Gemini

Unbelievers mají zřejmě být popularizačním dokumentem o ateistickém hnutí - nebo možná poctou profesorům Kraussovi a Dawkinsovi. Bohužel ani jedno se příliš nevydařilo, protože jde čistě o sestřih útržků rozmluv jmenovaných myslitelů buď jen v tandemu (mj. na jevišti Sydneyské opery nebo na zadním sedadle limuzíny nebo v muzeu) nebo individuálně s někým dalším. Opravdu jen útržků, které vám nemají šanci cokoliv relevantního sdělit, pokud nejste tragédy, které každý hňup utáhne na nějaký ten buzzword a "wow" efekt. A to je obrovská, obrovská škoda, protože film díky svojí formě dělá z úsilí nejen těch dvou jakési laciné divadlo, které navíc budí dojem, že Krauss s Dawkinsem nedělají nic jiného než že poletují po světě a vedou více či méně sofistikované disputace o tom, zda bůh je či není, zda evoluce dává smysl či ne, a tak dále, a tak podobně... Je mi to líto, protože kdykoliv si znovu rád poslechnu výtečnou burcovací řeč prof. Dawkinse z roku 2002 na téma militantní ateismus (k vidění na TEDu i s českými titulky;)) Na základě tohoto filmu nemůže nikdo seriózně hodnotit tu či onu stranu, a souhlasím s těmi, kterým po zhlédnutí Nevěřících vychází dvojice řečníků jako duo přezíravých, o vlastní výjimečnosti přesvědčených ubožáků. Moje výsledné hodnocení je proto dost rozpačité. Film může mít určitý přínos, ale jako dokument je velmi hrubě nezvládnutý ve všech ohledech mimo technických disciplín. Ty jsou slušné, ale ozvláštnění tu není veškeré žádné. 60% se mi zdá skoro příliš...

Samozřejmě nemůže být řeč o čemkoliv před rokem 2002 (tzv. Old Top Gear), a v mém případě ani před příchodem Jamese Maye. Až kvarteto Clarkson - Hammond - May - Stig dalo vzniknout fenoménu, z něhož se stala nejméně obvyklá automobilová show na světě, s největší fanouškovskou obcí, vlastním světovým turné, a tak dále, a tak dále... A překvapivě je to taky nejdražší pořad o autech na světě (pokud tedy nevysílají v Dubaji něco o Rolls Roycech z ryzího zlata a drahého kamení, a netestují jejich odolnost proti písečným bouřím a džihádistům;)) Buďto ty nadšené blázny berete nebo ne... já se u jejich "recenzí" nejednou se slzami smíchu v očích poroučel k zemi, a nevěřícně sledoval obojživelná auta, výlety na činné sopky, čtyřpatrovou japonskou zahradu na korbě pickupu, silnice smrti v Jižní Americe - nebo taky na Jihu USA. Legendární scénu s rednecky, kteří si to přijeli vyřídit s bandou demokratických buzíků na benzínku kdesi v Alabamě, snad netřeba připomínat. A navíc nedejte si pět hvězd show, která Škodu Yeti pasuje na nejlepší auto na světě:) 90%, ale kdybych znal všechny reálie, které jsou třeba k plnému pochopení, byla by to určitě stovka.

Poslední bez diskuzí vynikající film od Pixaru, a k tomu famózní závěr trilogie, jejíž první dva díly dělily tři nebo čtyři roky, ale druhý a třetí víc než jedna dekáda. Pixaři dokonale pochopili, že publikum, které vyrostlo s prvními dvěma příběhy Buzze, Woodyho a jejich party (samozřejmě s vojáčky;)), už má teď na hračky jiné nahlížení a dost možná i vlastní děti, a pojalo poslední díl jako velmi emotivní rozlučku - nebo spíš předání štafety a ujištění o nesmrtelnosti dětské fantazie, která se o hračky vždy dobře postará. Nakonec už otevírací i závěrečná scéna jsou toho důkazem. Ta otevírací, z Andyho dětských let, mě rozesmála jako už dlouho nic ("Sirotci!!!"), a pak už jsem se střídavě bavil a dojímal a vzpomínal... a na chvíli uvěřil, že by to nemuselo skončit tak jak by mělo. No a pak je tam taky Totoro:))) A jelikož český dabing je opět excelentní a závěrečné titulky opět podkresluje nenapodobitelný hlas Pavla Bobka, má Toy Story 3 vše, co by měla mít. 90%. Navždy.

Mate Matišić napsal hru Knězovy Děti v roce 1999. Kdo o ní slyšel, ať hodí kamenem;) Hej, opatrně, to bylo těsně - takže oprava - ať hodí kamenem, kdo o ní slyšel před filmem Knězovy Děti. Já tedy rozhodně ne, a nemám potřebu se s ní seznamovat. Důvod je prostý - jednak je sám autor podepsán pod filmovým scénářem (a hudbou), a jednak se pro mě filmová verze stala nejlepším zahraničním filmem roku (je konec září, tak jaképak copak;)). Fascinovaně a svým způsobem obdivně sleduji žertovné komentáře vyčítající snímku neoriginalitu, vulgaritu a proticírkevní propagandu, korunovanou obviněním, že zpovědní tajemství je tu vyobrazováno jako nástroj zločinu. Naštěstí převažují ty pozitivní, realitě bližší... Můj bude taky takový, a nejen proto, že většinu tohoto textu ťukám jednoruč, chovajíc ani ne měsíčního cvrčka:) Největším kladem Knězových Dětí je dokonalá atmosféra, která se postupně přetáčí od komedie o ztřeštěném, dobrou vůlí vedeném, ale lidskou podstatu ignorujícím, nápadu mladého kněze (Krešimiru Mikićovi je přitom čtyřicet), k poměrně kruté tragédii, kterou jsem ani v nejmenším neočekával - respektive očekával jsem jinou. Další pozitivum jsou skvěle zasazené gagy, vyplývající z neustálého oprávněného poukazování na lidské chyby, ale i z chorvatské reality a jejího historického základu (když se nad tím zamyslíte, z každého lékárníkova slova mrazí). Bezelstnost, s jakou lékárník s trafikantem prezentují svoje diagramy nebo videa ze svých chytrých telefonů, je dokonale odzbrojující, stejně jako Nessun Dorma - ta ale samozřejmě úplně jiným způsobem. Důležité je, že oba fungují. A to v tomhle filmu dělá všechno, včetně "zchradišťá" reklamního číšníka Jureho. V žádném případě to není "Made In Taiwan", ale poctivé balkánské filmové dílo se vším všudy, a ode mě dostane 90%. A ještě PS: V Chorvatsku jsem nikdy nebyl;)

Sádra-malta a k tomu ropa, to nemůže neklapnout, řekl si zřejmě George Miller (v traileru k Fury Road drze titulovaný jako "Mastermind"... WTF?). A dá se říct, že to tak v podstatě je, ale opět to není zásluha režiséra a scénáristy v jedné osobě, ale jen a pouze kameramana Deana Semlera (který se poté podílel na mnoha a mnoha filmech, z nichž nejde nezmínit Tanec S Vlky, za který sám dostal Oscara). No dobře, možná svoji roli sehrává i charakterní australský honácký pes:) Anebo možná taky Gibson, který předvádí svůj part westernového osamělého pistolníka slušně. Vlastně celou zápletku jde popsat jako ryze westernovou, takovou tu "gang zlých pistolníků obléhá hodné osadníky, a náhle přijíždí On". Čili opět vykrádačka, jejíž jediné originální prvky se týkají rekvizit. Nicméně na rozdíl od jedničky druhému Mad Maxovi jeho legendární statut rád přiznám, protože byť je to slepenec klišé, jakž takž to má hlavu a patu, a hlavně výborně natočené akční scény, v nichž tentokrát opravdu je (díky zmíněnému Semlerovi) na co se dívat. Mad Max 2 je po zásluze částí popkulturního dědictví, a zpodobnění nájezdníků z pustiny se stalo vzorem pro téměř každý další film (a nejen film, viz třeba Fallouty) z postapokalyptického prostředí - nebo alespoň pro ty, které chtěly být tak či onak "zábavné". Navíc je nutné říct, že třeba finále Doomsdaye (2008) kopíruje styl Mad Maxe, ale působí neskutečně dementně - tady ty honičky a kolize fungují výborně, a taky jich tam je výrazně víc než v prvním dílu. Není to umění, a vzpírám se dát čtyři hvězdy, ale červených sedmdesát rád přiznám.

Neskutečně ujetá parodie nejen na spaghetti-westerny, ke které přilnete podle toho, nakolik vám stačí k pobavení vyjevený ksicht Franca Nera a vyskládání karikatur všemožných figurek z šestákových románů (nejen teplí zmalovaní šerifovi zástupci, ale i šílený vědec) - a abych nekřivdil, i trocha té satiry. Scénář je plně propojen s vizuálním vyjádřením, takže se dá klidně říct, že je to takhle pitomé zcela záměrně. Mě to příliš neoslovilo, a zdaleka nejvíc jsem se pobavil až po letech od prvního setkání s Cibulářem, když jsem zjistil, že zfetovaní motorkáři z Mad Maxe vypadají přesně jako ti šerifovi poskoci:) Z dlouhodobého hlediska si pamatuji, že jsem Vůni Cibule viděl, pamatuji si zmíněné poskoky a místní motorkáře, a nemám potřebu se k tomu někdy vracet. 60% se mi tak zdá být přijatelné ohonorování jedné svébytné, neskonale praštěné čtyřicet let staré parodie.

Je mi líto, ale pozice Šíleného Maxe v historii australské kinematografie mě ani o jediný stupeň neuhnula z kurzu nastoleného prvním záběrem na hlavního záporáka a jeho bandu, která má představovat ultimativní zlo ekvivalentní čtyřem vyšinutým smažkám v čele s tím blonďákem v Carpenterově Okrsku 13 (1976). Psychopatičtí motorkáři totiž víc než co jiného vypadají a chovají se jako teplí šerifovi pomocníci ve Vůni Cibule (1975). Nemá smysl tu řešit nějaké herectví, ve filmu jde hlavně o honičky a bouračky, a až v poslední čtvrthodině dojde na Maxovu pomstu. Té předchází záběr na Gibsona opřeného o futra nemocničního pokoje, s vyvrácenou hlavou a nepřítomným pohledem - toť vše k přerodu policajta s obavami, aby se nestal takovým "jako oni". Uznávám, že první scéna se zapalovačem, stejně jako první scéna v nemocnici, jsou působivé a nepříjemné, ale do očí bijící celková lacinost snímku, ve spojení s extrémně chabým scénářem respektive jeho režijní realizací, které nesahají legendárním revenge movies jako Přání Smrti (1974) ani po kolena, zabíjejí celého Mad Maxe tak dokonale jako Pokémon, Beyblade, DigiMon a spol. dětské mozkové buňky. Nedočkáte se tu ani vysvětlení, v jakém světě se vše odehrává - všechno vypadá celkem normálně, třeba nemocnice dokonale současně, jen je všude podezřele málo lidí, po silnicích jezdí krom policajtů a magorů asi dvě auta "civilů" a jedna cisterna, a toť vše. Čili varování pro ty, kdo se těší na postapo, které se stalo vzorem třeba i pro design zbrojí ve Falloutu a stovkách dalších děl - BORCE S BROKOVNICEMI A OŠTĚPY NAVLEČENÉ V KOŽENÝCH BUNDÁCH A KYRYSECH S OSTNATÝMI NÁRAMENÍKY UVIDÍTE AŽ VE DVOJCE:) Z toho vyplývá, že první příběh "Mad" Maxe Rockatanskyho je dobrý jen jako ukázka, co že se to vlastně hlavnímu hrdinovi přihodilo, než se z něj stal Road Warrior, který se pustil do křížku s pozdějším Bennettem z Komanda;) Odmítám se kdykoliv podívat ještě byť jen na kousek z tohohle těžce nepodařeného filmu, a odmítám i jeho kultovní status. Z dnešního pohledu jen upřímně doufám, že se George Miller od svých nezralých 34 let za těch v mezidobí uplynulých dalších 35 něčemu naučil, a nepromrhá účast Toma Hardyho na novém Šíleném Maxovi. Jelikož ale filmografii pana Millera "zdobí" po prvních dvou Maxech kromě výborných Čarodějek Z Eastwicku a zřejmě slušného dramatu Lék Pro Lorenza (neviděl jsem) jenom Happy Feet a Prasátko Babe, docela se výsledku obávám. Snad bude mít schopného aspoň druhého režiséra, a bude se krom Charlize Theronové s holou hlavou na co dívat:) Pro prvního Mad Maxe mám ale schovaných slabých 50%.

Excelentní herecké výkony a práce architektů, maskérů a kostymérů v minisérii s nejpodivnější atmosférou (a do značné míry i zápletkou), jakou jsem na poli anglické literatury kdy viděl. Ano, bláznivý a obscénně blábolící Rufus Sewell, zpacifikovaný tečkou na solar, je jistě osvěžující, stejně jako jsou Wildeovské bonmoty snad každé hlavní postavy nebo společenské vsuvky jako z Jane Austenové neselhávající. Ale sesadit to dohromady s příběhem podivných vztahů jednoho manželského páru, jejich přátel a šílenstvím války, to je úkol nad síly když ne filmařů, kteří Konec Přehlídky spáchali, tak rozhodně nad síly moje, pokud jde o porozumění jejich záměru. Zaujat už zmíněnými hereckými výkony a WTF dějem jsem to viděl celé, a samozřejmě jsem doufal, že se "něco" stane, a začne to nějak normálně fungovat, ale ono prostě ne, až do úplného konce. Takže dám zmatených 70%, a dodám, že úchylněji vypadal Cumberbatch už jenom v Pokání;)

Jak už tu někdo poznamenal, Locke není thriller, a už vůbec ne thriller ve stylu Telefonní Budky, byť by zasazení napovídalo, že tomu tak bude - nemluvě o křestním jménu "Ivan", plném řekněme poněkud Východních Příslibů;) Locke je "jenom" velmi realisticky ztvárněným příběhem jednoho zlomového večera v životě chlápka, co měl rýmu jako trám, před sebou největší pracovní úkol ve svém životě, měl jet z práce domů za ženou a dvěma kluky k rodinnému večeru u reprezentačního mače roku, a který toho večera na cestě z práce UDĚLAL ROZHODNUTÍ. Rozhodnutí, že "se zachová správně", tj. tak, jak se toho třeba od svého otce nikdy nedočkal. Jelikož Tom Hardy je jedinou fyzicky přítomnou postavou, samozřejmě všechno stojí a padá s jeho hereckým výkonem - a ten je dokonalý. Každá věta, každá přetvářka, kterou vy vidíte, ale osoba na druhém konci "drátu" ne, každé s velkým vypětím klidně vyřčené "Ivan Locke"... ten chlap je prostě boží. Čímž samozřejmě není myšleno, že by ostatní nebyli dobří - jejich "voice acting" je taky výborný, obzlášť Ivanova žena Ruth Wilson stojí za to. Film je skvělou studií toho, jaké jsou lidé individuality, jak jsou zkušenosti a vnímání nepřenosné, a jaké problémy z toho vznikají. A také toho, jak složité jsou velké stavební zakázky;) Bylo to zatraceně dlouhých osmdesát minut , a nebylo v nich slabé místo. Ale protože stovkami je potřeba šetřit, dávám 90%.

Značka "Hurvínek" se sice v posledních letech propůjčovala i zrůdnostem jako "Hurvínkův kepuč" (který má sice možná míň chemie, ale rajčat stejně jako každý jiný standardní český kečup... nemluvě o tom, že dětem ve věku, kdy říkají "kepuč", by kečup na jídlo přijít vůbec neměl...), ale tenhle kurz nejzákladnějších anglických slovíček se zdá být trefou do černého. Příběhy jsou vtipné, po technické stránce je to výborné, a angličtina tu je skutečně angličtinou (včetně rozlišování znělého a neznělého "th"). Prostě mi to udělalo radost, no. 80%