Gemini

Vezměte španělské imaginativní minutovky Saari, dejte jim srozumitelnou (přiměřeně roztomilou) vizuální podobu, a na první pohled srozumitelné příběhy, a máte Polo. Nebo Pola. Nebo jinak - Polo je Kuky tam, kde Saari je Samorost. Prostě se připravte na to, že na obřím stromě v moři žije pejsek s dráčkem, nemluví, anžto za ně mluví hudba, a prožívají dobrodružství, v nichž hvězdičky těží svítící houby a po žebříku je nosí do nebeského hradu. A vypadá to zcela racionálně;) Prostě bomba pro děti všeho věku, 90%.

Filmografie Alaina Delona je hustě osázena rolemi nekompromisních bojovníků, v nemálo případech i policistů, takže by asi bylo na místě si říci, proč by měl zrovna tenhle korálek navlečený na oné dlouhé šňůrce upoutat Vaši pozornost. Je to v podstatě proto, že jde o korálek velmi zajímavě vybroušený - protihráčem zásadového Delona je tu neméně zásadový, avšak o poznání šáhlejší Michel Serrault, jehož kumpáni jako by byli nějakou Mitterrandovskou propagandistickou hříčkou na téma "karikatura de Gaullových fašistických tendencí", nějak podivně vykládaná jako očistný oheň pro degenerující společnost, které se lůza vysmívá a využívá ji. Proto se tu taky velmi zhusta děje "staré dobré ultranásilí", kastruje se, podřezává, vyhazuje do vzduchu, a pochopitelně štědře maluje krví. Nemůže samozřejmě chybět ani aerobic v upnutém trikotu (naštěstí ne na Delonovi, ale na Roxan Gould;)), a už vůbec "správně" francouzsky-osmdesátkově podivné artové vložky jako je sebevražda komisaře ze série Taxi, nebo - a to ještě víc - scéna na kolotoči. Sympatické je, že do poslední chvíle nemáte potuchy, jak to dopadne, protože umřít může skutečně kdokoliv (a je to film s Delonem, že...). Bohužel celý film je strašlivá směska výše uvedeného, která postrádá jakýkoliv ucelenější smysl, a víc než co jiného působí jako snaha za každou cenu šokovat. Z dnešního pohledu už tu ale v tomhle směru není nic unikátního, k vidění byly daleko syrovější i promyšlenější věci. A tak se dá říct, že Nebuďte Policajta je dnes v kategorii zajímavosti zařaditelný leda tak do sekce kuriozita aneb i tohle se tehdá točilo... 60%... za práci s barvami:)

Svého času jsem koketoval s Doomtroopery a Battletechem, ale fantasy svět Warhammeru a v zásadě magicko-religiózní sci-fi vesmír Warhammeru 40000 mě nechávaly zcela lhostejným. Takže když napíšu, že tenhle CGI animák se vcelku povedl, můžou si všichni barviči figurek přičíst klidně i 20 %. Ostatní se budou muset smířit s tím, že jim přijde trochu divné, jak velké kvéry to ti Ultramariňáci (přesněji řečeno družstvo Ultima druhé roty Kapituly Ultramarines z Macragge) používají, a kolik toho uvnitř těch svých power armorů vydrží. Ale trochu jsem pohrabal na W40K wiki a musím říct, že to všechno dává smysl... když tedy přistoupíte na to, že Božský Imperátor je skutečně Božský;) Neodpustím si samozřejmě poznámku, že Ultramarines zní rozhodně drsněji než Lazuritoví námořníci, ale pak už dodám jen to, že tihle mariňáci jsou skutečně Ultra, a "they shall know no fear". Film je po grafické stránce velmi solidní i dnes, má vynikající dabing (český asi ani nevznikl), hudbu a zvuk. Atmosféra je správně temná, a i když zápletka je docela průhledná, celý zážitek divákovi dost vylepšuje fakt, že se díky "pravidlům" světa W40K může stát opravdu cokoliv:) Všechny ty klerikální rekvizity vypadají opravdu dobře, a docela jsem tomuhle vesmíru přišel na chuť. 70 %, ale někdy si asi zase rád poslechnu řízné "Burn, Heretics!!!";)

Víte, už Jack Reacher mi přišel jako jízda hustě nafrčeného scénáristy na divokém duhovém dráčkovi, ale to mohla být náhoda. Ale ona zjevně nebyla:) A to jsme si už se "zhuntovanou" partou supertajných superagentů užili leccos. Ale on je prostě rozdíl mezi zastavením rotoru milimetr od krku, jízdou na podrážkách bot vedle silné jednostopé mašiny, vybombením Kremlu, a naprosto náhoďáckým zahaluzením přestřelky a odchytu padoucha tak, že jediné vysvětlení je, že to vlastně byl od začátku záměr hlavního hrdiny... ale chápu, že tak jako se Jack Reacher většině líbil, tak to asi nebude jiné ani tady. A co na tom, že si po dvou týdnech nepamatuju žádnou z šílených eskapád zakrslého Spidermana (ono mi to tedy dělá problémy už od třetího dílu), a že mi splývá, jestli tady dělala vizuální vějičku Paula Patton nebo Rebecca Ferguson? Tom Cruise se prostě svým rozhodnutím vytřískat ze značky M:I co nejvíc stal dalším z protagonistů žánru generických akčních výplachů s áčkovým rozpočtem. A Mission: Impossible tak už díky tomu nejsou událost roku, ale produkt jako každý jiný, Rychle A Zběsile po agentsku. Přesto se nemůžu přinutit jít do modrého, protože tenhle film dělá přesně to, co od něj čekám, a dělá to při okatém ukazování spousty peněz, které si do něj tvůrci mohli dovolit nainvestovat. Takže 70%.

Ne, my prostě nemůžeme natočit něco tak čistého jako je Pingu (když už máme vycházet ze "žánru" "bezeslovně-hatmatilkový seriál pro děti"). My prostě musíme vzít hrochy, kteří vypadají jako santusáci a bydlí uprostřed města v jurtě, natřít je nazeleno, a nechat je plácat cosi na pomezí italštiny a "latiny z Harryho Pottera" (takže když je někdo kosmonaut, tak je "astronómo"), a strčit jim do domácnosti robota, který vypadá jako odpadkový koš, a který se vyjadřuje pomocí obrázků na víku. To se pak můžete stavět na hlavu, ale ty hezké nápady (jako je přeměna židle na tygra, když ji natřete pruhovaně a na opěradlo namalujete tygří hlavu) a nádherná hudba od Karla Holase (však ho znáte - housle, zpěv a Čechomor) jsou hluboko pohřbené. 50%

Vřelé díky CSFD za uspořádání projekce, která mi shodou okolností vyšla na večer před školením, takže mi to stálo za cestu do Prahé... mé díky jsou bohužel o to vřelejší, že kdybych za tyto ani zdaleka ne dvě hodiny promítání pohyblivých obrázků zaplatil v podstatě jakýkoliv peníz, byl bych "poněkud rozčarován". Nemám potuchy, co a komu se stalo, ale přes obrovský technologický skok a hlavně přes to všechno, co jsme za těch dvacet let viděli nejenom my, ale i samotný Emmerich, se tomuhle zarytému overlordovi apokalyptických destruktivních filmů nepodařilo v podstatě nic jiného než natočit něco jako Jurský Svět nebo Epizodu 7, to jest oprášenou (jak se dnes ve světě předělávek PC her říká "redux") verzi téhož. Ale co je divnější, nemohl být nepříčetný, protože se tu objevují všechna ta jeho "trademarková" mrknutí a úsměšky, které od něho lze čekat v návaznosti přímo na jeho vlastní předchozí filmy. Ať už jsou to v poslední vteřině zachraňovaná nemluvňata, zázračně přeživší psiska, tentokrát jenom lehce pošťouchnutá americká vlajkosláva nebo další drobnosti, všechno to ukazuje na to, že si Emmerich chtěl dělat legraci z daného "žánru", a možná i sám ze sebe. A některým absurdním humorům typu školní autobus se prostě nejde nesmát. Přesto si ID4:2 nasazuje masku nevhodně vážnou (humoru i hlášek je bohužel příliš málo, i když poručík Data, pardon, doktor Okun, s africkým mačetovitým náčelníkem a obrýleným auditorem dělají, co se dá), a skládá za sebe "povinné" epizody, které navíc krom staré gardy prezentují opravdu nepovedeně obsazení mladí herci a herečky, a hraje k tomu naprosto nezapamatovatelná hudba. Ve srovnání s prací Davida Arnolda je druhý Den Nezávislosti úplné nic. Kdyby Emmerich naplno otevřel patriotická stavidla (ne že by tady byla zavřená), bylo by nejtrefnější přirovnání ID4:2 k megarozpočtové tragikomedii Battleship. S výsledeným produktem to ale už tak úplně není, protože to, co z tohohle filmu trčí nejvíc, je změna světovopolitického paradigmatu, kdy se jednou z hlavních postav stává čínská pilotka, a celý svět (zřejmě kromě fanatických afrických bojůvek) včetně Číňanů - ovšem jediného Rusa nevidno - žije v blahobytu a míru. BTW pamatujete na nový Rudý Úsvit (shodou okolností s druhým Hemsworthem, než s tím, který tu předvádí svého Mavericka/Hana Sola?), ve kterém se Číňané raději během produkce přemalovali na Severní Korejce? To je zřejmě ten krásný nový svět... který mimo jiné místo Willa Smithe (který už se asi stal natolik Thetanem, že se mu příčí kosit emzáky) přináší levnou mladou afroamerickou pracovní sílu, a samozřejmě i vysportovanou blondýnku nevalného hereckého talentu (ale sport jí prý ve skutečnosti opravdu jde, a ječela už v několika "horrorech", takže se sem hodí víc než dnešní podoba Mae Whitman;)). Samozřejmě je to z hlediska nějaké logiky děje a "shod náhod" v mezilidských vztazích naprostá zoufalost, ale to byla už jednička, a nevadilo mi to, protože to zkrátka a dobře FUNGOVALO. Jenže opět - musíme si říct na rovinu, že Emmerich na několika místech zjevně záměrně konstruuje scény, které jako by vypadly z pionýrských let filmové sci-fi produkce (což zase funguje hlavně díky Brentu Spinerovi), kdy se malí kluci mohli pustit do objevování galaxií s jedinou výzbrojí v podobě skautského desatera. Takže co z toho vyplývá? Že jediné místo, kde se na tenhle film má smysl dívat, je kino, a že plná palba za lístek je vyslovené okrádání diváctva. Druhý Den Nezávislosti se nepovedl, a nemám nejmenší důvod se na něj ještě někdy podívat znova. Bohužel, už tu po roce 1996 byla hromada Transformerů, G.I. Joeů, Edge Of Tomorrowů, a blablablabla, takže jenom grafika prostě už ani omylem nestačí. 50%

No, jako ano, vizuálně je to svébytné, stylem vyprávění neotřelé, a obsahem milé a vtipné, ale... ale je to prostě už mnohokrát zopakovaná bolest české (dobře, nejen české) tvorby pro děti (v tomhle případě klidně pro celou rodinu), a sice to, že z obrovského potenciálu se nic nevyklube (nebo se to nestihlo vyklubat), a tak máte rodinku, jejímž členem je duch, a přátelí se s mluvícími zvířaty odvedle, a jedna z babiček byla cirkusačka, a tak vůbec, a nic z toho, takže to ani náhodou nemá šanci dávat nějaký smysl, a jen to baví na úrovni první signální soustavy. Kdyby tak někdo krom opravdu povedené výtvarné stránky a hudby (Marek Doubrava) chtěl dát pozor na obsah... takhle je to prostě na další z povzdechů, jak to v těch starých večerníčcích bylo lepší (což jen tak mezi námi často ani moc nebylo - když se dívám na Rumcajse, Křemílka a Vochomůrku nebo Makovou Panenku, taky mi zůstává rozum stát, jak strašlivě děravé a sem tam těžce asociální "příběhy" se tam odehrávaly). Takže maximálně 70%, ale rozhodně bych byl rád, kdyby se natočily další díly. Nejen kvůli osobním sympatiím k Davidu Novotnému a kvůli obdivuhodné hlasové flexibilitě Tatiany Vilhelmové (u té jsem měl problém uvěřit, koho všeho mluví).

Ano, vypadá to hrozně (druhá - nebo možná třetí - řada z roku 2011 vypadá stejně, tudíž "drží výtvarný styl"), ale to je "bohužel" asi tak všechno, co se dá večeníčku o Kanafáskovi vytknout. Schématický úvod se zákeřně chytlavou písničkou kupodivu vždy následuje originální příběh, ve kterém se děje přesně takový druh fantazijních nepřístojností, aby to diváka neuráželo a odpovídalo tomu, že je to večerníček o tom, jak nad uspáváním dětí bdí skřítkové, z nichž jeden je titulní duchna, a je mezi ostatními pěkný "renegát";) První pohled je dost odrazující, ale stačí tomu dát šanci. Hudba Petra Ostrouchova je víc než příjemně živá, a díky dění na obrazovce se vám může podařit zapomenout i na to, do jakých končin se během let odebrala mysl Jaroslava Duška, což už je něco:) 70%

Prosťáček z lidu, řidič kamionu Sly Stallone, odloudil dceru zazobanému Robertu Loggiovi, který mu to nikdy nezapomněl, a tak se postaral, aby vnuk měl prominentní vzdělání (protože vojenská škola je základ, nicht Wahr?) a tatíka moc nemusel. Jenže milující matka na smrtelné posteli udělá staříkovi čáru přes rozpočet, a během hodiny a půl dojde k otcovsko-synovskému bondingu a zkouškám charakteru, nad kterými jedno oko nezůstane suché, zvlášť když se ukáže, že Stallone, nesoucí zde hustokrutopřísné jméno Lincoln Hawk, je talentovaný armwrestler, ale na shodou okolností zrovna se konajícím světovém šampionátu je těžkým outsiderem. Můžete hádat, jak to asi celé skončí;) Mimo skupinu fanoušků "páky" je tenhle film jednoznačná komedie, které nepřidává ani režie Menahema Golana, producenta legendárních sérií jako Missing In Action nebo Americký Ninja. Není to zlo, jen je to neskutečně tragický doják s pro českého diváka hodně nešťastnými rekvizitami. 50%

Někde tady si Donald Sutherland nacvičil "prezidentský výraz" sadistické svině, který se mu tak hodil v Hunger Games jedna až dvacetčtyři. Sylvester Stallone si tady zase střihl roli, ve které se nehláškovalo a nestřílelo, ale "šlo o cosi vážnějšího" - ale ne zas o tolik;) Není to takový výstřel do tmy jako byla pohádka o hledání vztahu se synem za zvuků páky Over The Top, ale jde v zásadě o vězeňské béčko s nějakým tím klišé a očekávatelným koncem. Faktem je, že výkony Johna Amose a Toma Sizemorea akcie Kriminálu zvedají, ale pořád mě to nedokáže přesvědčit, že bych si z něj měl něco pamatovat. 60%