Florfila

Stewardce tyhle role děsně seknou. Jakoby to ani nehrála. Pohled na její otřískané nohy, rozcuchaný účes, výraz ve tváři, jakoby to všechno vážně prožila. Co se příběhu samotného týká, přišlo mi to trochu povrchní. Tohle bylo téma, kde by se v tom člověk mohl pěkně povrtat, zmáčknout duši, vycucat ji. Ale žádná z postav nebyla nijak výrazně rozvedena a pozadí jistě silných životních událostí bylo vypuštěno jenom pro informaci. Nakonec byl tenhle snímek spíše o zoufalém hledání naděje, o záchraně ač všichni moc dobře museli vědět, že jejich představy jsou mimo realitu. To si uvědomovala snad jen Mallory. Ale ve výsledku je to žánr, který mě i přes své nedostatky baví...

Tohle byla jedna z těch lepších romantických záležitostí. Stačilo se vžít do kůže jednoho, nebo druhého a člověka mrazilo. Nicméně to byla příjemná storry, kterou si občas ráda zopakuju.

Naprosto dokonalé dialogy...

Krásná ukázka toho, jak jsou Američani zahleděni do sebe, jak jsou zakonzervovaní a sebestřední. Naproti tomu Evropa se může zdát až příliš otevřená. Nevadí nám povídat si otevřeně o sexu, z bejvalek a bejvaláků se stávají přátelé... Chápu, že to může místy vypadat děsivě. Někdy mám pocit, že právě ta přílišná otevřenost nás vede do záhuby, co se mezilidských vztahů týká. Celkově mi to nijak romantické ani vtipné nepřišlo, ale závěrečný doslov Delpy byl odzbrojující a sakra sednul.

Tohle bylo tak strašně špatný... Patricii Clarkson mám vesměs ráda, ale tady jí to absolutně nešlo. Jakoby to nebyla ani ona. Všechno bylo strašně nepřirozené, upjaté. A když už se chtěli zabývat egyptskou mentalitou, čekala bych, že se v tom pošťourají trochu víc. Tenhle film byl naprosto zbytečný.

Ty čtyři hvězdy patří převážně mladému Hirschovi. V určitých chvílích bylo vidět velice výrazné herecké ambice. Jeho živelnost, která se i nadále promítá do jeho dalších hereckých počinů byla doslova dechberoucí. Příběh jako takový, byl klasickou teenkou a nestalo se zde nic, co by se nedalo očekávat. Mládí je vždy plné ambicí a nedočkavostí. Se slávou v očích bývá těžké se držet zpátky a tak si kluci nabijí kokosy, nejen na rampě. Ale je to potřeba, protože jinak by nebyli schopní vědět...

Už dlouho jsem neviděla film, který by na mě takto zapůsobil. Ze začátku má člověk pocit, že vidí až nakonec, ale finále je přinejmenším překvapivé a na city zahraje velice silně. Užíváme si štěstí i neštěstí. Všechno je zdánlivé a pomíjivé, zvlášť když v záloze číhají úskalí války. Tenhle snímek také otevírá dveře multikulturnímu otevření se, uzavírá předsudky a posouvá naděje na lepší zítřky. Dává odpouštět a dává smířit se, dává zapomenout nezapomenutelné a dívat se kupředu...

Já si nemůžu pomoci, ale tenhle druh tzv. fantasmagorie mi moc nejde pod kůži. Ze začátku se mi to líbilo, protože ta fantazie byla jednoduše neuvěřitelná. Ale jak film ubíhal, začalo toho na mě být moc. Velice silně mi to připomnělo Nauku o snech. Tam jsem taky byla ze začátku nadšená a postupně jsem měla palčivou chuť útěku. Přes to všechno nejde jinak, než ocenit tu neuvěřitelnou fantazii a provedení. Spojení všeho nemožného a to veškeré neskutečno uvedeno do pohybu.

Film, který mne dostal. Častokrát slýcháme příběhy cestovatelů, dopisovatelů, díváme se na fotografie NG, LaZ, ale kdo za těmi příběhy a fotografiemi stojí? Co jsou to za lidi? Tenhle příběh nám ukazuje, že jsou to právě jen lidé. Že nejsou všemocní, že mají srdce, ale nemohou ho používat. Tito lidé pomáhají, ale jiným způsobem a je sobecké ptát se na otázky: "Pomohl jste té dívce?" Každý má své poslání a fotografovo poslání je fotit, aby svět viděl, aby svět pomohl. Takhle fotografové pomáhají a bojují.. A rozhodně se jim lehce nespí. I obyčejné cestování, které my smrtelníci závidíme bývá někdy velmi obtížné. Vidět totiž chudobu a utrpení některých končin světa není jednoduché. Můžeme pomoci jednomu, můžeme dát najíst druhému, ale svět prostě nespasíme. Snímek byl vylíčen s tvrdou realitou, která dopadala na psychiku hlavních aktérů. Velice oceňuji úspěšnou snahu ukázat nám ubožákům, kteří sedíme na gauči v pohodlí a bezpečí domova a soudíme ostatní, jak se věci opravdu mají.

Příjemná a nenásilná komedie, která stojí za podívání. Dneska najít dobrou komedii, která má hlavu i patu, to je téměř nadlidský výkon. Takže palec nahoru.