Gemini

Tento "film" má vše - Vikingy, roztomilého klučíka v roli hlavního hrdiny, "legrační" zvířátko, které neustále šíleně gestikuluje nebo někam padá, muziku jako z akčních pasáží Terminátora (tedy disharmonické strojové pazvuky), písniček zpívaných nepochybně záměrně po vikingsku falešně, a především animaci, která by urazila i toho nejposlednějšího z tvůrčího týmu PRVNÍHO Gabriel Knighta, o Broken Swordu ani nemluvě:P Urážka dospělých diváků, týrání dětí. 20%, protože nestojí ani za jedinou minutu vašeho času, a protože z důvodu působení téměř fyzické bolesti se u toho nemůžete ani perverzně bavit.

Ve své době zatraceně efektní - a adrenalinový - thriller v podstatě pro celou rodinu (až bude Kevin Bacon po někom střílet, můžete dětem zakrýt oči;)). Dnes kvalitní žánrová podívaná s Meryl Streepovou v nejlepší formě. Byť je to samozřejmě poněkud předvídatelné, Curtis Hanson tyhle věci umí, a tak máte na co se dívat. Když už na nic jiného, tak na přírodu. No a nezmínit nádhernou hudbu Jerryho Goldsmithe, to by byla v podstatě svatokrádež. Když si vzpomenu, jak jsme v kině tleskali - hm, moment, kdo vlastně tohle pustil jako školní projekci???:)) - nemůžu nedat 80%. Dobré herectví v thrilleru si to totiž zaslouží.

Konečně! Floutkovský "rozpustilý" Psych ani hezounský Mentalista mi neseděli. Prostě musel přijít Pan Herec, aby sociální inženýrství a (pseudo)věda zvítězily a donutily mne sledovat pokud možno každý díl. Dodávání zdání (a občas nejen zdání) stoprocentní reálnosti používáním skutečných osobností tomu dává ještě o trochu víc šťávy, a narozdíl od mnoha jiných seriálů mám pocit, že - alespoň hlavní - postavy žijí. Kontroverze je tu sice taková umírněná, ale je to prostě sympatické. A co na tom, že bez House by to pravděpodobně nikdy nevzniklo;) Skvělá "seriózní" zábava. 80%

Ten, kdo tohle rozplizlé vztahové drama prezentuje jako romantickou komedii, by měl být utlučen tupým předmětem. Ne moc těžkým, aby bylo potřeba hodně ran:P Rozdělení na dva filmy, tak aby se ty jednotlivé dějové linie a subzápletky nemusely proplétat a řešit na jedné hromadě, by rozhodně bylo krokem správným směrem. Stejně tak by tomu bylo i s obsazením role Cameron Diaz někým jiným, mladším. Máme tu mít dvě sestry, starší zodpovědnou, leč trochu usedlou (výborná Toni Collette), a mladší, nezodpovědnou rajdu, na což je Cameron už trochu moc odkvetlá (a i když přesně to je jí ve scénáři vyčítáno, je to prostě moc - BTW jsou s Toni stejně staré;)). Byť dobře zahrané, pro mě strašlivě ubíjející vyprávění o tom, jak se ti a oni vyrovnávají s minulostí a hledají sebe sama, aby nakonec našli jeden druhého v té okatarzované "nové a lepší" verzi. Navíc se tu balancuje na hranici komunikačního problému a "idiot plot", protože nemluvení v některých momentech je prostě nepochopitelné a podle mě slouží jen ke šponování stopáže, která by i tak byla dost dlouhá - takhle je nesnesitelná. Navíc mám pocit, že tyhle kamerové filtry jsou v daném žánru naprosto mimo. Curtis Hanson měl zůstat u detektivek a thrillerů. 60%

Film z těch, jaké se dnes už netočí. V tomto případě dodávám, že téměř výhradně "bohužel už netočí". Je to klasická dobovka, vymazlená pokud jde o kostýmy a obraz, a pokud se smíříte s tím, že tehdy prostě bylo normální, že šarmatní téměř pětapadesátník sdílel ušlechtilé city s pětadvacítkou, a její otec tomu nadšeně aplaudoval, sejdete se s překvapivě věrohodným scénářem sbližování a vzdalování polovičních sirotků s otcem a "novou maminkou". Je tu toho bohužel trochu moc najednou, takže je to krapítek chameleónské a vyřešené příliš zkratkovitě (a to to má skoro dvě hodiny) a nevěrohodně, tj. tak, jak si to nejenom tehdejší publikum žádalo. Ale jsou tu skutečně luxusní humorné scény...tedy, je jich tu pár. Rozhodně mě to potěšilo, ale žádnou historickou událost jsem v Hausbótu neviděl. 70%, i když "bing beng bong" je zlo:)

Komplexně pojatý dokumentární cyklus BBC mapující druhou světovou válku. Věc, která už nejde zopakovat, protože téměř všichni, kteří zde podávají osobní svědectví především o zákulisí politického boje (což nebývá u válečných dokumentů zvykem), jsou dnes již po smrti. Proto má Svět Ve Válce nevyčíslitelnou historickou hodnotu, byť samozřejmě o určitých věcech, o kterých se tenkrát v sedmdesátých letech ještě nedalo mluvit, nebo se o nich ještě ani oficiálně nevědělo, už dnes víme mnohem víc. Jako třeba, že to bylo trochu (úplně) jinak;) To ovšem nejde nazývat nevýhodou, to je prostě dáno objektivními skutečnostmi. No a vypravěč je v originále Sir Laurence Olivier - u nás v českém znění rovněž velmi kvalitní Jan Kačer. Nehraný dokument v podstatě lépe točit nelze. 90%

I když příběhově to srovnání poněkud kulhá, ze všeho nejvíc mi Američtí Draci přišli jako pozdně devadesátková béčková kopie Scottova Černého Deště (který byl pro změnu hodně pozdně osmdesátkový) - však se na něj taky v určitých místech tvůrci odvolávají (viz karaoke). V základu je to tu hozené naruby, tedy Asiat je vržen do Států, a celé se to snaží tvářit neefektně, temně a syrově. Vcelku se to daří, ale paradoxně právě tohle je jen na efekt - obvykle totiž někdo stojí a střílí anebo se dva mlátí a do toho jede řezavá hudba. Michael Biehn sice je sekáč, ale v tomhle filmu je prostor tak leda pro nějaké tváření se, a postavy postrádají životnost. Pokud si to necháte ujít, tak vůbec o nic nepřijdete. Ale trpět u toho taky nebudete. Takže to vypadá na nějakých 50%.

Nedávná historie USA a humanistický patriotismus v té nejpřívětivější možné podobě. Perfektní mozaika s gradací, která ilustruje dobovou atmosféru s jejími problémy, i lidské osudy dalece přesahující ten jeden jediný den, který vidíme. A hrající Lindsay Lohan. Neuvěřitelné:) Ale vážně - Emilio Estevez vytesal kromě pomníku Roberta F. Kennedyho vynikající film. Nepochybně měl k ruce vynikající herecký materiál. Jenže on si taky napsal scénář, takže můžete jenom závidět ten talent, tak jako já. Tohle je prostě výjimečný film, a nehodlám o tom diskutovat. Jednoznačně doporučuju, pokud tedy nejste Adenoid Vandas. Tichých 90%. PS: Kdo pozná Sharon Stone v jejím prvním záběru, má můj respekt:)

Un reportage de sledování "Buch, buch, buch, Bílej Tesáku!" jednoho zimního večera - v televizi. Na počátku nebylo slovo, ale pár let po vzniku filmu a při znalosti ohlasů (i když o filmovém vkusu známých, kteří to chválili, vím své) snaha nebýt předpojatý. Bohužel mi to moc dlouho nevydrželo - první půlhodinu se totiž děje hovno, další půl hodiny se dějí naprosto nesmyslné věci (vyřešení půlroční absence) a potom už jen zděšené čekání, co za klaunské etudy typu rozlití kelímku při pohledu na hodinky, nebo květináče na Šteindlerově hlavě, se ještě přihodí. Přítelkyně - obvykle ochotná sledovat příhody Deana Caina a Lois Lejnové - po tři čtvrtě hodině odchází číst článek od prof. Šámala o jeho trestním zákoníku. Laici nechť mi věří, že ten dvacetistránkový článek je ekvivalent Klausovského sborníku ód na vlastní všeznalost a neomylnost v oboru Všechno. Já, moji drazí, se držím, a odpočítávám každý reklamní blok, přičemž už při druhém vyhledávám stopáž a zděšeně zjišťuju, že tahle věc má bez reklam SKORO DVĚ HODINY. Nehledě na to, že Bartoška, Issová a Holubová mě naprosto děsně srali každou svou vteřinou na plátně, bez ohledu na příběh. A ten tedy stojí za to; a nedosti na něm, ty na něj navěšené propriety jsou skutečné PEKLO. Když se František Fuka navážel do paní Poledňákové v tom smyslu, že jí naprosto ujel vlak, co se sledování současnosti týká, netušil jsem, že by to mohla být pravda. Ale ta zoufale viditelně hraná "bezprostřední talk show" s nahraným smíchem? Taky jsem naposílal kopce smsek a nikdy se mi nestalo, že bych něco odeslal tím, že mi mobil spadne na zem, ale čert to vem. Ale ta „denně se dívám smrti do tváře“ moudrost ve třech čtvrtkách filmu? A civilové producírující se po vyšetřovnách na emergency jak se jim zlíbí, jenom aby mohla postava být ještě o něco "vtipnější"? A do toho ještě podnikatelka Bohunka a její všemocný detektiv Eda. Ještě jednou - tohle je PEKLO! Reklama s Chuckem Norrisem a cibulí byla mi vykoupením... Ale pojďme na konec, na úžasné vyvrcholení. To nastane střihem „o sedm měsíců později“ a nenapadá mě jiné přirovnání, než že je jako "z hovna bič". Všichni se mají víceméně rádi a jsou šťastní. Drobný háček je v tom, že se vůbec nic nezměnilo a všichni se pořád chovají jako debilové... Tenhle film má prostě úplně všechno včetně hip-hopu, přisprostlé stírací hlášky a roztomilého chlapečka říkajícího prdel a hovno (viz závěrečná titulková paralelka). Takže se vážení klidně pohoršujte nad tím, kolik sprostých slov jsem si dovolil tady použít;) Moje váhavé podezření z dob laskavých Velryb a Bavících se světů tady dostalo jednoznačné potvrzení, že Poledňáková se defitivně dala k Temné Straně Síly. Kdysi dávno zaujatě líčila, jak má ženská držet hubu a krok, jinak si chlapa neudrží. Pak úspěšně bavila celý národ tím, jaká to byla švanda, když se manželská erotika zpestřovala někde jinde. Teď už přešla na regulérní polygamii a adoraci sebestředných sviní. Ty staré filmy ale byly aspoň postavené na nějakém pochopitelném příběhu, měly sympatické hrdiny, a měly humor. Tohle je jenom snůška hovadin. 20% a možná respekt ke Kamile Magálové, jak šmrncovně dovede vypadat v osmapadesáti.

The Grid...digital frontier...ale ne, sakra, špatný film. Tedy ne špatný, to chraň ruka páně - nesprávný film. Tady se bude řešit The Grit - True Grit. Takový omyl... Inu dvě velké Bridgesoviny v jednom roce, a je to hned, zvlášť když jsou obě stejně zábavné, i když ne stejným způsobem. A vlastně není ani fér říkat tomu Bridgesovina, protože tohle je čistá Coenovina. Sice jsem měl občas pocit, že se Cogburnova cesta protnula s poutí Williama Blakea, ale o nic míň mě to kvůli tomu nebavilo. Western skoro bez střílení, ale nabitý ostrými herci. A ti když spustí tu svoji "palbu", tak už se můžete jenom vézt a ty skoro dvě hodiny utečou jako nic. Josh Brolin jako naprostý tragéd, Jeff Bridges jako starý nas*aný tak trochu měkkosrdcatý frajer, Barry Pepper jako nejluxusnější špinavý kojot za spoustu let (škoda, že je ve filmu asi tak deset minut), a po zásluze opěvovaná, paličatá, chvíli děcko a chvíli dospělá, Hailee Steinfeld. Jo, je tu i Matt Damon, ale i když i on patří do toho soukolí, které jede tak hladce, že vás baví každá scéna, kde si lidi jen tak povídají, je s tou svojí fajfkou tak nějak v pozadí. V popředí, pozadí a vůbec všude je naprosto famózní kamera Rogera Deakinse, který vyfasoval už asi tisící nominaci na Oscara, a ve finále byl tak jako pokaždé akademicky vyfuckován, což je známka čirého šílenství celé té jejich Akademie. Hudbě Cartera Burwella taky sedí divoce západní kabát jako ušitý na míru, a vlastně mě nenapadá nic, co bych mohl Kuráži vytknout. Přesto z nějakého důvodu - asi té starosvětskosti - mě to "jen" zatraceně bavilo, ale neshazovalo mě to ze sedačky ani mi to nesvíralo srdce. Proto dávám 80% a říkám, že tenhle film nemůže zapadnout.