Florfila

Co to bylo? Nepochopila jsem vůbec nic. Proč se účastníci zájezdu chovali tak vyšinutě? Absurdní hudba, absurdní chování postav a ještě absurdnější pavouk... Ble, ble, ble...

Dívalo se na to pěkně. A soundtrack byl vyloženě libovej. Dějově jsem to moc nevnímala. Nebylo nic převratného, ale sci-fi ucházející. Už dlouho jsem neviděla nějaké dobré sci-fi. Asi už se žádné netočí. A nevím proč, při každém záběru jsem viděla Toma Cruize jak sedí v křesle na kosmetice... Ale to je vedlejší.

Upřímně říkám, že jsem se nudila. Obvykle mě tyhle filmy dost baví, ale tady to šlo všechno tak nějak kolem a kolem, až s vražedným odstupem a nezanechalo to ve mě prakticky nic...

Já si nemůžu pomoci, ale tenhle druh tzv. fantasmagorie mi moc nejde pod kůži. Ze začátku se mi to líbilo, protože ta fantazie byla jednoduše neuvěřitelná. Ale jak film ubíhal, začalo toho na mě být moc. Velice silně mi to připomnělo Nauku o snech. Tam jsem taky byla ze začátku nadšená a postupně jsem měla palčivou chuť útěku. Přes to všechno nejde jinak, než ocenit tu neuvěřitelnou fantazii a provedení. Spojení všeho nemožného a to veškeré neskutečno uvedeno do pohybu.

Absolutně mimo můj obvyklý žánr, ale stálo to za to. "Árný" byl směšný jako vždycky, ale Sylvester velice příjemně překvapil... Nenucený a přirozený herecký výkon. Žánrově jsem byla v poslední půl hodině docela zmatená... Konec akčního snímku začal být až nápadně komický. Ale za ten úsměv na kameru, který mi málem utrhl bránici stál sakra za to!!! Smála jsem se fakt hodně a proto ta hvězda navíc...

Plná palba bez rozmyslu... Od začátku do konce jsem hltala každou minutu. Neuvěřitelně mě fascinovalo netradiční obsazení, čímž Oplev zbořil veškerá klišé daného žánru. Tím se z obyčejného kriminálního drama stala fascinující podívaná, která působila jak vychlazená dvanáctka v létě. A ještě lepší bylo sledovat zúčastněné jak se s tím poperou... A prali se na výbornou. Pochopitelně jistých klišé se snímek nevyvaroval, míněno debaty o vraždách prokládané dózičkami na jídlo a zelenýma pacičkama - což byla mimochodem scénka, kterou si budu hodně dlouho pamatovat ("má přinášet štěstí....je zelená"). A co musím pochválit je závěrečná píseň Eblouie par la nuit, která na konci působila doslova afrodiziakálně... Nádhera...

Tak tohle byl neuvěřitelně blbej film. Nemůžu si pomoct, ale americké idiotství mě rozhodně nerozesměje. Naopak se mi chce brečet. Opravdu kroutím hlavou nad žánrem komedie. Co je na debilitě vtipného, opravdu netuším. A když Bay tvrdí, že je to podle skutečných událostí, chce se mi brečet. A navíc nesnáším napuchlý, steroidama vymatlaný hovada. Většinou se totiž nijak neliší od hamburgrama nacpanejch podsvinčat, které mimochodem nesnáším taky. Tohle asi nebude ten nejlepší komentář, co jsem napsala. Ale blbej film si ode mě zaslouží jen blbej koment...

Reitman se mi přes ty 4 hvězdy asi nevyhoupne... Ale bylo to pěkné, i slza ukápla... Ten konec byl teda až moc happy, jestli se to tak dá nazvat, ale na druhou stranu, zanechal naději, povzbudil.

Jsem ráda, že někdo dokáže podat romantiku v reálném světle. Jsem ráda, že jsem se mohla podívat na třikrát vyslovenou obavu muže a ženy. Z celého filmu mě zaujala asi nejvíce scéna z hotelového pokoje, kdy Celine naštvaně odchází a zase se vrací. Jako bych viděla sama sebe. Svěží, milé, vtipné a hlavně plné naděje... Přesně to, co potřebujeme každý den.

Upíři bohémové... Povznesení a znechucení lidskou společností... Naprosto dokonalá nálada filmu a z herců jsem doslova slintala... Já prostě tu vyzáblou bezřasou aristokratku děsně žeru, stejně tak Hiddlestona... Jeho "No", kterým po celý čas filmu mával mě vážně bavilo... V hudebním světě se moc nevyznám, ale skvěle neotřelé... Líbit, líbit, líbit...