Gemini

Přestřelená a taky podstatně víc střílející než "bojově umělecká" akční komedie, kde si s pracovním zařazením hlavního hrdiny už opravdu nikdo hlavu neláme. Divák se naštěstí může sám lámat smíchy nad pošťuchováním Jackieho Chana s Michelle Yeoh, která je ústřední postavě série zcela rovnocennou partnerkou. Nápaditost akčních scén a jejich pološílené provedení také třetí Police Story zdobí, takže asi takhle - buď přistoupíte na styl Jackieho Chana a hongkongské filmové školy, nebo ztratíte a protrpíte přes hodinu a půl života. Já patřím do té první skupiny, takže nemám problém jít do červeného. Jelikož mi ale ke zbytku docela zásadně neseděly kratičké vsuvky temného rázu (obvykle mafiánské účtování), byla by osmdesátka přece jen krapet benevolentní. Sedmdesátka to jistí.

Ed Harris vzal pár let starou westernovou knížku, sehnal si spoluscénáristu, sebral něco peněz, obvolal pár kolegů, sednul na režijní sesli a natočil poměrně realisticky vypadající western. Realismus = přestřelky trvají pár sekund, ženy jsou jaké jsou, a pohodlní měšťáčkové jakbysmet. Zbytek je ale naopak ryzí klišé, kdy hlavní hrdinská dvojice si je věrnější než věrná, a řečmi o přátelství na život a na smrt tráví více času než je zdrávo. A tím "více" myslím, že propagační texty a trailery vyvolávající v divákovi dojem, že se tu střílí hodně a často, už nemůžou být lživější. Appaloosa totiž vůbec nestojí na akci (byť tou se vždy uděje konečné řešení nějakého problému) - stěžejní jsou frajeři Harris a Mortensen, kteří to mají všechno tak nějak na háku, protože drsňáků s bouchačkami na té špatné straně zákona poslali šest stop pod zem tolik, že by se na jejich prkenně ztuhlých předvrtaných mrtvolách dala postavit transamerická železnice. Špičkování s padouchy a polopadouchy (Lance Henriksena ve vedlejší roli si při troše nepozornosti nemusíte všimnout) je tím nejlepším, co se dá v jejich společnosti zažít, a naštěstí ho taky není úplně málo. Harrisova nejistota ve vztazích se ženami je sice taky svým způsobem vtipná, ale kvůli tomu se na westerny nedíváme, že. A ona to není na Appaloose jediná "tak trochu jiná" věc - přímočará zápletka s Jeremym Ironsem se párkrát převrátí naruby, a to poměrně nečekaně, ale bohužel promluvy o tom jak se svět, respektive společnost, změnila, nepůsobí vzhledem k do té doby jasně narýsovaným hrdinům moc přirozeně. Není to sice v žádném případě špatné, ale to, že se to kritikům líbilo podstatně víc než divákům, svědčí o tom, že to šlo natočit podstatně... lépe, zajímavěji, zábavněji. 60%

Další z dokladů přínosu, ba potřebnosti, veřejnoprávní televize (a jejího zdarma přístupného digitálního archivu, muhehe). Historie.cs je naučným historickým pořadem sice tradičního, lehce usedlého stylu, kde se sedí kolem stolu a debatuje se, ale věnuje se širokému spektru událostí/témat/institutů, které se objevily v našich dějinách a více či méně s nimi hýbaly - má ovšem velmi daleko k suchopárnému dějepisnému výkladu, který spousta studentů zná ze středních škol všech typů (já naštěstí ne, protože jsem měl tu čest s panem profesorem Koutem), protože jde o fundované diskuze, které namísto chrlení dat a jmen vysvětlují souvislosti a takového toho "ducha doby". Prostě na tohle dávejte moje koncesionářské poplatky a budu naprosto spokojen;) 80%

Aktuálně naaranžovaná divadelním scénářem lehce šustící komorní psychohra na věčné téma "co vše je morálně ospravedlnitelné za účelem ochrany vyššího dobra?", zde ve varietě "je přípustné mučit teroristy (nebo možná blázny) a vydírat je utrpením jejich rodin, abychom zachránili stovky tisíc lidí jako my, s vlastními rodinami, před možná neexistující hrozbou?". Na tu otázku nechť si každý odpoví sám - Unthinkable na ni taky nedává odpověď, "jen" provokuje k diskuzi o ní. A nedělá to pro filmového diváka vůbec špatným způsobem a svůj podvratný útok má dobře připravený. Získal v první řadě démona tisíce tváří Michaela Sheena, kterému věříte jeho těžké sbírání odvahy v prvních minutách, i vražedné odhodlání při přednesu zprávy pro americkou vládu už ne z pozice amerického občana Stevena Arthura Youngera, ale Yusufa Atty Mohameda, pravověrného muslima. A i ty další věci, které postupně předvede... Je to dobře napsané a velmi chytře useknuté tak, aby divák nevěděl, kdo měl pravdu (a tvrdím, že prozradit, že něco nemá konec, není spoiler). Ačkoliv existuje ještě verze s "bonusovým koncem", kde se ukáže, jak to tedy vlastně bylo;) Tu hodinu čtyřicet zvládnete, pokud vám tedy nevadí trocha krve a citového vydírání. A pak si o tom můžete přemýšlet jak jen dlouho chcete. BTW i když v tom hrají známí herci, nikdo neměl odvahu pustit to do kin. Přeberte si to jak chcete, já dávám 80%.

Vizuálně opulentní příběh naivního osamělého děvčátka obklopeného nepřátelským prostředím, které se zoufale snažilo splnit svou státnickou úlohu (tak jak byla v té době pro šlechtičny zamýšlena), a aby se nezbláznilo, užívalo si plnými doušky těch "drobných benefitů", které její postavení přinášelo;) A světe div se, poněkud ji to změnilo... Čili Marie Antoinetta není v žádném případě historický film - nejsou tu žádní udatní šermíři, žádní proradní rádcové, žádné bitevní scény ani úkladné vraždy. Jen "svá" Sofia Coppola a její vize realizovaná skrz čtyřiadvacetiletou princezničku hereckého řemesla Kirsten Dunst. Co všechno ta vize obsahuje, to výtečně popsala Nathalie, před kterou se tímto opětovně skláním, zneužívajíc jejího komentáře ke zkrácení svého. Sofia, cara mia, stále jedeme na stejné vlně. 80%

Rozmáchlý portrét transféru mladého (dle vlastního přesvědčení jak jinak než nedoceněného) adepta divadelního herectví od rozjíveného bohémství (za zvláštní zmínku stojí úchylně působící scéna taneční průpravy s černošskou učitelkou, u které můžete hádat jak skončí - scéna i učitelka) přes "nutnost" kariéristických podrazů až k neutuchajícímu konfliktu mezi "tím lepším v Hofgenovi" a jeho touhou udržet si to, co má, za zuřivého obelhávání se tím, že je to tak vlastně konáno pro dobro všech, a s tím, co se děje kolem, a čemu slouží, nemá jako "obyčejný herec" nic společného. Téměř dvě a půl hodiny, které mě nenudily, a které bych asi potřeboval vidět ještě párkrát, aby některé detaily zapadly na své místo v té pestré skládance lidského charakteru. Necítím to sice jako žádný milník ve své "kariéře" filmového diváka, ale rozhodně tuto manifestaci propojení umění a společnosti doporučuji. Rozhodně ale ne pro večery, kdy si chcete po těžkém dni odpočinout u něčeho tak či onak nekomplikovaného:) 80%

Vydařená televizní dobovka o nesnadnosti hledání svobody, když se kolem vás zuřivě normalizuje, kádruje, fízluje a bonzuje, a vy máte dost starostí o svoje děti a sebe samé. Láska a štěstí je pak o něčem jiném, než když je vám dvacet, nikomu nic nedlužíte a jste hrozně morálně na výši a proti režimu. Není to ani zdaleka tak depresivní jako Občanský Průkaz, ale ani tak není Martě Nely Boudové co závidět. Její uvědomělý přístup k románku s režimu nepohodlným mládencem v duchu "věděla jsem, co riskuju, tak mě to nemůže šokovat, natož zlomit", je poměrně unikátní, a díky němu se z diváka zbytečně netahají nějaké nemístné emoce. Na druhou stranu se zdá, že někteří uživatelé vnímají tento počin jako úhelný kámen vyobrazování objektivní reality minulého režimu, což je podle mě trochu omyl - tohle je lehce dočervena laděná knihovnička bez rázného vystřízlivění, protože nikdo z hrdinčiny rodiny jí ani na moment nedovolí do nějakého růžového mráčku zaplout, ale drží ji vytrvale nohama na zemi. A právě to, jak se za totáče chovala v obavě o prosté záležitosti svého žití ta "obyčejná" většina, Sama V Čase Normálnosti ukazuje výborně. Ode mě 80%. Dobře no, těch posledních deset možná je hlavně za Nelu Boudovou a její atraktivní vzhled, ale na červené barvě pro tenhle film trvám;)

Dead Kennedys vyrazili na turné po klubech velkých jako běžné domácnosti, a ukázali toho vcelku nemálo ze zákulisí a historie toho jak se dělá taková hvězdná kariéra. Že u toho nebude chybět alkohol, drogy a děvky, to vás asi nemůže překvapit. Přesto si myslím, že seriál díky svojí nevyhraněnosti co do subjektivity nebo objektivity, rodinného dramatu nebo věrné historické podívané, zůstal dost pozadu za svými možnostmi. Co je bez debat vynikající, to je obsazení, herecké výkony a takový ten balíček výprava/kostýmy/masky. Celkově vzato je to povedený projekt, pokud se bavíme o televizních seriálech. Ale to skutečné pozadí a ty hlavní kontroverze v dějinných událostech kolem Kennedyovic klanu, jsou tu jen naznačované nebo ukázané velmi okrajově. Jistě, můžete namítat, že se tvůrci soustředili přímo na osobnosti členů rodiny Kennedyů, ale nemůžete lidi v takových - i kdyby jen pro USA - společenskohistoricky zásadních úlohách vystřihnout jako papírové panáčky z toho, co z nich ty panáčky udělalo, a jak to oni sami potom aktivně utvářeli, a hrát si na investigativní filmařinu tím, že ukážete jak zdravotně na rozsypání byl JFK většinu svého života, a jak Jackie plnila svoje poslání jen díky diskrétně ordinovaným povzbuzovadlům. Jestli chcete pořádně popsanou Karibskou krizi, pusťte si Třináct Dnů (nebo X-Men: First Class:)). Závěrem jen hluboce smeknu před Tomem Wilkinsonem alias "tátou Kennedym", vyseknu hraniční červené hodnocení 70%, a uzavřu, že na komplexní historicky reálnou sondu do přelomových okamžiků historie USA druhé půlky dvacátého století si budeme muset ještě počkat.

Excelentní a neobvyklý "policejní" seriál, který na tu svou neobvyklost (a někdo říká, že i na svůj obsah, který se ve skutečnosti vůbec ale vůůůůbec neděje, ve Státech ani u nás;)) dojel po jedné třináctidílné sezóně. Takhle ovšem nedošlo k postupné ztrátě přitažlivosti, vycucávání si nových zápletek z prstu, a opakování téhož, takže si můžete vychutnat pozoruhodně reálně podané vyprávění o korupci na nejvyšších místech komunální politiky v téměř třímilionovém městě, které má dost svých problémů i bez ní. Hlavně s kriminalitou, která má mnoho příčin, a se kterou se daří vést válku jen těžce a zdlouhavě, a jejíž bitvy mají vítěze z obou stran barikády. Bezesporu nejzajímavější postavou je ústřední záporný "hrdina", radní Gibbons aka Delroy Lindo. Jeho "budovatel a ochránce", který chce jen něco na oplátku, a má "jen" trochu posunuté hranice vnímání morality, je fascinující... a děsivě skutečný. The Chicago Code je a už navždy bude vynikající seriál, jehož žádné dvě epizody nejsou stejné, jehož scénář přináší některé velmi překvapivé a nepříliš vídané zvraty (ale i divácky vděčné policajtské fígle a příběhové kličky), a kde hlavně nikdo neextrapoluje obličej vraha z odrazu zpětného zrcátka ve výloze obchodu natočené kamerou z bankomatu;) Prostě poctivá policejní práce, výrazně kořeněná nutností opatrného postupu tváří v tvář těm, kdo mají v rukou moc, a budou vám kázat o spravedlnosti, morálce a demokracii, ačkoliv moc dobře vědí, že přitom stojí zeširoka rozkročení nad jejich hromadným hrobem a močí na něj. K čemuž ještě nutno podoknout, že tu není ani jediná postava, která by neměla nějaký vlastní škraloup, nebo kterou byste mohli označit za nezpochybnitelný maják pravdy. Zkrátka jako v životě. 90% a plivanec na takzvaný většinový vkus a připosranost producentů. Tohle mělo jet mnohem déle než jednu sezónu, protože je to o hodně víc než jen prostá zábava s hrou na četníky a zloděje. PS: Znělku, jejíž text přesně vystihuje tón seriálu, nazpíval "ten plešoun ze Smashing Pumpkins";)

Překvapivě umírněná Gilliamovina, která se díky Ledgerově skonu krapet zvrhla v něco, co lze vnímat jako poctu jemu jako jednomu z největších herců své generace, blablabla... Osobně to vidím tak, že když měli všichni Tonyové hrát stejnou postavu, tak prostě využili svého umění, aby to tak vypadalo, a ono to tak kupodivu skutečně vypadá;) Jinak je Imaginárium pro Gilliama typicky vizuálně svébytné, má zajímavé herecké obsazení i mimo postavu Tonyho, a správně nadpřirozený příběh, kterému vévodí ďábel Pan Nick a ožralý bůh/prorok Parnassus. Body navíc získává Gilliamově pohádce o síle a moci obrazotvornosti i lolitka Lily Cole (ačkoliv co jsem viděl fotky, je převážná část její přitažlivosti prací maskérů a vizážistů;)), ale postrádal jsem pořád něco, co by mě vtáhlo. Takhle jsem byl celou dobu "venku" a byl si plně vědom toho, že jen sleduju další Gilliamovo dílo - jiné než těch pár, co jsem viděl, zajímavé, ale ve vzájemném srovnání co do významu pro můj život filmového fanouška nejslabší. Dost mi to připomínalo Mirrormask, ale ta mi díky svojí větší vizuální vyhraněnosti přirostla k srdci víc. Takže to bude na nějakých 70%. Jo a kdyby vás zajímalo o čem to je, přečtěte si komentář od Mariuse, napsal to daleko líp než bych to zvládl já.