Gemini

Možná žánrový milník, pravděpodobně při zhlédnutí v tom správném věku (třeba ve 12 letech, muhehe) předmět doživotního lehce posvátného respektu i poté, co dospějete (a zjistíte, že to vlastně zas tak hrozné a hrozivé není). Pro mě ale rozhodně dnes už jen krátká hříčka s fascinujícími efekty, zručně pracující s napůl podvědomými snovými zkušenostmi každého z nás. Přes všechno, co a jak se v ní děje, je to ale ve výsledku právě jen ta hříčka - ze které je navíc jasně vidět, že si z vás někdo dělá pr... (viz závěrečný záběr). Maximálně 70%, i když za vytvoření ikonického Freddyho Kruegera by si možná z hlediska globálně popkulturního Craven zasloužil zvláštní ocenění.

Další z žánrových cvičení Ridleyho Scotta, tentokrát na téma gangsterka bez jakéhokoliv zdání respektu či možných sympatií k titulní postavě. Denzel Washington se velmi působivě převtělil do jednoho z největších kriminálníků sedmdesátých let (včetně harlemského gengsta nigga přízvuku, který se každý naučil nenávidět při GTA: San Andreas), a Russel Crowe si zase střihl zajímavou postavu epes rádes poctivého policajta (později prokurátora a později advokáta, ehm), který je ale táta na baterky a neskutečný kurevník k tomu. Scénář Stevena Zailliana v kombinaci s uvedenými výkony a Scottovým vedením vytváří zatraceně třaskavou směs, která dýchá zobrazovanou dobou a reálným životem hlavních postav - a rozhodně to není proto, že by to bylo točené na motivy skutečných událostí. Scott se nepokouší hlavního antihrdinu nějak glorifikovat, jen ho ukazuje z jeho vlastního pohledu - jako spořádaného občana platícího daně a především milujícího svoji rozvětvenou rodinu; jako někoho, kdo si absolutně neuvědomuje, co jeho super byznys s kvalitním heroinem dělá s obyvateli té "jeho" čtvrti, kterou chtěl tolik chránit před ostatními šmejdy. Americký Gangster je prostě precizně natočený a svým způsobem svébytný příspěvek k žánru. Stopáž je sice možná trochu dlouhá, ale skutečně je na co se celou tu dobu dívat - a vlastně i co poslouchat, protože hudba je tu taky vynikající. 80%

Po pěti letech jsem se navzdory jasně formulovanému a vtipnému varování (http://www.fffilm.name/2008/03/soudn-den-doomsday-40.html/) nakonec odhodlal v rámci vypnutí mozku po práci na Doomsday podívat. A světe div se, všechno všecičko, o čem tenkrát Fuka psal, je naprosto přesně tak:) Vaše hodnocení závisí od toho, nakolik je pro vás rozhodující efektní krvavé sprchování, a jestli vám tváří v tvář naprosto dokonale debilnímu ději přijde vtipný záporák mixující Kurgana z Highlandera s jakýmkoliv noname ranařem z druhého Mad Maxe. Hledal jsem, jestli to nebylo třeba jeho obsazením nějak sofistikovaně vtipné pro britské publikum, ale tuhle hypotézu se mi prokázat nepodařilo. Dějově je to stejně dementní jako Total Recall (ten z 2012), ale jelikož ještě sestrkává dohromady rekvizity nakradené z tolika jiných filmů, tak přes velmi kvalitní práci na efektech a rozhodně výborný management peněz (protože film vypadá podstatně dráž než kolik reálně stál) nemá šanci dostat se na stejnou úroveň. Na odpad je zase málo vtipný... pokud tedy opět nepovažujete za vtipné pořádání pankáčských kanibalských hostin za zvuků punkových songů a motokrosu, za současného hopkání obtloustlých Skotů v rytmu kankánu po pódiu jakéhosi divadla. Já osobně to mám jen za jedno velké WTF s naprosto nezvládnutou dramaturgií. Nejlíp to vlastně funguje do chvíle, než se objeví první Raider z Falloutu 3, protože Tyleru Batesovi se pomocí jeho industriálních pazvuků daří dělat slušnou atmosféru, a nad rámec povinných žánrových průpovídek se téměř nemluví. Jen doufám, že nový Mad Max nebude takováhle hovadina... 40%

Nejdelší, nejdynamičtější, nejepičtější, nejlépe vypadající a nejlépe natočený opening v dějinách filmu! Opening dlouhý celou hodinu čtyřicet - ano, snažím se říct, že jakkoliv těžko hledám cokoliv co bych mohl nové Planetě Opic vytknout, tak přesto, že se v ní celou dobu něco děje a někam se posouváme (přičemž víme velmi přesně jakým směrem, jenom nevíme jak daleko se to stihne), je to všechno naprosto evidentně pouhý rozjezd do toho, co se nám přislibuje ukázat až v Dawn of the Planet of the Apes... kde s námi možná trochu vydrbou a prostě tu apokalypsu lidstva a současný vzestup civilizace opic přeskočí:) Anebo třeba bude vidět ve flashbacích lidských hrdinů... no to je všechno ještě daleko;) Každopádně nevím, odkud Wyatt přišel, ale upřímně doufám, že tam mají jemu podobných víc. O vynikajících modelech lidoopů a dalším nespravedlivě neexistujícím Oscaru pro virtuální herectví Andyho Serkise, stejně jako o dokonale funkčních pohledech a gestech Johna Lithgowa i ostatních, už bylo napsáno hodně. Já už připomenu jen přesvědčivou logiku šíření viru od "pacienta nula" nejkratší cestou tam, odkud se během pár hodin dostane do celého světa, a zakončím tenhle komentář velmi spokojenými devadesáti procenty.

Za pomoci vystříhaných scén z prvních dvou sérií, a při vědomí toho, co se seriáloví nadšenci mezitím dověděli, dává sám velký Bill Adama dohromady novou perspektivu některých klíčových událostí Cylonského úsilí o vyhlazení lidských otrokářů. Bohužel se mu to ale příliš nedaří, protože už je tak nějak dávno po všem, a víc než co jiného působí tenhle pomník Cavilovy bezbřehé nenávisti k lidem (a potažmo Final Five) jen jako pokus tvůrců BSG trochu uspokojit poměrně značně rozčarované diváky tvrzením, že se ve čtvrté sérii nezbláznili, ale měli to tak vlastně od začátku naplánované... čemuž úplně nekoresponduje třeba vyjádření Katee Sackhoff k závěru role Starbuck, takže prostě smůla, hoši, my váš perník stejně nežerem;) Ale nezajímavé to určitě není, a některé scény jsou při znalosti "budoucích" událostí skutečně hezky štiplavé. Rozhodně bych si ale pro ideové završení ságy lidsko-cylonského konfliktu představoval trošku onačejší náplň. Sice bych rád dal trochu víc, ale zůstanu na 60%.

Dnes, po všech těch Mlčeních Jehňátek, Sedm nebo Americkém Psychu, a řadě televizních sezón ve společnosti Myšlenek Zločince nebo Law & Order: Special Victims Unit, už Vajdův krimithriller na diváka působí dílem naivně, dílem povrchně a zkratkovitě, ale ve své době byl rovnocennou náhradou zmíněných "úchyláckých" detektivek naší doby. I přes výhrady k dějové konstrukci, která by se dala označit téměř za úsměvnou, zůstává Bílému Dni vynikající herectví Heinze Rühmanna (kterému výborně jdou jak analytické policejní postupy, tak interakce s dětskou hrdinkou), a především dokonale se proměňující Gert Fröbe - kterého uvidíme až ve druhé polovině filmu. Na svém omezeném prostoru předvádí precizní studii psychicky nemocného muže, z něhož jeho porucha udělala sériového vraha malých děvčátek. Z každého obrazu cítíte jak nepředstavitelně odporný zločin tenkrát vražda dítěte představovala. My jsme už otupěli, společnost se posunula... A taky proto bychom si měli tenhle - byť jenom v určitých segmentech - vynikající filmařský počin připomínat. 80%

Total Recall z roku 2012 je takřka unikátní double: vizuálně dokonalý - dokonalý shit. Vykrádající tuhle to a tu zase tohle, a občas laškovně pomrkávající na fanoušky původního Total Recallu (což jsem), kteří by ale panu Wisemanovi nejradši dali pěstí (což chci) - a co je nejdůležitější, nad jejíž nelogickou demencí se můžete začít nevěřícně smát už asi v osmé sekundě filmu a vydržíte s tím až do konce:) Svým způsobem je dobré, že manželka pána režiséra je stále sexy a její terminátorská hrdinka dává téměř nepřerušované naháněčce správné grády - ale tomuhle bezkrevnému debiláriu zatraceně chybí charismatický antihrdina jako byl Michael Ironside. BTW pochopil někdo, proč tam (v té delší verzi) vůbec byl Ethan Hawke??? Není důvod rozebírat koncepční dějové nelogičnosti nebo jednotlivé "zádrhele" - to ostatně výborně zvládl František Fuka - tenhle film je prostě i přes architektonickou nápaditost, naplno využitou pro účely 3D, trestuhodným zmrháním potenciálu, a to i když nebudeme porovnávat podvratný (ve své době taktéž řemeslně dokonalý) krvavý originál s touhle nafintěnou srágorou. Tvůrci mají opravdu velkou kliku, že si dali po řemeslné stránce tak záležet - jinak by to totiž nebyla ani ta šedesátka. Takže abych to na závěr trošku odlehčil - Len Wiseman, vieš zarobiť peniaze, a máš takú peknú bábiku - a za to ťa uznávam, a za to ťa rešpektujem; ale toto si zabil:) Myšleno česky "zabil", ne Rytmus-Marešovsky "zabil" = "cool". Vysvětlivka doplněna s ohledem na pravděpodobnou cílovou skupinu tohoto filmu...

Trvám na tom, že kdo to nezažil, těžko pochopí. Hned na začátku rozdané karty nelehkého rozhodování a/nebo boje s osudem a slabostmi nás samých nebo těch, které máme za své nejbližší, bohužel svojí vysokou hodnotou nemohou přebít zbytečnost některých částí nebo celých dějových linek (třeba taková ukrajinská rodina je ve filmu jen z jednoho jediného důvodu, který by šel řešit i bez nich, a tempu filmu by to jednoznačně prospělo), nesrozumitelnou výrazovou podivnost v podstatě celého dění kolem Zuzany Kronerové, a hlavně a především rádobymagické násilné uzavírání kruhu skrze Magickou Hlubinu a zpěv velryb. A je to veliká převeliká škoda, protože abyste se mohli nelidsky kochat niternou bolestí Zuzany Bydžovské nebo zoufalým úsilím a bezmocí skutečných manželů Čapkových (v reálu rodičů malé Aničky), musíte strpět i ten podivný za každou cenu umělecký (nebo jak to jinak říct) zbytek. A to je přece jenom dost nevýhodný kšeft. "Elis Nelis" to prostě tentokrát nevychytala - ale kvůli Českým Lvem oceněnému výkonu Zuzany Bydžovské a příběhu obou Čapkových jsem rád, že tenhle film existuje. Bohužel mu jako celku nemůžu dát víc než 60%; do červeného totiž nepatří.

Pod hladinou (1. díl): Alice Nellis opět na téma rodičovství - a tentokrát velmi zajímavě a zvládnutě. Výborně zahrané postavy, jejichž zkratkovité reakce a výbuchy "je radost" sledovat. Jistě že je to neutěšené a charaktery vyobrazených postav nelíbivé až nesympatické, ale i takový je život - zvlášť když máte problém a neřešíte ho... Daniela Kolářová byla vynikající, Tomáš Pavelka se svou kalendářovou úchylkou zbavující ho bezvýhradně politováníhodné role rovněž. No a sestry Geislerovy, ty to prostě tak nějak slušně "dávají". Na úvod možná nečekaně ponuré, ale rozhodně zajímavé dívání. Pevných 80% ----- Lež má rozbité auto (2. díl): Někdo řekne, že lehká letní veselá romance, někdo že laciná a předvídatelná vztahová srandička. Každopádně Vojtěch Kotek tohle cvičení rozhodně zvládl - a jak dokazují leckteré jiné současné komediální počiny, není to zase tak jednoduché jak si řada "lidí z branže" myslí. Body navíc tentokrát sklízí výborně vybraný dětský hrdina a na druhé straně výborný flower power (ovšem pozor, nezhulený) dědeček Boris Hybner. Matěj Rupert opět dokládá svůj střídmě využívaný komediální talent, a Jitka Čvančarová zase to, že by se za ní každý ohlédl, i kdyby byla takhle vycpaná trvale (a možná, že i v těch příšerných nesoudných módních kreacích) - a taky ten komediální talent;) Sice jsem Dykovi a Vilhelmové ani na vteřinu nevěřil, že by jim to mohlo vydržet (což si tak nějak myslím i o jejich reálném vztahu), ale fakt je, že chemie mezi nimi byla výborná - samozřejmě v mezích toho, že Táňa měla scénářem předepsaný skutečně dokonale nesnesitelný pesimismus a přístup nejenom k mužům. Takže asi tak - z první větou vymezených možností bych se spíš klonil k té druhé... jenže třeba taková scénka s Janů Babčákovou a následujícíma "klidnýma očima" byla zvládnutá tak výborně, že prostě nemůžu tenhle filmeček vyhodit z Červenohorského sedla. 70% ----- Druhý dech (3. díl): Petr Zahrádka rozehrává v třetím týdnu setkávání s nevinnými lháři podstatně vážnější a vlastně i intimnější notu. Protože co může být soukromnější než živobytí vlastní rodiny? Po pro malého českého lehce závistivého človíčka tak krásně hřejivé expozici od reality odtrženého - ovšem v kruzích žroutů many až příliš často dokonale reálného - hlavního "superhrdiny" nastoupí jeho kruté vystřízlivění (a divákovy vzpomínky na všechny ty, kterým radí, aby problémy řešili hned jakmile vzniknou...); a pak už jen naivně konstruovaný a rozhodně ne přírodně doslazovaný opětovný vzestup. Je to škoda, ale v daném časovém rámci to asi jinak udělat nešlo. Vynikající herci ve všech rolích zachraňují co jen mohou, ale i když tady zase "pro tým" černou práci odvádí borec jako Ondřej Malý, a i když je tu dokonalá do závěrečných titulků vložená analýza toho "proč" (taky jasně předvídatelná), schématická průhlednost a překotnost druhé poloviny filmu se odpustit nedá. 70% -----

Nedejte se zmást zvěstmi o steampunku - O Pokladech je normální (dobře, Liška, Budař a Polášek v ženských šatech úplně normální nejsou...:)) pohádka s několika steampunkovými dekoracemi. Ale i když zatím z toho pro svět, v němž se dobrodružství neherce Adama Krause (naštěstí vedlejší role) a jeho pohledné milé Jany Pidrmanové odehrává, nic nevyplynulo, je dobře, že na existenci tohohle stylu někdo producentskopíáristickou bandu přivedl. Třeba to příště dopadne tak, jak by si to země Karla Zemana zasloužila. Dá se říct, že O Pokladech je typická česká pohádka posledních let - řada "trendy" herců, komické figurky nadpřirozené i lidské, a děj při ignorování existence oněch figurek naprosto tradiční "láskapřekonávšechnapříkoříazlobudepotrestáno". Svoje děti bych k tomu klidně posadil, ale víc než jednou bych se s nimi asi nedíval. Ruku na srdce, kdyby takhle vypadaly všechny české pohádky, měli bychom důvod k radosti - ale pořád máme k čemu vzhlížet, a na co se v oboru tvorby pro děti (a celou rodinu) snažit dosáhnout. Bohužel si nemůžu pomoct, a vidím O Pokladech jako takové demo (však má taky hodinu a čtvrt se vším všudy), a moje očekávání vůči Vítu Karasovi opravdu nejsou malá. No a kdyby někdo natočil pohádkovou parodii s čarodějnicí Pavla Lišky, asi bych se u ní opravdu nemálo pobavil:) Takhle je to na pomezí 60 a 70%... a protože jsem měkota, dám těch 70%, což pro modrý film znamená čtyři hvězdy.