Necrotongue

Od dílu, jež se z velké části věnoval spíše rodinným záležitostem, které zahrnovaly i prudně drzého fracka, jemuž bych nejradši podstrčil místo toaletního papíru škumpu nebo kopřivu, bych za běžných okolností těžko očekával jakoukoli zábavu, tady na mě ale celek překvapivě dobře fungoval, proto jsem hodnotil pěti kousky.

Osmá epizoda sice nebyla tak akční jako předchozí díl, přesto jsem se u ní hodně dobře bavil. Chaseův seminář mi připomněl jeden dávný zážitek, kdy jsem měl možnost sledovat podobné manipulování lidského stáda na akci jedné nejmenované firmy (no dobře, byla to Amway) a zaujal mě i vznik nového dynamického dua.

I tentokrát jsem si dokázal epizodu v pohodě užít, protože mě tvůrci nezahlcovali zbytečnými hovory o ničem, ale nabídli mi hodně zajímavý děj, ve kterém mě bavily obě hlavní dějové linie, jak ta Dexterova samostatná, tak i nový hlavní případ oddělení vražd.

To by jeden neřekl, kolik humorných momentů ho čeká u vcelku brutální dvojnásobné vraždy. Předchozí díl byl celkem o ničem, ale u šesté epizody jsem se velmi dobře bavil, měla kvalitní atmosféru, solidní dávku napětí i humoru a velice dobré tempo.

Pátá epizoda nebyla tak přesvědčivá jako oba předchozí díly, neustálé rýpání se ve vztahu mezi Angelem Batistou a Marií LaGuertou mě fakt nebaví i Dexterovo počínání se omezilo hlavně na zacyklené rozhovory s Lumen, takže jsem se vlastně neměl u čeho bavit a výsledek tomu odpovídá.

Po chabém začátku se pátá sezóna ubírá správným směrem. Dexterův život je ještě hektičtější než kdykoliv předtím, bavilo mě sledovat jeho tanečky mezi prací, synem a koníčkem, ale ani na oddělení vražd mi nehrozila žádná nuda, takže jsem nad výslednou známkou nemusel váhat.

No, měl jsem na vybranou. Mohl jsem snížit hodnocení první epizody a třetí dát čtyři hvězdičky, nebo ponechat tři kousky prvnímu dílu a tady hodnotit za pět. Rozhodl jsem se pro druhou možnost, protože jsem se velice dobře bavil a závěr byl velice vydařený.

Přestože se Astor ze všech sil snažila nahradit svou matku v mém žebříčku nejotravnějších jedinců, byl jsem s epizodou vcelku spokojen. Děj zase trochu ožil, Dexter si konečně našel nějaké odreagování a i na okrsku se zase začalo pracovat, takže jsem se měl na co dívat.

První epizodě páté sezóny jsem víc jak tři hvězdičky udělit prostě nemohl. Dívám se na seriál o sériovém vrahovi, který kromě občasných výbuchů vzteku postrádá emoce, a najednou je tu díl, u něhož mám pocit, že jsem Dexter. Všichni vzdychají nad Ritiným krutým osudem (hlavního antihrdinu nevyjímaje), zatímco mě flashbacky zčásti nudily a zčásti otravovaly. Jediným opravdovým pozitivem byla změna dabingu, kdyby přišla dřív, možná by mi Rituš nelezla tolik na nervy.

Ze všech čtyř sérií mě právě tato bavila nejvíc, důvodem byla určitě postava Arthura Mitchella, John Lithgow zase jednou naplno rozjel svůj talent skvěle zahrát vážně psychicky narušené individuum. Zaujaly mě ale i Debřiny exkurze do rodinné minulosti a Dexterův pokračující vnitřní boj, na druhou stranu mě dost otravovaly peripetie kolem vztahů na pracovišti, situaci ale naprosto zachránila jedna dobře mířená smrt, to byla úleva...