cesmine

Hahaha. Vidím nové anime na Netflixu, bez zjišťování jediné informace si ho pouštím, říkám si, že mi to trochu připomíná Kimi no na wa. Po asi dvaceti minutách filmu si jdu na google přečíst, na co se to vlastně dívám. Lmao. Jako vážně. Dávám si tady jeden velmi ostentativní face palm. Nevím proč, ale nějak jsem vůbec nečekala, že uvidím Makota Shinkaie na Netflixu, jsem ale ráda, protože si myslím, že si opravdu zaslouží dostat se k co nejširšímu publiku, i mezi nemilovníky anime. Musím navíc uznat, že jsem si po tomto zjištění nějak nechtěla připustit, že by se mi to až tak moc mohlo líbit. Hledala jsem ve filmu chyby, říkala jsem si, proč by měl zemětřesení vyvolávat zrovna takový weird worm. A proč by ho měly držet na uzdě zrovna kočky? Ale na všechno jsem si nakonec odpověděla "sakra proč ne". Jo, vzdávám to, jsem basic bitch a líbí se mi film, co cílí na široké publikum. Už se mi dlouho nestalo, abych nad nějakým anime přemýšlela celý zbytek dne, nemohla kvůli němu usnout a hned další ráno si ho pustila znovu, protože se mi po něm vyloženě stýskalo. Dostala jsem chuť všeho nechat a procestovat s prchlivou kočkou Japonsko. A pak jsem si díky Suzume po dlouhé době připomněla oblíbené Your name a zjistila tak, že tento poslední díl Makotovy katastrofální trilogie se mi líbil vlastně ze všech nejvíc. A tak se tady po pár týdnech přemýšlení vracím, abych místo seminárky do školy psala recenzi, a abych změnila svoje hodnocení z 4/5 na 5/5, prostě jenom tak ... abych si přiznala, že asi i přes nějaké ty nedokonalosti se mě to hrozně hezky dotklo ... Asi jsem dala původně čtyři stejně jenom proto, že mě děsilo, jak mě přitahuje židle.

Slušné pokračování po tolika letech, ale minutáž epizod byla opravdu špatný nápad. Snad nikdy jsem tak často nekontrolovala, kolik mi ještě zbývá do konce dílu. Kazehaya měl nějaký ukňouranější dabing než si pamatuju a dějové linky kamarádů hlavního páru byly mnohem zajímavější než natahovaná love story Sawako-not-Sadako s Kazehayou. Osobně bych Chizuru a Ayane věnovala ještě více času. Jsem ale každopádně ráda, že se anime vrátilo a mohla jsem si ho takhle hezky připomenout a dokonce si pustit i několik původních dílů. A pořád je to dobré. :) Moc se mi líbilo, že animace je krásně vyčištěná a detailnější, ale zároveň zůstala dost věrná prvním dvěma sériím. Třetí série ale do výšky svého hypu bohužel podlě mě nedoskočí.

Meh. Meh. Meh. Možná už jsem na shoujo stará, ale na Yubisaki to Renren jsem se hodně těšila a moje těšení si tohle nezasloužilo. Vlastně je možná obdivuhodné, jak se autorovi povedlo napsat mangu bez jediné zápletky a stejně se s ní proslavit. Wtf? Za příběh bez jediného twistu by mu měli vzít maturitu, tvl. Trailer a dokonce i opening alespoň na mojí obrazovce sliboval při nejmenším malé dramátko, ale nepřišlo nic. Cítím se trochu okradeně, protože tam šlo všechno tak stupidně hladce, až jsem začala vyloženě doufat, že se z Itsoumiho vyklube buď totální grázl, co si dobírá hluchou holku, nebo že se anime v posledních třech epizodách zvrhne v ulítlé yaoi mezi Oushim a Itsoumim. No neva. Hlavně, že jsou všichni spoko a každý letmý dotek nějakého hlubšího tématu se hezky zamete pod koberec. Navíc je to celé napsané, jakoby autor v životě neviděl hluchého člověka. Proč na Yuki její matka mluví, když je k ní zády? Yuki neslyší ani s naslouchátky, tak proč je teda nosí? Ich fucking vershtehe nicht. Mám trochu pocit, že jsou autoři buď hrozně mladí, nebo si myslí, že cílovka romantických mang a anime nemá ani půlku mozku. Jako všichni dohromady. Srovnání s Koe no Katachi nemá ani smysl. Jsem tak otrávená, že se sama divím, kde jsem vzala dvě hvězdy, ale nebylo to celé úplně tristní, i guess. Líbilo se mi, že jsou postavy dospělé a studují na univerzitě, Itsoumi byl extrovertní sympaťák a bylo hrozně kjut, jak se pořád ujišťoval, jestli Yuki chce nebo nechce dělat literally cokoliv. Ale to je bohužel víceméně vše.