giblma

Neohrožení mužové na koních, pomsta jakožto hlavní posouvač děje, decentní narušení jasné polarity dobra a zla, rafinované násilí, milostná zápletka s právem první noci, které ale náleží někomu jinému než mladému hrdinovi. Kamera se okázale kochá krásou hornatých And, hrdiny snímá tu spomaleně a tuhle z podhledu, zrovna jako v klasických westernech, tradici jejichž subžánru gaucho tvůrci oficiálně vzdávají hold. Stylité, nepolopatická pointa, proč Abbalay neslézá z koně a hlavně jeho prostřední psychadelicko-teologicko-filozoficko-metafyzické blouznění mě zkrátka okouzlilo! Cinema Mundi 2012)

Výprava za peklem Eldoráda je lemována fanatismem a krutostí. Ani dechberoucí nádhera And nepustí jen tak někoho do krajiny, kde Bůh své dílo ještě nedokončil. Dobyvatelé musí zaplatit tvrdou daň. S bezmocí nebo s apatičností sledovat některé z nich blízko, ale přesto daleko umírat. Plynout bezbožnou divočinou, uvězněni mezi přeludy a skutečností, pomalu hynout hladem s hojností na dosah ruky, uchlácholení šílenstvím a lačnou tohou po bohatství a moci.

S nadsázkou se beroucí popcorn se super mizanscénou. Chtěl někdo od Burtona víc?

Oscilace vizuálna, nápadů, naivity, nostalgie a kýče. Nedokážu říct, jestli se mi to líbí nebo mě to sere. Tak sere.

Byli první. První, kdo na plátně rozřízli oko, nechali z dlaní vylézat mravence, nechali muže táhnout klavír s mršinami. Ale tyto notoricky známé scény jsou vykoupeny minutami absolutní nudné vaty.

Ach, ten kalkul! Už jenom název Andělé slunce je synonymem patosu. Divákovi přímo říká, že uvidí něco o mladých nezkažených dívkách a bude krásně rozesmutnělý z krutosti světa. Je to přesně tak a nezbývá než sledovat jeden vyhrocený "oh" moment za druhým, v jehož podtextu se neskrývá víc, než co by mohla průměrně inteligentní sextánka nadhodit v čajovně někde mezi debatou o hladovějících afrických dětech a vegetariánství. Problémem snímku je to, že samotné téma a prostředí jsou zdánlivě dostatečně nosné, ale jednoznačnost postav film sráží hluboko do midkultu. Když už snímek implicitně pokládá otázku: "Jak je možné, že se něco takového děje?", tak chci vidět , jak hlavní hrdinka prostředím obhroubne a přizpůsobí se. Hlavně ale chci prostřednictvím jednotlivých hrdinů vidět alegorii váhavé společnost, která si sama před sebou své uvědomnělé selhání omlouvá. Ono totiž polopaticky nevyřčené a neukázané má mnohem větší efekt a tah na bránu.

Ať už díky prostředí středověku nebo otázky hledání boha a smyslu bytí Andrej evokuje Vláčilovu Marketu Lazarovou nebo ještě spíše Bergmanovu Sedmou Pečeť. Hlavní hrdina se proti krutosti okolí také obrňuje vlastním přetransformováním víry. Vyslovuje slib mlčení a přestává dělat to, co bylo dříve jeho posláním a co uměl nejlépe – nechat skrze své dílo k ostatním lidem promlouvat boha. V kontrastu s Rublevovým zahozeným talentem a schopnostmi je mladý zvonař se zbrklou touhou tvořit a také po sobě zanechávat hodnoty.

Krásná kamera, artově pojatá stopáž, dobré výkony. Jen té romantiky je na cynika jako jsem já příliš.

Syntéza všeho, co na Allenově tvorbě tolik miluju. Civilní zachycení mezilických vztahů obalené v humoru. Ať už se jedná o neurotismus hlavního páru, o návraty do minulosti, konverzaci s divákem nebo náhodným kolemjdoucím.

Potěšila výtvarná stylizace, oživlé titulky (ty mě obzvlášť bavily), odkazy na profláklá díla němé éry. Snovost, pohádkovost a laskavost mi evokovala atmosféru Amélie z Monmartu. A bohužel stejně tak trošku iritovala a místy nudila.