Necrotongue

Korejští tvůrci nasadili stálý kurz, který zřejmě nebudou měnit, a za mě je to dobře. Divák sice už předem ví, že se bude děj příští epizody odvíjet podle vzoru- vyšetřování (patřičně vytuněno dramatem a napětím) se zběsilou akcí v závěru. No, a mně to vlastně vyhovuje, velmi dobře se bavím a náladu mi kazí jen ty strašlivě odfláknuté automobilové sledovačky nárazník na nárazník. / Poučení: I korejský policista může žvýkat jako kanadský trenér.

Lehce zafouká, mírně zaprší a šestnáct hodin bez internetu. Už jsem myslel, že dneska nic nenapíšu... / Seriál má své klady, má i mnohé zápory, hlavně však zůstává nadále zábavnou záležitostí. Pátá epizoda ve mně ovšem vzbudila řadu negativních emocí, když zapojila do děje etnikum, s nímž mám vážný a neodstranitelný problém. Zjevně trpím něčím, co by se dalo nejspíš nazvat selektivním rasismem, protože když vedle sebe postavíte zástupce obou našich nejpočetnějších asijských minorit, mám k Vietnamcům velmi pěkný vztah, který se leckdy dostává až za hranici obdivu (tu a tam se ale i v jejich jablku objeví červ), zatímco rádžastánské přišelce vnímám jednoznačně negativně na základě opakovaných, osobních zkušeností (několik dosud zdravých kousků jablka není pro množství červů příliš vidět). Z tohoto důvodu mě tvůrci sice pobavili ale tak úplně nepotěšili. / Poučení: Umět číst a psát není tak důležité, pokud si osvojíš počty, máš v malíčku zákony a znáš slovo dyškrymynácyja.

Každá další epizoda je ve své podstatě stále větší kravinou, mezi postavami se vyskytuje opravdu nadměrné množství naprostých idiotů, ale kdybych tvrdil, že jsem se u toho panoptika dobře nebavil, lhal bych, až bych tisknul. V podstatě šlo jen o další odbočku v rámci zdržovací taktiky, ale mohl jsem se vcelku slušně zasmát a zjistit, že anglická šlechta sbírá téměř cokoli (stejně jako mnozí jiní "zvláštní" lidé bez titulů). / Poučení: Němečtí ovčáci v sobě mnohdy skrývají řádného gurmána.

Třetí epizoda byla dlouhou dobu jiná než předchozí díl, dokonce jsem jsem se chystal psát o celkové změně atmosféry a o znatelném úbytku akce. Já bloud! Ostře jsem Korejce podcenil, protože jsem si po divokém závěru musel před zrcadlem zkontrolovat, jestli mi na obličeji nezůstaly nějaké krvavé cákance. Ta změna atmosféry každopádně platí, policejní vyšetřování, akce a různé sledovačky (třebaže byly v některých případech notně naivní) mě bavily stejně dobře jako předchozí pobyt v tréninkovém centru gangu. / Poučení: Děláš do zločinu? Zmetky vždy utrácej, druhé šance jsou nebezpečné.

Tak jo, oficiálně mám právě rozjeté dva seriály, v nichž mám zřejmě fandit obchodníkům s drogami et consortes. Pravdou je, že s tím mám celkem problém, takže v prostředí, kde si mohu vybrat mezi mafií a křivými poldy, zůstávám na svém neutrálním území a užívám si solidní, akční podívanou, kterou se tady podařilo korejským tvůrcům vytvořit. Zatím se dobře bavím, jednoznačným bonusem je pro mě absence politické korektnosti, takže nemám důvod k tomu, abych šel pod čtyři pěticípé. / Poučení: Porcelánové urny mají své výhody.

Tak jsem se zas po čase vydal divácky na Korejský poloostrov a po pilotní epizodě jsem, pro mě poněkud netypicky, vysypal čtyři pěticípé, protože tahle záležitost měla rozhodně spád a dokázala mě po celou dobu bavit. Hlavní hrdinka na mě působila odhodlaně a houževnatě, zároveň však byla chvílemi až překvapivě....naivní, což ji v mých očích tak trochu sráželo. Doufám, že se seriál ponese nadále v podobném duchu, to, co jsem zatím viděl, mi vyhovovalo. / Poučení: Pokud si dívka / žena dokáže v průběhu náročného fyzického cvičení nenuceně upravit účes, nebral bych ji na lehkou váhu.

Třetí epizodu jsem ohodnotil čtyřmi pěticípými, protože jsem se u ní nemálo bavil, na druhou stranu musím zmínit, že šlo o díl z větší části zbytečný, který na mě působil jako vata. No jo, jenže to bylo vatění krajně zábavné, jak jsem už napsal výše. Ve chvíli, kdy jsem zjistil, kdo bude řídit bílou dodávku, mě napadlo, že by tento člověk nebyl mou první ani druhou nebo třetí volbou, ale za tu srandu to stálo. / Poučení: Když už se nedá organizovaný zločin vymýtit, měli by ho alespoň řídit profesionálové.

Proti úvodní epizodě šlo o výrazně lepší díl, který táhla kupředu větší míra násilí a následné odklízení jeho následků. Vzhledem k tomu, že si mohu vybrat, zda svou náklonností poctím pěstitele marihuany, distributory kokainu nebo lidi přes metamfetamin, zůstávám nadále nestranným divákem, kterému je v podstatě jedno, kdo skončí v kufru auta příště. / Poučení: Pokud se někde objeví Antón Castillo, půjde o Viviro, to je už předem jasné.

No, co si budeme povídat, byla to hrozná hovadina. Byla to pro mě ale hovadina velmi zábavná, což mě nesmírně překvapilo, protože jsem si od japonské komiksárny mnoho nesliboval. Jak už jsem psal v komentáři / recenzi k jedné z epizod, svět japonských jókai mě bavil mnohem víc, než už poněkud vytěžený životní prostor křesťanských pekelníků, bylo to hravé, vtipné a velice akční, na druhou stranu šlo zároveň o záležitost předvídatelnou, která obsahovala všemožné asijské, filmařské neřesti, ale já jsem si ji vcelku užil. / Poučení: Smrtí to někdy nekončí.

Ale jo, mně se finále vlastně docela líbilo. Samotného mě to překvapuje, protože na mě japonští tvůrci vybalili i svou tradiční hru na city, já jsem jí ale za využití maxima své duchovní síly odolal a vychutnal jsem si boj v aréně, který mi opakovaně evokoval známé pořekadlo o házení hrachu na stěnu. Zároveň jsem si všiml, že mají v Japonsku jaksi slabší beton. To se pak nedivím, že Fukušima nevydržela. / Poučení: A pak, že hlavou zeď neprorazíš...