Gemini

Jako dítě jsem to samozřejmě nerozeznal, ale Bílí Králové jsou dnes už v mnohém naprosto neopakovatelní - a tím nemyslím jen specifickou dobovou "módu", která je tu k vidění. Pan režisér Ráža dokázal skloubit detektivku s dětským dobrodružstvím, humorem, milostnými trampotami, všemožnými rodinnými vztahy, trochu (trošičku) nastavit zrcadlo době plné nadějí, a jelikož k tomu zlákal i řadu zajímavých herců, a hudbu k tomu všemu svým neopakovatelným způsobem zkomponoval Petr Hapka, není z mého pohledu o čem diskutovat. Vzhledem k tomu téměř čtvrt století od vzniku seriálu se dnes už navíc můžeme i bavit tím, kdo tu vypadal jak mladě, ale taky povzdechnout nad tím, kteří herečtí klasikové, objevující se tu na prahu svého stáří, stále ještě plné síle jak fyzické, tak herecké (paní Zázvorková, pánové Sovák a Růžek), už mezi námi nejsou. A nutno říct, že když se máte v Bílých Králích o někoho strachovat, tak to tak funguje - i navzdory tomu, že hlavní dětští hrdinové nejsou zrovna přirození. Zkrátka a dobře se nemůžu dočkat, až za nějaký ten rok budu moct zasednout před televizi ke sledování Území Bílých Králů se svými dětmi. A to i přesto, že jim budu muset vysvětlit, že suverénně nejnesympatičtější postava - hospodský Kubát - s námi nemá nic společného:)) 80%

Čtyřletá Emilka objevuje svět? Ani bych neřekl, protože i kdybychom tu větu zpřesnili na "mimozemšťanka v červeném overalu s obtaženou kápí s nevysvětlitelnými ?hmatovými vousky?/?anténkami?/komunikačními orgány? objevuje svět", pořád by to neodpovídalo náplni jednotlivých epizod. Někdy jsou to minipříběhy s pointou, jindy spíš jakési dokumentární záznamy dětského trávení času - viz "hrajeme si na roboty, přidávají se další děti, pak jedno udělá bác, jdeme si hrát na něco jiného, Fin". Ale o objevování světa a rovnání si věcí v dětské hlavičce to skutečně není. Taky nechápu jak je možné, že se počítačová animace ve vysílaném produktu začne zadrhávat (viditelně klesne počet FPS) při zvýšení počtu postaviček v záběru - což pohříchu není problém jen u seriálu o Emilce. Faktem je, že výtvarně je Emilka docela neobvyklá a je to i roztomilé. Vzhledem k obsahu a formátu ale nechápu, k čemu to má vlastně celé být. Působí to na mě jako by se studio rozhodlo zpeněžit teambuidlingové cvičení svých zaměstnanců. 50%

Doooobrá... "shodou okolností" pár let po Madagaskaru vznikne nízporozpočtový 3D animovaný seriál o partě tučňáků - vesmírných dobrodruhů, jejichž velitel je kříženec Elvise a Zapa Brannigana, další je pilot/krutopřísný drsňák, třetí je geniální vědátor, a čtvrtý... ehm, tak nějak je. Přičemž první tři se jmenují Zidgel, Midgel a Fidgel, což je zhruba jako Bubík, Kulík a Dulík (kteří se mimochodem v originále jmenují Huey, Dewey a Louie;)). Animace na rok 2007 vskutku nic moc, příběhy jsou takové ty naivní klasiky s poučením (přičemž u některých jsem si říkal, že na sedmileté hrdiny řeší trochu moc "dospělé" otázky, protože to vždycky není jen o moudrech typu "je potřeba umět se rozdělit" nebo "lhát se nemá"), originality to taky rozhodně moc nepobralo a někdy je to opravdu jako Futurama pro mateřskou školku. Z toho ovšem plyne, že některé zápletky jsou hodné pozornosti, a některé humory se opravdu podařily, jako třeba když se při pohledu na dvě žárovky přebalující malou žárovku velitel zeptá, kolik žárovek je potřeba na výměnu žárovky... což je bohužel vtipné jen v angličtině;) Takže pokud jste nováčci na poli televizní zábavy (čti: pokud máte malé děti, které ještě "nepoznají kvalitu"), můžete je k tomu posadit bez obav o jejich duševní zdraví a morální integritu. Jestli nejste cílová skupina, a viděli jste Tučňáky Z Madagaskaru nebo Futuramu, po právu nad tímto produktem ohrnete nos. Ode mě je to na 50%, protože i když to není žádný zázrak, mezi historicky nejhorší seriály to opravdu nepatří.

"Božstva" čtyř elementů a z nich vycházející nespočet kultur naší planety v prezentaci Cirque Du Soleil. Z hlediska "filmového záznamu a jeho režie" jsem trochu na rozpacích, a mám za to, že špičkové a novátorské výstupy obdivuhodného quebeckého souboru by si zasloužily trochu technicky propracovanější prezentaci obrazového záznamu než nevyhnutelně občas mimo to nejdůležitější byvší záběry s občasnou silně rušivou zpomalovačkou, bez které bychom si některých obvzláště náročných prvků nemuseli pořádně všimnout. Ale co se týká obsahu, je Dralion tradičně technicky dokonalá plejáda jevištních mistrů svého oboru, propojená tentokrát lehce mystickou linkou, a prokládaná skvělými hudebními klauniádami, které se tradičně zvrhnou v ukázku velkého cirkusového kumštu - a na závěr v parodii všeho, co bylo v předcházejícím programu k vidění. Nejlepším číslem pro mě je sólo žongléra kombinujícího "normální" žonglování s moderním výrazovým tancem. Naživo to musí být neskutečné... na obrazovce díky těm režijním nedotaženostem to zkrátka není ono. Ani Yoko. 80%

"Ensemble piece" o smrtící pandémii ála Steven Soderbergh. A je to dá se říci dokumentárním stylem natočená procedurální podívaná o tom, jak se postupuje při objevení epidemie hodně ošklivé chřipky a pokusech ji zvládnout. Ale ne tak docela - Soderbergh totiž v rámci výstavby šokujícího děje sleduje i konkrétní "obyčejné" lidi, ale nedělá to tak, že byste se s nimi mohli sžít, nebo že by nedej bože páchali nějaké hrdinské skutky ve stylu katastrofických velkofilmů. Aby to nebylo málo, Nákaza také "drží prst na tepu doby", když umně využívá postavu investigativního bloggera, který do bohulibých snah WHO a národních vlád svými konspiračními teoriemi a vlastní agendou soustavně háže vidle. Co rozhodně stojí za zmínku, je skutečnost, že Soderbergh nijak nepřikrašluje to, co by v analogické situaci nastalo (a co se mu ve filmu děje), tj. rozpad společnosti, návrat k zákonu džungle, a hlavně to, že by o životy přicházeli mladí, staří, ženy, děti, prostě všichni bez výjimky. V kombinaci s vědomím, že "hlavním hrdinou" filmu je nijak zvlášť virulentní patogen, přenášející se fyzickým kontaktem, a že by tudíž mohlo být mnohem, mnohem hůř, to celé působí velmi znepokojivě. Soderbergh respektive scénárista Burns to ještě navíc koření morálně spornými rozhodnutími, a v zásadě neukazují jedinou výlučně "dobrou" postavu. Je mi jedno, nakolik režisér selhal v pokusu natočit kontroverzní kritiku systému, a nakolik se zalekl přílišných odklonů od diváckých očekávání. Contagion totiž i tak funguje, a nutno říct, že řada momentů v něm je opravdu překvapivá. Rozhodně jsem se nedíval naposledy, takže dám spokojených (znepokojených-ale-co-s-tím-asi-tak-naděláš) 80%.

Škoda, že místy tak hrozně moc tlačí na pilu, takže z toho lezou slabší okamžiky Tele Tele. Kdyby si tvůrci dali víc záležet na udržení kvality, kterou vykazují ty lepší momenty, soustředěné hlavně v první třetině filmu, mělo by to větší sílu než Seagalovská rána do koulí (kterých je ve filmu docela dost:)). Jsem zvědav, co by Zprávy TV Onion řekly o Miley Cyrus, když Britney Spears to od nich schytala tak brutálně, nejen "from behind";) Sice je potřeba ocenit, že tomu tvůrci chtěli dát cosi jako příběhovou linii, ale co naplat, když jednotlivé skeče nebo epizody Onioňáckých pořadů, kterých je plný internet, jsou obvykle o několik tříd lepší. Takhle dám 70%. Takových těch sedmdesát, které znamenají, že mi nevadí reprízy.

Přehlídka herecké dokonalosti na prknech, která znamenají svět. Jiří Kodet vrhající se naprosto neodolatelně střemhlav do Chlestakovových Prášilovských eskapád, Pavel Landovský (dávno před dobou, kdy takzvaně "propálil kotel") s Helenou Růžičkovou (dávno před dobou, než se stala uřvanou vesnickou bábou z třeskutých "lidových" komedií) odhalující maloměstskou "světáckost", a mnoho a mnoho dalších velkých jmen českého divadla i filmu si dává velmi záležet na tom, abyste na mistrovské satirické dílo (původem z Ukrajiny, nikoliv Ruska;)), hned tak nezapomněli. Nebo pokud chcete, můžete to brát jako špičkovou studii toho, jak má vypadat ztvárnění různých stupňů a typů opilosti:) Obzvlášť dokonalý je v tomto ohledu Josef Abrhám. 90%

Je jasné, že pokud byste někdy mohli přijít o své obvyklé racionální uvažování a zvyk jednat až po seznámení se stavem věcí (pokud ho tedy vůbec máte, že...), pak by to měly být právě situace, kdy vám vaše dítě řekne, že mu někdo ubližuje. Ale Vinterberg si práci až příliš zjednodušuje, byť v jednotlivostech je nutné konstatovat, že chytře volí nejméně prokazatelnou variantu toho, co se mělo podle blonďatého andílka (a jak se dozvíme, i podle dalších dětí) stát. Nevím samozřejmě jak nakládá dánský justiční systém s údajnou obětí zneužívání, ale dost pochybuji, že neznají nic jako znalecký posudek z oboru pedopsychologie nebo sexuologie. Tím probůh nechci říct, že Lucas mohl v klídku čekat, až se pravda ukáže, a všechny fuckovat s odkazem na presumpci svojí neviny. Však taky právě tohle je hlavní částí Honu. Tohle, neboli davová psychóza, neboli "my víme, že jsi to udělal, a žádný soud nepotřebujeme", plynule podle hesla "na každém šprochu pravdy trochu" přecházející v "a stejně jsi to udělal, i kdyby tě desetkrát zprostili", s dovětkem "však toho soudce, prokurátora a advokáta by měli pověsit na stejnej strom jako tebe". Vinterberg ale samozřejmě nechtěl točit kritiku systému, který není ve svém svatém nadšení pro ochranu blaha dítěte schopen rozpoznat ubohé křivé nařčení, ale kritiku stádního uvažování, zkratkovitosti až zvířeckosti, a hlavně zdrcující dopad toho všeho na křivě obviněného. Mikkelsen opět boduje, a poslední minuty filmu jsou skutečně brutální. 80%

Brilantní záležitost, která ví od začátku naprosto přesně, jak idiotská je, je taková záměrně, a je na to hrdá:) Takhle to vypadá, když s vážným ksichtem tvoříte parodii a bavíte se přitom. Takže gratuluju, Stevene z Beverly Hills, tímhle jsi se stal nesmrtelným. Tímhle a dvojkou... a prý už brzy i trojkou:) 80%, i když sám nevěřím tomu, že to píšu:)

Velmi stylová a velmi trefně aktualizovaná pocta nejenom prvním bondovkám, a především důkaz, že Colin Firth mohl klidně s přehledem před lety dostat roli Jamese Bonda svěřenu... vyhnuli bychom se tak aspoň podivným vnitřně nekonzistentním experimentům jménem Casino něco a Quantum něčeho. Já bych mu tedy rozhodně věřil, že klátí Evu Green:) Bohužel, i když vystoupení Marka Stronga a Michaela Cainea (který je sám o sobě živým odkazem, viz jeho Jack Carter nebo spíše dřívější Harry Palmer) mě velmi bavila, a Samuela L. Jacksona především v interakci s Colinem Firthem považuju za manifest režijní a herecké geniality, nepovedlo se mi na Vaughnovu frekvenci naladit. Masakr v kostele se mi zdál příliš za vlasy přitažený, a jsem přesvědčený, že v comicsu se vyjímal daleko patřičněji. Taky nechápu zdejší podivně nekonzistentní práci s brutálním násilím a krví. Ale emoce tu jsou a fungují i u mě, a ačkoliv mě filmové zachycení análního sexu se skandinávskou aristokratkou nechává zcela chladným, při ohňostroji jsem se smál na celé kolo. Vaughn prostě umí, ale Kingsman podle mě není jeho nejlepší film (a to jsem neviděl Kick-Ass). Je nejodvázanější, nejkreativnější, a možná jsem měl po všech nadšených recenzích příliš vysoká očekávání, ale třeba parkour je tu naprosto zbytečný, scénka s brandy zoufale předvídatelná, a režisérovy obvyklé víc než dvě hodiny mi přišly trochu dlouhé. Ale nutno uznat, že ač se mi nepodařilo nechat se filmem strhnout, takovou chuť nechat si ušít oblek jsem snad ještě neměl:) Nezbývá než doufat, že ve druhém dílu přibude k Eggsymu ještě pořádná Hamsy - a kdyby hlavním padouchem byl Banksy, to by teprve bylo žr... tedy chtěl jsem říci hodnotný pokrm, samozřejmě;) 80% a návštěvy kina ani v nejmenším nelituji.