Necrotongue

Za mě šlo o zatím nejlepší díl. Jak říkával lord Vetinari: "Když už nelze ve městě vymýtit zločin, ať je aspoň organizovaný." Já mám k organizovanému zločinu zvláštní vztah; zločin nepodporuji, ať je jakýkoliv, ale filmy a seriály z prostředí zločinu organizovaného sleduji převelice rád. Divné, ale každopádně je jasné, proč mě děj jedenadvacáté epizody tak bavil. / Poučení: Kryj si záda.

Z filmu jsem si pamatoval už jen drobné útržky či střípky, takže jsem šel do dnešní reprízy s téměř čistým štítem. Britští filmaři mi představili záležitost, v níž mi nabídli pohled na rozklad křehké lidské psychiky odstartovaný tragickou událostí. Jen nemůžu přijít na to, jestli mé myšlení funguje tak odlišně, nebo se postavy tohoto snímku chovaly místy opravdu tak nelogicky. Takový jsem měl totiž z filmu pocit, protože bych některé situace řešil naprosto jinak, a verze, která mi byla předložena, mi často přišla přinejmenším zvláštní. Snímku jednoznačně prospěl výkon Daniela Craiga; celá tato záležitost vlastně stála právě na něm, a i když nejsem zrovna jeho fanoušek, uznávám, že tady odvedl pořádný kus práce. K tomu, abych mohl hodnotit vyšším počtem hvězdiček, bych ale potřeboval příběhu více věřit, a s tím jsem měl trochu problém. / Poučení: Buď ve střehu, svět je plný zvrácených zmetků (kteří za to vlastně nemůžou).

Jo, jo, žádné překvapení, opět plná palba. Předchozí díl zakončili tvůrci ztvárněním průšvihu takového rozsahu, že jim jeho zahlazování vystačilo na celou sedmou epizodu. V jiných projektech by se něco takového mohlo klidně zvrhnout v prachsprosté vatění, ale tady nic takového nehrozilo. Jako vždycky jsem nespouštěl oči z obrazovky, hltal jsem všechny dialogy a skvěle jsem se bavil. To už je v relativně krátké době druhý seriál, v němž mi vlastně vůbec nevadí, že si jeho tvůrci tu a tam poupravili skutečnost k obrazu svému a že na ně nabalili nějaký ten fiktivní děj a postavy. Tím prvním byly Devadesátky (seriál) (2022). Je vidět, že když se dá dohromady tlupa lidí, které o něco jde, může na svou stranu dostat i takového škarohlída jako jsem já. No, myslím, že to je pravým posláním filmařiny- přesvědčit i ty, kteří bývají často zklamáváni. / Poučení: Mocní si často neuvědomují, jak vratká je jejich pozice.

Jak se díl výborně rozjel, tak ho tvůrci v jeho závěru zařízli. Dvacátá epizoda měla díky aprílovým žertíkům slušný potenciál, a přestože se rychle ukázalo, že žádné žertíky vlastně nebudou, dvojka drsných vyšetřovatelek Edison / Bennett mě mocně bavila, Abed byl taky ve formě a já jsem už, už uvažoval o čtyřech hvězdičkách, ale závěrečné slzavé údolí mě úplně znechutilo. / Poučení: Před použitím kasru si zkontroluj vítr a po použití couvej.

A třetí za sebou. Třikrát mi tvůrci nabídli prakticky totožný mix toho, co mě nebaví, a toho, u čeho jsem se mohl zasmát. Takže jsem si devatenáctou epizodu sice neužíval s bezbřehým nadšením, ale necítil jsem ani zklamání, a to považuji za velmi důležité. Hrnčířský kurz pro mě nebyl tím pravým ořechovým (kromě Annie), ale plachtění na parkovišti mě dostalo. / Poučení: "Člen posádky, součást lodi." Pokud jste to nepoznali, jde o citát.

Tento díl byl pro mě podobný jako ten minulý. Ani osmnáctá epizoda pro mě nebyla čirou, ničím nezkalenou radostí, protože si myslím, že tvůrci stále šetří s humorem jako Skot při placení. Zároveň nešlo o žádný průs...průšvih, protože jsem se při nejedné příležitosti docela dobře bavil. Bylo by fajn, kdyby se scénárista vykašlal na občasné moralizování a místo toho šel naplno do humoru. / Poučení: Velmi, velmi dobře si rozmysli, jestli stiskneš G13.

Svého času jsem snímek očtyřkoval, protože se mi kromě nevtíravého humoru líbila i jeho laskavost. Jenže od té doby uběhl nějaký čas, změnil jsem se, a tak jsem se na dnešní reprízu díval jiným pohledem i optikou. A došlo mi, že tady (na rozdíl od jiných záležitostí) nešlo o laskavost přirozenou, která by prostupovala celým filmem a dodávala mu nezaměnitelnou atmosféru; byl to jen kalkul tvůrců, jímž chtěli zapůsobit na diváka, ale na mě už dnes nefungoval. Netvrdím, že šlo o špatný snímek, chci tím jen říct, že pro mě nebyl snímkem výjimečným. Šlo o běžnou komedii, která mě ničím neurazila, v rámci svých možností mě bavila, ale to, co mi před lety připadalo lidské a laskavé, se mi dnes jeví jako vypočítavé a zaměřené na naivitu diváků. No jo, neurazilo, nenadchlo. / Poučení: Jsou zkušenosti, které se už dnes nedají získat.

Já vím, je to nuda, když hodnotím takto stereotypně, ale nějak si nemůžu pomoct. I pátá epizoda byla skvěle napsaná, zrežírovaná i zahraná, a když mě něco dokáže bavit až takovým způsobem, nehodlám na tom hledat hnidy. Tvůrci seriálu nezapomínají ani na jednu dějovou linii a hladce je udržují v běhu, přičemž se ani jedna z nich nestala nezajímavou, nebo nevedla do slepé uličky, takže ať už se zrovna děj věnuje kterékoliv z nich, jsem spokojený. Hmmm, tohle se mi v poslední době tak často nestává. Musím se znovu vrátit k Giovanni Ribisimu; ten byl totiž pro roli Josepha Colomba perfektní volbou a chvílemi mě z něho úplně mrazí. / Poučení: Buď připraven na všechny okolnosti.

Po valentýnském propadáku přišlo přece jen zlepšení; sedmnáctá epizoda sice nepatřila k tomu nejlepšímu, co mi zatím tvůrci seriálu předvedli, ale kdybych předstíral, že jsem se nebavil, hanebně bych lhal, protože jsem se mohl zasmát u kulečníkového souboje, kde byly tága i koule v permanenci, a pobavil mě i Abedův vztah ke vztahům. / Poučení: Jdi do toho srdcem!

Tento díl byl pro mě zklamáním. Už jsem při různých příležitostech psal o tom, že od svátečních dílů sitcomů očekávám nadstandard, a tvůrci v tomto ohledu v šestnácté epizodě selhali. Na Valentýna byl děj fakt chabý, tady se přece dalo parádně humorovat, a místo toho přišel jakýsi vztahový šmodrchanec a opravdu divná travesti show. / Poučení: Když se jdeš zmrtvit, neber si telefon.