Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Akční
  • Horor

Recenze (5 721)

plakát

Měsíc Jupitera (2017) 

Nezbývá mi, než přiznat, že jsem se v tomhle filmu trochu ztratil. Vzhledem k tomu, že patřím k těm zakomplexovaným hajzlům, jimž nevoní všechen ten úžasný pokrok, který do Evropy přinášejí věřící s mozoly na čelech, byl mi hlavní hrdina ne zrovna sympatický, a kromě toho jsem nestihl pochopit, o co vlastně šlo a co mi chtěli tvůrci sdělit. Všechny tři kousky jdou za místy až úžasným vizuálem, ale po obsahové stránce mě film minul, navíc pořád ještě přemýšlím nad tím, jak to vlastně mělo fungovat s tou rotací bytové jednotky...

plakát

Mandarinky (2013) 

Tento film mi byl doporučen, a protože zdroji důvěřuji, nic jsem si dopředu nezjišťoval, a teď jsem tomu rád. Příběh vychází z válečného konfliktu, ten je tady ale přítomen spíše okrajově, hlavně jde o to, že na pozadí nesmyslného ozbrojeného střetu dojde na setkání s Člověkem. Chvílemi mi celá záležitost připomínala snímek Kukuška z roku 2002, jen v ní chyběl sex (díkybohu!) a bylo v ní méně humoru (nechyběl ale úplně). Výborný film poukazující na nesmyslnost války i na to, že si lze za všech okolností zachovat svou lidskost a důstojnost, jen se musí chtít.

plakát

Bouře duší (2019) 

Zjišťuji, že se v Pobaltí točí výborné válečné filmy, kterým k dokonalosti chybí jen rozmáchlý rozpočet. Nejdříve mě potěšili Estonci svým pohledem na druhou světovou válku, dnes u mě zabodovali Lotyši s tou první, jež měla být i válkou poslední... Mělo jít zřejmě o takovou ponurou oslavu hrdinství lotyšských vojáků, pro mě to byl každopádně film o postupné ztrátě všech iluzí, který se fakt povedl.

plakát

El robo del siglo (2020) 

Původně jsem chtěl napsat, že mě Argentinci příjemně překvapili, ale vzhledem k tomu, jak spokojený jsem se španělskou filmografií a jak jsou si oba národy mentálně blízké, to vlastně až takové překvapení nebylo. Film se každopádně velmi vydařil a v heist snímcích patří k tomu nejlepšímu. Alespoň pro mě. Velmi dobře jsem se bavil, a přestože zloděje (tím spíše lupiče) nemám rád, tahle parta si mou náklonnost získala.

plakát

Jako v bavlnce (2020) 

Úvodní monolog dokonale probudil mé cynické já, takže jsem se těšil na snímek přímo pro mě. A zpočátku to tak i vypadalo. Tvůrci ale zřejmě přecenili své schopnosti, protože mi s postupem času přestávaly některé záležitosti dávat smysl, logika pak začala být vyloženě na obtíž a závěr vyzníval už přímo zoufale. U Disneyho se sice nad lží a nenávistí vítězí jinými prostředky, ale náběh tady byl... I přes všechny výhrady ponechávám mírně nadprůměrné hodnocení za velice vydařenou první půli.

plakát

Phoenix, Oregon (2019) 

Existují filmy bez akce, u kterých se v duchu tiše modlím (ač zapřísáhlý ateista) za náhlou a zcela bezdůvodnou přestřelku, jen abych měl pocit, že jsem pod vlivem nudného scénáře už nezemřel, a pak jsou tu snímky bez akce, u nichž se dokážu skvěle bavit, protože má děj hlavu i patu a příběh na mě působí tak, jakoby ho napsal sám život. Phoenix, Oregon patří jednoznačně do druhé skupiny a já jsem byl skutečně ohromen tím, že i Usáci ještě umí pracovat bez toho, že bych při sledování filmu musel kýblovat patos. Za takové překvapení jim tu čtyřku ještě opluskuji. 4*+

plakát

Místnost sebevrahů. Hater (2020) 

Polští tvůrci mi zprostředkovali mrazivý pohled na existenci bezskrupulózního a bezpáteřního zmrda (omlouvám se za svou klačtinu, ale nemohl jsem jinak), přičemž mi způsobili mocný divácký zážitek. Hlavní zmetek (ne, hrdina jsem fakt napsat nemohl) je figurou přímo heydrichoidní, protože se taky soustředí jen na osobní prospěch, aniž by se pozastavil nad použitými prostředky nebo nad osudem lidí, které využívá ke svým cílům. Poláci tady odvedli kus poctivé práce, ale my budeme jistě kontrovat nějakou "skvělou" komedií, abychom ukázali, že na to taky máme. Mně to fakt hlava nebere, Polsko mám tady kousek za lesem, a přitom se tam točí Filmy, zatímco u nás se ve většině případů jen točí...

plakát

Lajko - Cikán ve vesmíru (2018) 

S maďarskou filmovou tvorbou mám povětšinou velmi dobrou zkušenost a nezklamal mě ani maďarský vesmírný program. Sice se tady pohybuje pouze v modrých číslech, já si ale nemůžu stěžovat; často je mi vyčítáno, že mám smysl až pro příliš černý humor, takže když výsledek jednoho z prvních Lajkových dětských pokusů zarazil i mě, musel jsem to ocenit. Nápad byl skvělý, provedení sice místy pokulhávalo, ale ve výsledku jsem byl velmi spokojen, protože jsem se skvěle bavil. 4*+

plakát

Corpus Christi (2019) 

Po čase opět musím hodnotit pěti kousky polský film s náboženskou tématikou. Kler byl sice na podstatně vážnější téma, ale tento snímek ho výborně doplňuje a ukazuje v pravém světle ne flanďáky, ale jejich stádečko, které se dokonale řídí křesťanským učením, pokud jde o starozákonní tresty, ale horší už je to s břevny v očích a s milováním bližního svého. Řekl bych, že šlo o poučný film, jenže nás, kdož víme, už poučit nemohl, a ti, pro něž by měl být určen především, jsou prakticky nepoučitelní.

plakát

Děvjataja (2019) 

Tak trochu jiný ruský film. Do hlavního temného tématu se tvůrci snímku pokusili (a za mě vcelku úspěšně) prostřednictvím vypravěče vnést i nějaké ty humory. Nedívalo se mi na tuhle záležitost vůbec špatně a rád bych jí ještě jednu hvězdičku přidal, ale nedalo se. Měl jsem totiž pocit, že se scénárista ve vší té mystice místy ztrácel, vyšetřování série vražd pak vyznívalo krajně nepravděpodobně (chvílemi až blbě), a to byla docela škoda, protože se tu dalo dosáhnout mnohem lepšího výsledku.

Reklama

Reklama