Florfila

Dala bych i pět hvězd. Super tempo, super nápad a ani na chvíli jsem se nenudila... Ta jedna hvězda chybí jen díky Kutcherovi. Já toho herce jednoduše nemám ráda. Má natolik specifické herecké vyjadřování, že jsem si mnohokrát za film vzpomněla na jeho přitroublé komedie, což mi neodpustitelně narušovalo celkové vnímání snímku.

Na některých komentářích bych si dala ráda záležet. A tak čekám, až se mi utřídí myšlenky a dostanu tu správnou múzu, která by byla schopna vystihnout dokonalost filmu tak, jak to cítím a tak, jak by si to zasloužil. Většinou je však obdiv tak velký, že se to nepovede. Tohle je ten případ. Komorní, skrytý snímek, který je nutno vidět. Má nádhernou hořkosladkou atmosféru. Je protkán opojnými kamerovými zážitky (cesta Bobbyho Longa z baru po NO) a ještě opojnějším soundtrackem. Tenhle jižanský rock dokáže filmu dodat tak neskutečnou atmosféru... Pro mě je snímek ztělesněním oduševnělé dokonalosti. Mám velkou slabost pro ztracené existence a tady je mi servírována neskutečně poeticky, tak jak to má být. Podle mě je tohle také nejlepší Travoltova role. Je skvělý, role byla psána pro něj. Jeho ironická zkrachovalost, jakoby mu byla vlastní. A mladičká Johansson, hledající sebe sama, no prostě nádhera. Jednoduše miluji tenhle film a jeho jižanskou poetickou atmosféru.

Před úsvitem bylo podstatně lepší. Před soumrakem ale také příliš nezaostává, i když na můj vkus se ze Celin opravdu stala zuřivá maniodepresivní aktivistka (jak ji Jesse označil). Kdežto Jesse je pořád ten naivní kluk, což mi bylo velice sympatické. A ta poslední věta, že letadlo určitě nestihne, to bylo to nejlepší z celého filmu. A i když zde bylo spoustu dialogů, a snaha o zachování linie z Před úsvitem, už to nemělo takový spád. Spíš mi přišlo, že plácají páté přes deváté, hlavně tedy Celine. Ale i tak se těším na další díl - Před půlnocí.

Žaludek se svírá, oko se odvrací, uši přestávají poslouchat. Skvěle vyšperkovaný horor s výbornou vizualizací, mrazivý až do kosti. Takhle to má vypadat. Nevím, zda jsem někdy dříve viděla něco tomu alespoň vzáleně podobného. Žaludek dělá kotouly o stošest.

Nee, nedokázala jsem s hrdiny soucítit. Byli mi vzdálení a vůbec jsem nebyla schopná se na ně napojit. Proto mě velice fascinuje tak vysoké hodnocení. Mě to připadalo jako citové vydírání a zbytečně moc velké tlačení na pilu.

Čekala jsem od toho podstatně více. Námět je totiž přesně podle mého gusta. Ale Cunningham tomu zapomněl dát duši. Ano, duše tomu chyběla. Jediná oduševnělost se skrývala v hereckém podání Colina Farrella, opravdu vynikající výkon. Ale bohužel to sám neutáhl. Škoda...

Ještě nyní mi při vzpomínce na tu emocionální másáž běhá mráz po zádech. Pláču jak malá holka... Romantika a krutost osudu... Jakoby všechno bylo zahaleno do závoje lásky a citu... A moment to remember je prostý, silný, něžný, krutý a krásný příběh lásky... Je to příběh, který vás pohltí a vaše srdce rozdrtí celou svou silou... Ty nejkrásnější chvíle v životě netrvají věčně. Osud nám ukazuje neskutečnou krásu čehokoliv - v tomto případě krásu bezmezné lásky, jen proto, aby nám ji mohl zase vzít... Nevím, co dalšího bych k tomu mohla ještě říci a tak si půjdu jen sednout zpět na pohovku a vymačkám ze sebe slzy, které ještě zbyly, ale patří tomuto Nezapomenutelnému okamžiku...

I když tenhle seriál řadím mezi mé oblíbené, bohužel moje názory jsou rozporuplné, podle toho co se tam zrovna odehrává. Často mě nebaví kriminální složka. Pak to dopadá tak, že nevím, zda se koukám na kriminálku, na komedii, nebo na co vlastně. Ale právě kvůli komediální složce tohle dílko zbožňuji. Paničky z předměstí jsou fakt úžasný. Krásně upravený, za každých okolností. Gabby je jednoduše k sežrání. Každá má své problémy, věčné nahánění mužských, typická ženská rivalita. Krásná jízda.

Zajímavě rozdílné vnímání režiséra a diváka. Zatímco Ki-duk Kim opravuje věci v "zapůjčených" bytech jako metaforu nápravy lidské duše, já jsem, jako divák, vnímala nápravu jako dík za ono "zapůjčení" prostoru. Fascinující kontrast a otazník režiséra, jak bude film na západního diváka působit a stejné pocity má i divák - jak má na něj film působit. Pro mě to je naprosto dokonalá relaxační a krásná melodie, s opojnou vizualizací. 3 iron se mi nikdy neomrzí, již jsem ho viděla nesčetněkrát a mohla bych kdykoliv znovu. Ty náznaky a příběhy bez dialogů, které řeknou vše jen obrazem mě dokonale baví... Snímek vnímám jako opojný, který unese duši hluboko do sebe sama a ven. __komentář: Působivá snaha Ki-duk Kima vyjádřit své pocity a vysvětlit západnímu divákovi "co tím chtěl básník říci". __abstraktní stránka filmu si fascinujícím způsobem pohrává s realitou. Není ona jen přelud, není on jen přelud? Taková zoufalá touha jednoho, nebo druhého o záchranu sama sebe.... Krása!!!!

Určitě se jedná o snímek, který stojí zato vidět. Amíci se taky jednou vytáhli. Nicméně na můj vkus to postrádalo duši. Bylo to chladné a s aktéry jsem nebyla schopná nijak soucítit. Právě naopak. Nevím, co přesně tím chtěl "básník říci", ale sympatii jsem rozhodně necítila. Postavy, tak sobecké a pokrytecké, mi doslova pily krev. A do toho ten pocit, že se mě tvůrce snaží donutit, abych s nimi sympatizovala, nebo je chápala. Samozřejmě, jednalo se o 85., kdy každá odchylka od proudu byla trestána vyhoštěním z pokrytecké společnosti. Forma podání mi taky nebyla zrovna nejpříjemnější. Až příliš fantasmagorijní. Vytříbené dialogy a monology byly občas unikátní, ale občas příliš zdlouhavé a příliš o ničem. Na druhou stranu jsem ochotná pochválit celkový dojem z provedení a herecké výkony. Ty byly brilantní. Obzvláště Jeffry Wright - jehož postava mi byla ze všech nejsympatičtější, Al Pacino, Streepka, Emma Thompson - ale to není žádné překvapení. Ale koho jsem se nemohla nabažit byla Parkerová v podání Harper - opravdová lahoda.