Gemini

Trpím pokaždé, když se tohle objeví na obrazovce. Je to sice legitimní kšeft "vaše sebeúcta za naše prachy", přičemž ty prachy jsou vyždímané z diváků nadržených na další várku tupců ochotných do toho jít, ale naprosto nechápu, proč se klon japonských úchyláren prezentuje jako kaskadérská sportovní show zaměřená na překonávání strachu, když jediné, čím je to "originální", je žraní hnusů případně doplněné ještě koupáním se v hnusech. Oduševnělé sebezpytující promluvy soutěžících, jejich dětinské demotivační pokřikování na konkurenty, dramatické výstupy Oldspiceového Joea Rogana, to všechno mi působí téměř fyzickou bolest. Obdobná zhovadilost jako Jackass, tentokrát "povýšená" na soutěž - jak jinak do toho chcete uvrtat "lidi z ulice"...ačkoliv je skutečně podivuhodné, že všichni vypadají jako ze žurnálu.... 0%

Jednou dvakrát je vtipné sledovat jak ochráničovaní lidičkové naivně se úmyslně stylizující do nějakého symbolu padají v různě krkolomných pozicích do vody či blátivé kaše, jsouce na hlavu poraženi opolstrovaným mechanismem či překážkou... ale jakýkoliv další díl je totální ztrátou času a adorace tohohle kusu jako hitu sezóny je jen důkazem úpadku nejenom zábavy, ale i hodnot. Tady totiž nejde o fyzické schopnosti, šikovnost nebo překonávání sebe sama, tak zkrátka není tahle v obřích uvozovkách psáno "soutěž" nastavena. Tady se prostě padá na držku, a to je vše, přátelé. Je to zhruba stejně zábavné, jako když se v počátcích kinematografii narvané sály lámaly smíchy nad dortovými bitvami...ale my narozdíl od tehdejšího diváctva tenhle model strašlivě dlouho známe, takže co to jako má být, ptám se? Jediný, kdo si zaslouží respekt, jsou komentátoři, kteří neúnavně sází i relativně vtipné komentáře blb za blbem, díl za dílem. Jako sociální experiment by to asi bylo zajímavé, to by ale nesmělo jít jen o klon japonského úletu známého jako Takešiho Hrad. Naprostá zbytečnost, 20%.

Povedené osobnostní drama se vztahovým základem (a pointou) a k tomu ještě důkaz formální vyspělosti českého filmu - nebo alespoň schopnosti vycajchnovat se na "světovou úroveň", když na to přijde. Víc k tomu celkem nemám co říct, snad jen že Jana Plodková skutečně vypadá, jako kdyby utekla z prvorepublikového plátna (a také tak zpívá, což je v tomto případě plus). No zkrátka dobový feeling je dokonalý. Mám-li si vybrat z filmů využívajících atentátu na Heydricha k vyprávění něčeho "svého", volím rozhodně Protektora před Lidicemi. (V kategorii televizní tvorby by vyhrálo Strachovo Silver A, ale to už je jiný příběh;)) 80% a s kecy o konstrukčně dokonalé prázdnotě si vyližte známku. Osobní PS: Sandru Novákovou fakt ne... podle mě opravdu nemáme přeceňovanější herečku.

Scénáristka/režisérka Susannah Grant dovedla vytvořit ze stejného výchozího bodu něco jiného než druhé "péesajlavjů", a jelikož se tu dějí věci zvláštní, ale takové, že si dovedete u jednotlivých minizápletek říct "no jo, vlastně proč ne, vždyť skoro přesně tohle jsem sám zažil nebo vím, že by se to stalo", je z toho celkově takový dost dobrý feeling. A pokud se jí většina z těch věcí přímo stala, tak omlouvám to, že se z toho potřebovala vypsat, protože s ohledem na výsledek je tohle výjimka potvrzující pravidlo, že tuhle sebeočistnou praxi je potřeba zakázat (s ohledem na výsledky obvyklé, tj. dost hrozné). Pozitivní zjištění je, že to zjevně není náctiletá emoblbka ani přestárlá yaoistka, i když k dokonalosti to má daleko, a postavu Kevina Smithe bych si do svého filmu nepřibíral ani za zlaté prase. Ačkoliv, při dnešních cenách zlata... No nic, zpátky k věci. Řemeslně fakt dost dobré, Boulder v Coloradu vypadá jako fajn místo s pěknou přírodou, Jennifer kromě fešného vzhledu i solidně hraje, a pan "OK, za Hitmana bych se měl stydět, ale když oni mi fakt dobře zaplatili" působí jako obvykle sympaticky a taky hraje slušně. Juliette Lewis mě celý film deptala, ale to byl zřejmě účel, že?:) A jelikož bych neměl problém podívat se za nějaký čas znova (teda samozřejmě kdyby se to objevilo v televizi, když bych se u ní zrovna nacházel, ne že bych sháněl DVD nebo tak něco), není důvod nedat 70%.

Hvězdně obsazený western na téma "správná parta na zvláštním úkolu, který se ukáže krapet složitější". Má snahu o určitý přesah a šťourání do politiky a historie, ale ve srovnání s o pět let mladšími Leoneho dynamitovými příhodami je to slabý odvar. Hlavní tady jsou spíš osobní vztahy mezi postavami, ale i když to v tomhle ohledu funguje, jejich příběhem jsem se nijak zvlášť přitažen necítil. Dobré nápady, svižná akce, špetka toho "něčeho navíc", nebyla to rozhodně ztráta času, ale vyhledávat tuhle společnost znova nemám důvod. 70% a možná trochu víc za dekolt CC:)

"Novodobý" western (čili ne ten s hrdinnými a ctnostnými dobyvateli Západu) jakoby v roce 1971 provedl otevřený coming-out, přihlásil se ke svému zdroji, a do sedel přizval japonské samuraje. Ale je to celé trochu podivnější, protože se to stalo v Evropě, kde byla režie svěřena prověřenému britskému harcovníkovi Terenci Youngovi (mj. režisérovi prvních bondovek), a pod jeho vedení bylo nahnáno skutečně výrazné mezinárodní obsazení. Téměř kupodivu se podařilo to vyladit do slušně fungujícího stavu, ačkoliv je znát, že tu má jít v první řadě o zábavu, a ne o něco syrovějšího, na co nás naučil Sergio Leone. Námětově je Rudé Slunce sice originální, ale jinak se jedná o čistý mainstream. Bronsonův bezstarostně žoviální (anti)hrdina ve dvojce s možná překvapivě lidským Mifunem si to prostě podle klasické premisy "najdu toho zrádce a pak ho zabiju" pozitivně naladěni štrádují přes hory a přes doly, občas se trochu pokočkují, aby jeden druhého pochopili, pak narazí na (nutno podotknout, že na tehdejších 35 poněkud vyžile vypadající) rajdu Ursulu Undressed, a kromě hnusáka Delona se vydají nakopat/nastřílet/nasekat ještě bandě Komančů, která se do toho náhodou připlete. Celkově je film laděn "do pohody", vážnější momenty se drží nad vodou jen díky kvalitním hercům (což není Andress). Značnou zásluhu na tom má téměř by se dalo říct veselá hudba Maurice Jarreho, která to zkrátka také celé odlehčuje. Je to rozhodně zajímavé a stojí to za vidění, ale nesmíte čekat žádnou světobornou událost. Já osobně se pravděpodobně už znovu dívat nebudu. Dal bych šedesát, ale po troše uvažování dám trochu víc za slovní přestřelky mezi dvěma hlavními kladnými hrdiny. Ty jsou bohužel poněkud zabité překladem, a titulky jsou totožné s dabingem, holt smůla. Takže "poslední slovo" zní: 70%.

Čarokrásná Italka a kdysi možná kvalitní herečka a sexsymbol made in France v hlavních rolích temného mysteriózně dobrodružného filmu pro dospělé. Ta temnota je ale pohříchu dána spíš prací se světlem a kamerou, než zdařilým vytvářením atmosféry. Už dlouho jsem neviděl film, jehož děj by mi byl tak lhostejný. Ó ano, jsou tu povedené scény, kdy má Laura (Bellucci) halucinace, a kromě toho, že od prvních minut můžete hodnotit její krátký střih (podle mě slušivý), tak budete mít i možnost popatřit i na veškeré ostatní příslušenství;) Nejenom proto si myslím, že tento film je cílen výlučně na plnoleté publikum, ačkoliv by to podle popisu zápletky (a tomu, že to jedna z našich komerčních TV uvedla o víkendu odpoledne) tak nemuselo vypadat. Jenže to má háček - na to, aby film dospělého diváka zaujal a udržel, mu schází nějaký obsah. A jak to vypadá podle hodnocení ostatních, nemám tenhle problém jenom já. A i když jsem ani v tomto případě nečetl předlohu od Grangého, tak s filmovou adaptací Purpurových Řek se to kvalitativně absolutně nedá srovnat. Tohle má řemeslné kvality - a tím nemyslím herecké - ale jinak se to prostě nepovedlo. 40%

Novodobá obsesia psychosociálno narušenými geniálnymi frajermi zo sveta lekárskej vedy dorazila aj na Slovač. Na počudovanie to funguje - akokolvek nejde o žiaden zázrak, v žiadnom prípade neurazí, a keby som pred rokmi nevyrastol z organizovania svojho života podla TV programu a bol seriálový maniak (ako že by som si to nahrával a napokon to pozeral ve volnom čase), zrejme by som sa s pánom Ludským stretával každý týžden. Prepáčte moju "Slovenčinu", no nevedel som ako lepšie poukázať na tu trápnosť s českým dabingom. Zaplať boh, že aspoň tých Nesmrtelných Česká Televízia nepradabováva, aj ked taký Adrian Jastraban v Cyranovi/Fejsovi predvádzal v opačnom garde čosi ako já teraz tu:) Ludských 60%, bez dabingu možno aj viac, pretože hlas doktora Housa je predsa len privela.

Zzzzzzzz. Ne jako že byste u toho spokojeně usnuli (protože je slušná šance, že budete tu hodinu a půl sedět s otevřenou.... ústy a občas zaúpíte), ale jako že Skeleton Man patří do kategorie nejhlubších Zetek. To jsou takové ty "filmy", které by neměly být vydávány ani na DVD, a nikdo by za ně nikdy neměl zaplatit ani korunu, protože jakákoliv podpora (s)tvůrců tohoto monstra se rovná účastenství na zločinu proti lidskosti. Zkrátka v měřítkách našich komerčních televizí ideální kus na všední den (tím hůř, že o prázdninách) na desátou večerní. Skvosty jako The Heat se klidně můžou vysílat od půl druhé v noci, lepší je učinit přístupným co nejširšímu publiku nějakou takovou příšernost. Ale nač skuhrat nad politikou, dejme se do "filmu" jako takového. Jediné dvě tváře, které si můžete pamatovat, jsou Michael Rooker (v podstatě samé vedlejší role, ale dovede hrát) a Kašpar Van Dýně - ten je zde navíc jako správný "veterán z Delty" zdrsněn pár jizvami, ale nenechte se mýlit, je to on, kdo tu má vedlejší roli;) Herectví nula, pronášená slova mínus deset. Scénář tady sestává z rádobydrsných keců a provařených žánrových momentek. Tedy, scénář...spíš ty relativně náhodně za sebou seřazené listy papíru, na nichž byly napsány dialogy a scénické poznámky. Jak jinak si vysvětlit, že se máte pohybovat v hlubokých lesích, kde zmizela suprvycvičená suprjednotka, aktuálně hledaná hůř vycvičenou suprjednotkou (protože ti první cvičili ty druhé a jsme neustále zásobováni vzpomínkami na to, jak byli ti první drsní), která se na noc zakope a určí hlídky, a najednou dva z členů týmu osamoceně pobíhají po lese, nacož Kašpar !!!UKRADNE CISTERNU A POKUSÍ SE PŘÍZRAK PŘEJET, COŽ SE MU NEPOVEDE A CISTERNA UPROSTŘED SILNICE EXPLODUJE!!! WTF?!?! No, prostě tak;) Zbytek "filmu" je prošpikován naprosto debilně vsazovanými detaily hlavních postav, stokrát vidíte tentýž záběr na smrtonosného smrťáka (což je BTW duch indiána, a proto kolem sebe máchá klasickým raně středověkým evropským mečem;)), zranění hrdinů se objevují a zase mizí, tytéž zbraně vydávají pokaždé jiný zvuk, a tak by se dalo pokračovat až "do alelujá". Nutno říct, že režisér - lépe řečeno osoba, jíž byla svěřena úloha režiséra - Johny Martin je ostříleným kaskadérem, a tohle je jeho jediný "režijní" počin. Ale to je prostě na vysvětlení málo, protože nedosti na výše uvedeném, tohle ani není klasická nadpřirozená vyvražďovačka, jaké točí kluci na střední na ruční kameru. Deset minut po začátku "filmu" totiž začne kostlivec kostit nikdy předtím ani potom nezmíněné vojáky v nějaké budově, a deset minut před koncem se pro změnu přesouváme do obří chemičky, kde pobíjí úplně všechny, a kde dojde k "fajnl šoudaun", po které Rooker zahlásí "Je po všem." a naskočí závěrečné titulky. Tady zkrátka nefunguje vůbec nic, a momentů hodných smíchu nad debilitou toho všeho je strašlivě málo - vybavuju si jenom ten, kde suprjednotka vystartuje na dva borce, de facto mimo záběr je zpacifikuje zkroucením ruky za záda, pak jednomu vytáhnou z maskáčů nějakou kartičku a hlavní ranař zahlásí: "Pch, pytláci!" Ve státech se na to asi fasuje nějaká legitka;) Výsledek je 20%, ruce pryč, nepřibližujte se, a zabijte svůj čas něčím lépe natočeným. To splní i Pokémoni...

"Illumós!" ozvalo se zpoza Irského moře, a kdyby někdo byl u zdroje toho výkřiku, viděl by, jak hned nato jistého brýlatého mladíka s rozčepýřenými vlasy a divnou jizvou umlčela těžká sekyra vikingského nájezdníka, protože jak všichni v čaromocném světě vědí, nemůžete správně kouzlit vyzbrojeni parodií na latinu z hlavy nějaké hospodyňky, byť byste jeli na brku z Fénixe (i když vám od čtvrtého dílu najednou stačí jenom si nějaké to slovo myslet, i když to tak předtím vůbec nevypadalo;)). Proto, když o něco později irský chlapec v sutaně zvolal "Illuminare!", byl zlý had Temnoty po zásluze poražen. Kniha z Kellsu je neskutečně vyprecizovaným kusem výtvarného umění - a to jak skutečná kniha, tak tento o ní vyprávějící film. Unikátní výtvarná stránka spolu s dobře vybalancovaným příběhem o odvaze a "důležitých věcech" dělají z Mooreova počinu zážitek hodný zapamatování (ne že by bylo potřeba vyvíjet nějaké úsilí, abyste si Kells pamatovali). I když trvá jen 75 minut, připadal mi v dobrém slova smyslu o dost delší. Byl jsem naprosto uchvácen nejenom vizuální podobou, ale i skvělou hudbou Bruna Coulaise, a ani by mě nenapadlo podívat se na hodinky. 90%, taková je to pecka.