dob, což je podle zdejšího hodnocení patrné, musí předvést ještě něco navíc. Po technické stránce s velkou pravděpodobností dosud nejlepší film všech dob, po ostatních stránkách má k němu daleko.

Typický rukopis Coenů se spoustou vtipných hlášek, gagů, narážek na všechno možné, perfektně vykreslených postav, nápaditá kamera a skvělá hudba. Ani český dabing tady není uplně špatný, na druhou stranu si neužijete to neustálé fuckování v několika variacích. Pro mě zatím asi nejlepší Coeni, i když k dokonalosti mi pořád něco chybí. A ty drž hubu Donny!