Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Animovaný

Recenze (23)

plakát

Bennyho video (1992) 

Tohle bylo slušně nervy drásající psycho, jak se patří. Teda. Pokud si odmyslíme podomácku natočený scény z popravy prasete hned na začátku, tak to začalo celkem nevinně. Benny je jen bohatej spratek s rodinkou, který záleží nejvíc na společenskym postavení, než na nějakých vztazích v rodině, co teprv na něčem dalším, ehm. Ale to už tak bývá. Problém nasatává, když si chlapec usmyslí, že tu jateční pistoli, co má mimochodem doma spolu kamerou, zkusí na nějakou random holku z videopůjčovny a nezapomene si to jen tak náhodou natočit. Rozjíždí se pořádný psychologický drama v rodince, která svého chlapečka hezky chrání a závěr není ani tak překvapivý, jak by se mohlo zdát. Jediný problém je, že ve skutečnosti by to takhle asi fakt nešlo, jak už tu někdo zmínil. Po tomhle si ale rozhodně nakoukám další Hanekeho filmy, kdoví, co mě čeká.

plakát

Zlo s lidskou tváří (2019) 

Čirá hybristofilie, aneb jak vzniká to, že patnáctky na tumblr veleběj sériový vrahy. Sice dobrý pokus, jak nastínit i druhou stranu příběhu, protože film se na Bundyho nedívá ze stránky monstra a ukazuje ho tak, jak opravdu působil na lidi ve svém okolí. Byl zkrátka šarmantní a celkem inteligentní. Ale kámen úrazu je, jestli je přesto všechno dobrý nápad dávat do hlavní role Zaca Efrona, idola nejedný puberťačky a jestli film nevzbuzuje až příliš soucitu s osobou Bundyho. Na můj vkus jo. Ok, je dobrý vědět, že vrah nemusí vypadat jen jako týpek z masakru motorovou pilou, ale udělat z něj přímo idola taky není zrovna dobrý nápad. Za mě má tenhle film promrhaný potenciál a koukla jsem se na něj jen proto, že mě zajímalo, jak si James Hetfield poradil s rolí šerifa.

plakát

Dracula (1931) 

Za mě je tohle jeden z nejlepších filmů zlaté éry Universalu. Snímek, ve kterém se definitivně proslavil hypnotický pohled Bély Lugosi a předznamenal veškerou jeho další kariéru. Teda dokud všechno neutratil za luxusní večírky... Koukat na tuhle klasiku mě nepřestane bavit ani po x-té a legendární filmové plakáty ve sbírce Kirka Hammetta to jenom podporují (kdo ví, ten ví). Především se mi v téhle verzi líbí ztvárnění postavy Renfielda, který je zde dokonale šílený a zároveň i vtipný. Pokud ale srovnáváte knížky s filmy, tak se tu dočkáte mnohých změn, což je škoda, ale na šarmu to tu neubírá.

plakát

Ulice strachu – 3. část: 1666 (2021) 

Ok. Tohle byl chaos a nuda. U filmu jsem ztrácela pozornost a to hlavně v první části, která se odehrávala v roce 1666. Potom jsme se najednou přesunuli zpět do roku 1994 a věci začaly dávat opět smysl, ale to už bylo příliš pozdě, protože jsem byla znuděná a finále nebylo kdoví jak zajímavé. Z týhle trilogie stál za to nejvíc druhý díl, zbytek byl zmatek a nic nového. Bohužel.

plakát

Ulice strachu – 2. část: 1978 (2021) 

Mám z toho pocit, jako když se koukám na starej Pátek 13, ale ne tak, že by to byla vykrádačka, tentokrát popkulturní odkazy působí tak, jak by měly. Laťka je výš, než u dílu z roku '94, děj je míň zmatený, postavy zajímavější a atmosféra lepší. Takže pokud máte rádi horory, u který nejde jen o to vraždění, ale aby tam byl i nějakej ten okultní divnoděj, tak tohle celkem splňuje požadavky. Dávám plus za dobře dobově zvolený soundtrack (Bowie a Cobain v jednom filmu? Proč ne. Komu to dojde, tomu to dojde). *Jinak mimo, kdo taky sdílí můj pocit, že Netflix se už jenom pořád přiživuje na trendu, jakej před pár lety nastavil Stranger Things? Hlavně vizuálně, něco na tom bude...

plakát

Ulice strachu – 1. část: 1994 (2021) 

Tenhle film mě nebavil, protože je tak strašně ohranej, že mám pocit, že už jsem to několikrát viděla. Mám ráda popkulturní odkazy na jiný horory a podobný věci, ale tohle byla celkem nuda. Druhej díl z roku '78 který je dějově před tímto mě ale nezklamal tolik, jako tohle.

plakát

Villains (2019) 

Tenhle film mě nezklamal, ba naopak potěšil. Je to takovej thriller alá hloupá komedie. Dva ne úplně chytří zlodějíčci zkrátka vlezou do domu, kam lézt neměli. Herecký obsazení bylo super a celkově to působilo takovým dojmem béčkových klasik, od kterých očekáváte akorát to, že vás zabaví o sobotním večeru, ale tohle bylo ještě o něco výš. Dávám pět hvězdiček, protože v rámci žánru splnilo očekávání.

plakát

Seaspiracy: Pravá tvář udržitelného rybolovu (2021) 

Na začátku těchto dokumentů si vždycky říkám, jaký je vlastně lidstvo... ehm zmanipulovanej a pokryteckej odpad, který si myslí, že vyřazením brček a informováním o tom na Instagramu zachrání oceán. Postupně si ale začnu uvědomovat, že to není až tak hrozný. Kdyby bylo, tak by takový dokumenty vůbec nevznikaly a ignorovalo by se dál. Pro celkové pochopení doporučuji napřed zkouknout i Cowspiracy, abyste si utvořili celkový obrázek. Tohle je ten typ dokumentů, který si zaslouží být virální, vlastně potřebuje být. Opět, jako Cowspiracy, nám říká věci, které už vlastně v podvědomí dávno víme, ale nechceme si je připustit a tady to máme na očích. Aneb pokud chcete zachránit oceán a ryby, tak to nevyřeší jen redukce plastu a kupování různých eco věcí, ale prostě to nejíst vůbec. Ať už se jedná o změnu klimatu, znečištění oceánu či vysokej cholesterol a další palčivá témata dnešní doby, tak snad vždycky je za tím konzumace masa, které vlastně ani nepotřebujeme a snažíme si jeho konzumaci ospravedlnit všemi různými způsoby.

plakát

37 sekund (2019) 

Originální film na velmi tabuizované téma, o kterém moc lidí nemluví, nebo spíš nechce mluvit. Třiadvacetiletá dívka Yuma s obrnou žije se svou matkou a věnuje se tvorbě mangy ještě s jednou holčinou, avšak ta nechce přiznat, že jí Yuma pomáhá a že velká část úspěchu patří také jí. Yuma se tedy pokusí najít si vlastní způsob, jak prosadit svou tvorbu a nakonec se dostane až do redakce s hentai časopisy, kde by její tvorbu brali... ale. Yuma totiž nemá žádné zkušenosti v sexuálním životě a proto se nemůže živit tvorbou něčeho takového. Tak začne objevovat. To ale vadí její matce, protože ta se o ní stará jako kdyby jí bylo deset. Yuma se sama vydá na cestu do velkoměsta, najde si vlastní přátele a dokonce zjistí, jak to bylo s její rodinou. Mám ráda tyhle nekonvenční kousky, co rozbíjejí věci "o kterých se nemluví", doufám, že jich bude čím dál tím víc.

plakát

Telefon (2020) 

Jsem asi zvyklá na to, že korejský filmy stavěj laťku vysoko a tak jsem čekala něco trochu víc. Příběh se mi líbil spíš do poloviny, pak z toho začal být slušnej mindfuck, ale pokud opomenu svá zhýčkaná očekávání, tak tohle je dobrej průměrnej horor na večerní oddech (ano, oddech... pokud se tomu dá tak říkat). Líbil se mi námět, i když se dozvídám, že asi trochu vykradenej, ale nebavili mě efekty v přechodech ve změnách reality ve filmu, to trochu strhlo můj dojem. Na film bych se ale klidně podívala znovu.