Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (431)

plakát

Ostrov (2005) 

Michael vždycky byl, je a bude hlavně klipař, nad kterým někdo schopnejší musí držet ochranou ruku. Od akčních scén, jejíchž gradace je pro něj jen zběsilý střih, přes do očí bijící productplacement až k počtu jeho trademarkových scén (postava stojící, běžící, ležící v západu slunce, vzduch tetelící se nad asfaltem, americká vlajka). Když se tady ještě pokusil o nějaký přesah, který byl korunován tou skvělou scénou s železničními nápravami (škoda, že všechny funkční vlaky jezdí na "magnetickém polštáři") šlo to celé do kopru, a to hlavně proto, že se jeho blockbusterový styl na sci-fi o klonech a jejich morální využitelnosti prostě totálně nehodí. Nuda až za hrob.

plakát

Černá labuť (2010) 

V rámci glorioly okolo hlavní postavy v podání Natálky mi příjde zvláštní, že ono geniální herectví mi přišlo jen a pouze při zobrazovaní titulní části postavy. Což je taky důvod, proč se moje hodnocení zadrhlo na 4*. Protože se nemůžu zbavit pocitu, že tu a tam tomu filmu něco chybělo, že naprosto geniální scény (ze skvělými hereckými výkony) se střídají s mimozními wtf! momenty , a tím nemyslím zákruty ve scénáři, jako spíš v zobrazení a zahrání, a kde vedlejší postavy buď skvěle napomáhají a gradují děj, aby pak v dalším záběru byly na scéně totálně navíc. PS: Ve vůbec žádném slova smyslu si nedokážu představit, jak Darren natočí tak mainstreamovou látku jako bude příští Wolverine.

plakát

Star Wars: Epizoda VI - Návrat Jediů (1983) 

Já prostě nemůžu dát víc než 4, protože když to porovnám s Pomstou sithů (i v rámci té prudy okolo Skryté hrozby a Klony útočí), tak tady je celá gradace děje v rámci souboje na nové Hvězdě smrti a Endoru strašně suchá. Jako fanoušek Star Wars to musím adorovat, ale v porovnání s ostatními díly to lze snad jen kritizovat.

plakát

Star Wars: Epizoda V - Impérium vrací úder (1980) 

V rámci původní trilogie bezkonkurenčně nejlepší díl, a to především díky vychytání melouchů Nové naděje. Ať už to bylo zvětšení prostoru pro záporáky, přes prokreslení mytologie Síly (díky ti Yodo), finále, které je nahony lepší Návratu Jediho, až po celou tísnivou atmosféru, která po dvou hodinách filmu nevěští nic dobrého.

plakát

Star Wars: Epizoda IV - Nová naděje (1977) 

První, nejnaivnější a nejvykrádající (rytířský kodex, stíhací bitvy, flotily, magie síly, v dalších dílech už se to bere za vlastní) a podle mě vzniknuvší s největším strachem, zda-li to diváci vůbec pochopí a vemou. V tom všem tak nějak i nejlépe napsaná a zahraná postava mladého Skywalkera. Celé ovšem bez pardonu genialní, protože ani po tolika letech, to nevypadá hloupě (pokud nemáte problém se sci-fi).

plakát

2012 (2009) 

A nedám ani o píď víc. Během filmu, jsem průběžně přemýšlel i o čtyřech, protože (světe div se) mi to přišlo vážně napínavé, a to i přes to, že CGI triky jsou nechutně zmršené (a ty to držely okolo třech), ale závěrečných 15 minut bylo jak z jiného ... . Ne že bych snad od Emmericha čekal nějakou filosofickou rozpravu nad tématem konce světa a smyslu života, ale tady? Člověk by čekal nějaké epické finále a dostane se mu konec jak z neznámého amerického directu-to-dvd. PS: Kdo by řekl, že to Tichonov dotáhne až na ruského prezidenta.

plakát

Přestupný rok (2010) 

Nemyslím si, že je nejšťastnější věc u výroby jasně žánrového filmu být inovativní pouze při výběru lokace. Protože ono Irsko je suverénně nejzajímavějším prvkem Přestupného roku a všechno ostatní, co má zapadat do škatulky romantická komedie, je stokrát omleté klišé bez špetky nápadu. Ústřední dvojici to docela sekne a i premisa "ona panička" "on buran" jde docela do sebe, ale proti nim je scénář ruku v ruce s dějem. To byl taky jeden z důvodů proč jsem měl dlouho pocit, že ten film by klidně mohl být delší. Jenže ono šlo o to, že začátek je zbytečně protahovaný, v části (která má být stěžějní) a kdy si k sobě mají hledat cestu je strašně suchá (ovšem jako záběry z cestopisu nádherný) a ten zmar totálně podkopne wtf závěr, kde se jedna scéna předbíhá s druhou o pozici nejzbytečnějšího záběru filmu. Na 3 hvězdy se to u mě přehouplo tak, tak.

plakát

Pokání (2007) 

Velice milé pohrávání s divákem v podání pana režiséra, ústředního hereckého tria a v neposlední řadě scénáře (aka námětu), jejichž kombinace pro mě znamená plný počet a nutkání to čas od času vidět znovu. První dvacetiminutovka je sice pro mě boj (co se týče děje a že mi ta malá rozmazlená mrcha Saoirse pěkně leze krkem), ale protože je to nejduležitější pasáž a ta mazaná dvoj perspektiva postav se to snaží vyvážit, musím si to přetrpět, abych si pak užil Jamesův herecký koncert v pro mě tak oblíbené opulentní výpravě. PS: Ta hudba, v čele s cvakajícím Remingtonem, dává záběrum paradní grády.

plakát

Benga v záloze (2010) 

Mě to prostě neskutečně bavilo, a to i přesto, že souhlasím s názorem o shitovosti děje. Ale když ten Ferrellův byrokratický lamač srdcí nevinných panen je božan. Ta poloha té postavy na hranici debila-naivky-puntičkáře a fanouška Toyoty Prius pro mě byla neskutečně nevyzpytatelná a tím zábavná, když se k tomu občas přidal Mark, Michael a ti Dva magoři na začátku, nadprůměrné hodnocení není problémem.

plakát

Karate Kid (2010) 

To se mi snad nestalo, abych u filmu, na kterém se mi něco nezdá mohl pochválit scénář a hanit herce. A protože jsem na původním filmu vyrostl, doopravdy mě v průběhu sledování zaskočilo, jak nenásilně dokonce by se dalo říct příjemně na mě působil tento přepis děje do Číny, na kung-fu, ale i další berličky a vychytávky snažící se do puntíku přepsat původní schéma. Ale na druhou stranu né tupě a doslovně, a tak se ani tak nedivím, že to mělo takový úspěch za oceánem. Největší problém jsem viděl u osoby, která to celé spískala a která ukecala rodiče, aby to celé vzniklo. Jaden totiž v mnoha momentech neskutečně přehrává (jako už po několikáté, a proto ho tolik místních tak "miluje"), a to z mnoha momentů, které by měly být nosné, dělá frašku. V klidném průměru film drží Jackie Chan, výprava (já prostě nemůžu nadávat na lacinou agitku Číny) a omezení klasického patosu v závěru.