Život jde dál

Překvapivě neurážející a pohodová zábava. Velkou zásluhu na tom má obsazení - zatímco Jennifer Garner a Timothy Olyphant jsou prostě "jen" sympaťáci, Kevin Smith a Juliette Lewis (oba v příhodných rolích) mě svou přítomností vskutku potěšili. Fajn byl i písničkový soundtrack. Škoda jen, že obsahově je to vesměs vata a směrem k závěru čím dál otravnější. (09.08.2011)

Snímek, který se dotýká nebe, třebaže stojí oběma nohama pevně na zemi. Nevím, jak to dokázal, když jeho základním stavebním prvkem není peří, ale kamení. Asi to bude tím, že se nebojí. Nebojí se vycházet z docela zásadní tragické události a propojit smích se slzami, přičemž jeho spolupráce s dramatem je velice úzká a upřímná. Připravte se na trošku netypickou, vkusnou a decentní komedii, která jen tak brouzdá neprobádanými hlubinami lidské duše ... 4,5* (15.03.2013)

Velmi příjemný snímek na nedělní dopoledne. Tragickou výchozí situaci se režisérce daří odlehčovat nenásilným humorem (skvělý Kevin Smith) a herecké výkony všech zúčastněných jsou takové... jak to říct?... uvolněné. Díky tomu ta hodka a půl uplyne jako nic a na konci vám zůstane úsměv na tváři. A pokud jde o zde zmiňovanou "divnost" Jennifer Garner. Je pravda, že má ostřejší rysy a ústa vypadají jako po zásahu botoxu, ale tyhle výtky mívám vždy jen v prvních minutách, kdy ji vidím. Pak už ji jen Benu Affleckovi neskrývaně závidím :))) (01.07.2007)

Nebyla to ani komedie, ani romantika. Nejvíc se to asi blížilo pohádce, která si zoufale hraje na realitu, i když je nad slunce jasné, že takhle lidé nejednají. A myslím, že ani ufouni. A Olyphanty doporučuji raději nechat Tolkienovi a tohodle poslat zpátky do herecké školy, protože kromě zářivého úsměvu byste u něj herectví hledali těžko. Za něco stála Garner i její postava (byť té strojové "dokonalosti" bylo opravdu trochu příliš), ale nesouzněla se zbytkem postav, které tak chtě nechtě byli pouhým křovím... a jako křoví si vedli celkem obstojně :) (01.12.2014)

I když jsem absolutně netušila o jakej film jde, název dával tušit. Pak jsem viděla Jennifer Garner a mírně jsem si oddechla - ne že bych jí milovala, ale aspoň jsem věděla, co od ní můžu nebo nemůžu čekat. Nakonec musím uznat, že jsem se bavila. Nebylo to ubrečený a ufňukaný, jak by si někdo mohl podle tématu myslet a líbilo se mi, jak to mezi hlavními hrdiny jiskřilo (jeden z moc povedených filmových polibků:)) A už jsem se zmiňovala, že Timothy Olyphant je fakt kus? Mňam:) (31.10.2008)